Ginzburg převzal českou reprezentaci v roce 2013 s již nabytými českými zkušenostmi z Nymburka a dosáhl s ním na největší úspěchy novodobé historie. Získání českého občanství bylo pro něj dlouhodobým snem. Více než rok od dobytí historického šestého místa mezi světovou elitou se dočkal. Ke svému izraelskému občanství přidal to české. Sám říká, že má dva domovy. Teď to stvrdil i úřední cestou.

Ve dva roky starém rozhovoru přitom vzpomínal na své první okamžiky, které ho po příletu do Česka optimismem zrovna nenaplňovaly. Neznámí lidí, přílet v noci, sám v bytě jen s prázdnou ledničkou… Musel si chvíli zvykat na českou mentalitu. Rád dává k dobru historku, kdy v autě při každé příležitosti troubil, věren svému izraelskému vychování. Postupem času si ale na místní pravidla zvykl a zemi si zamiloval. A postupem času si svou prací a výsledky získal i srdce sportovních fanoušků

„Před pár lety, když jsem dorazil do České republiky, jsem neměl tušení, co přinese budoucnost. Od té doby se můj osud začal velmi silně proplétat s Čechy. Česká republika se stala mým domovem mimo domov,“ potvrdil Ronen Ginzburg, že Česko bere za svůj druhý domov.

JE NÁŠ… Izraelský nápadník Ronen „Neno“ Ginzburg právě zpečetil svým podpisem manželství s Českou republikou.Zdroj: ČBFTaké aby ne, když zde tráví valnou část roku.

Celkem zákonitě dokončil dlouhodobý proces získání českého občanství složením státoobčanského slibu.

„Jako hrdému Izraelci je mi velkou ctí obdržet české státní občanství, které přijímám s respektem. Znamená to pro mě opravdu hodně,“ neskrýval svoje emoce.

Jednou si dole, podruhé nahoře. Své o tom ví i česko – izraelský stratég. Po ME 2015 ho všichni poplácávali po ramenou. O dva roky později ho pro změnu pranýřovali za propadák na Eurobasketu. A v roce 2019 ho po slavné čínské misi vynášeli do nebes. Nejlépe tak ví, jak tenká je hranice mezi úspěchem a neúspěchem. Zodpovědnost přijímá, ještě před získáním občanství se choval jako pravý vlastenec. Někteří Češi by se mohli od něho učit…

„Rozhodně se cítím být součástí této skvělé země a chci i nadále být jejím dobrým ambasadorem v zahraničí. Jsem hrdý na to, že mám tu čest trénovat náš národní tým a doufám, že budeme i nadále úspěšní a budeme šířit dobré jméno České republiky po celém světě,“ přeje si Ronen Ginzburg.

Tohoto „svatebního obřadu“ si nemohl nevšimnout ani izraelský velvyslanec.

„Ronene, vloni jsi dosáhl na obrovský úspěch s českým národní týmem. Každý v Izraeli je na tebe hrdý! Je pěkné, že k tomuto aktu došlo ve chvíli, kdy slavíme třicet let od znovunavázání diplomatických vztahů mezi našimi dvěma národy,“ nechal se slyšet ambasador Daniel Meron.

Lubomír Růžička, trenér

„České občanství si Neno zaslouží“

Znali se z působení v Nymburce. Není divu, že si Ronen Ginzburg vytáhl pardubického trenéra, momentálně v brněnských službách, Lubomíra Růžičku (na snímku) k české reprezentaci. Národní tým spolu vedli pět let. Teď už jsou krajané. „Věděl jsem, že Neno proces o získání českého občanství podstupuje. Bavili jsme se o tom už před pěti lety a svěřil se mi, že o to usiluje. Vysvětloval mi, co by pro něj znamenalo mít české občanství a český pas. Říkal mi, že se tady cítí doma a bylo to jeho velké přání. Já mu neradil, protože jsem nevěděl, co je k tomu potřeba. Na to měl svoje lidi. Jediné, co jsem věděl, že se na to připravuje. Takže to pro mě nebylo žádné překvapení. Nicméně mě trochu překvapil fakt, že jsem se nedozvěděl od něj, že už je ve finále. Přitom v poslední době jsme spolu v častém kontaktu. Nic mi neprozradil. Tak jsem si ho vychutnal a hned mu napsal zprávu, a ne jako obvykle anglicky, ale hezky v češtině. Poblahopřál jsem mu. A on mi odepsal. Pozor: česky. Když nic jiného, tak mu českého občanství ulehčí cestování. Byly destinace, kde nebyl bez českého pasu tak rychle odbaven jako my. Ale načasoval si to parádně. Po mistrovství světa v Číně je český basketbal v kurzu. Je v pořádku, že Neno kredit dostává. Zaslouží si to!“

Viktor Půlpán, hráč

„Nena už jsme brali jako Čecha“

Nedá na něj dopustit. Vždyť to byl on, kdo mu dal první reprezentační šanci mezi dospělými. Pardubický odchovanec Viktor Půlpán stále patří do širšího kádru národního týmu. „Vůbec jsem nevěděl, že se Neno pokouší o české občanství. Když jsem tu zprávu zachytil na internetu, tak jsem byl překvapený. V době samých negativních informací velice mile. Je rád, že ho nakonec získal. Pro český basketbal je to správné rozhodnutí. Vždyť je to trenér, který má ve světě velké jméno. Ale my už jsme ho brali jako Čecha, ještě před tím, než na to dostal papír. Vůbec nikdo v týmu neřešil, že je vlastně Izraelec. Navíc po světě není neobvyklého, že reprezentaci vede cizinec. Na druhou stranu zavře pusy všem škarohlídům, kterým se nelíbilo, že nároďák nemá českého trenéra. I když tu pusu už jim zavřel na loňském šampionátu v Číně, kde jsme skončili šestí. Po něm ho všichni začali uznávat i u nás doma. Jako správný stratég zfinalizoval svůj záměr v době úspěchu. Myslím si, že už nikdo na patřičných místech nemohl váhat s tím, aby mu české občanství udělil. Tím, že ho bude mít se nic výrazněji nezmění, ale pro něj je to odměna. Odměna za to, co už udělal pro celý český basketbal. Ať už v reprezentaci nebo v Nymburce…“