Jenomže světe div se, Milanovi výsledky překonaly i jeho nejbujnější sny. V závodě na 15 kilometrů a ve sprintu doběhl na pátém místě. Už tak dobré výsledky ještě vyšperkoval zlatým úspěchem, když doběhl na prvním místě ve stíhacím závodě. „Všechno si sedlo jak mělo, hodně nás podpořil servis prací na lyžích a navíc jsme závodili za velké podpory fanoušků. Ještě pořád to nějak vstřebávám," zářil štěstím Žemlička.

Milane, jak byste své působení na šampionátu okomentoval?
Do prvního závodu jsem vstupoval s největší nervozitou. Měl jsem na paměti, že musím zajet nějaký výsledek, což se mi podařilo. Do sprintu už jsem mohl nastoupit s klidem, ale byl jsem na tom paradoxně ještě hůře. Jen díky střelbě se mi podařilo obhájit páté místo. No a nedělní závod to byla taková třešnička na dortu. S výsledky na šampionátu jsem byl spokojený, svoje jsem si splnil a do stíhačky jsem nastupoval naprosto v klidu. Když se mi podařila první střelba, tak už jsem si to jen užíval. Před závodem jsem měl za cíl udržet se v top šestce. Jenže kluci z jiných zemí se na střelnici moc netrefovali a nechali nás ať si to na čele rozhodíme my Češi (druhý skončil Ondřej Šantora).

Co se vám probíhalo hlavou během závodu?
Já jsem si to hrozně užíval, vždyť na trati mě hnala za zlatem snad půlka vesnice, která se přijela podívat. Sice jsem byl vždycky nervózní jak dopadne střelba, ale převládalo nadšení.

Podařilo se vám zvítězit v posledním závodě, nebylo se tedy na co šetřit. Byly tedy oslavy titulu divoké?
My si jen plácli s trenéry a servisáky, víc nic. Sezóna pokračuje dál a už za dva týdny máme další závody, takže oslavy se musí odložit.

Neříkejte mi, že když závodíte až za čtrnáct dní, tak jste si nemohli užít jeden den oslav.
No…(smích) Abych řekl pravdu, tak jsme neslavili. V sezoně se to moc nehodí. Já byl navíc v takové euforii, že jsem na oslavy ani nepomyslel.

Vyvolala zlatá medaile u okolí velký úspěch, necinká vám telefon s gratulacemi ještě teď?
Když závod skončil, tak mi trvalo hodinu a půl jen prodrat se přes všechny gratulanty a rodinu do šatny. Navíc těch gratulačních zpráv jsem dostal opravdu hodně. Nic podobného jsem nikdy nezažil. Rodiče mi ještě v úterý stále přeposílali zprávy od známých. Já byl vlastně strávil dva dny na telefonu odepisováním. Byly to příjemné starosti.

Po takovém úspěchu už se určitě nebudete chtít spokojit s průměrným umístěním v rámci IBU Cupu nebo mistrovství světa, že?
Samotnému mě to vrtá hlavou. Na mistrovství světa to ale bude úplně na jiném místě, začne se de facto od nuly a každý výsledek v top 10 bude úspěch a budu za něj moc rád. Bylo by to jen potvrzení těch dobrých výsledků, kterých jsem již dosáhl. (vkn)