Série proti Teplicím byla jistě jednou z nejtěžších, kterou jste v kariéře odehrál. Vidíte to také tak?

Bylo to vyrovnaný, hodně vyrovnaný. Před sérií jsme se bavili, že to může skončit po třech, ale i po pěti zápasech a že budou rozhodovat maličkosti. Celá série se tímto stylem vyvíjela. My jsme si velkou smůlu vybrali hned v prvním utkání, v němž se nám zranil brankář Ton. S ním bych si na penalty věřil víc. Nakonec jsme i přesto, že jsme dvakrát dohnali dvougólovou ztrátu, toto střetnutí prohráli. Ale asi to tak mělo být. Od druhého zápasu jsme si mnohem více věřili do defenzívy. Další utkání jsme zvládli mnohem lépe takticky, touhou, obětavostí a kolektivním výkonem jsme naši branku uhájili více než soupeř. Zkrátka jsme pořád silnější než Teplice. Sice nás v základní části porazily, ale to nic nemění na tom, že jsme zase nejlepší! Balticflora byla favorit, vyhlašovala útok na titul, ale zase ho nemá. A tak to prostě je!

V sezóně čtyři prohry proti Teplicím v řadě, následně tři důležité výhry, které znamenaly jedenáctý titul. Kde se to zlomilo? Jak velkou roli hrála psychika?

Je potřeba zdůraznit, že v našem týmu tvoří osu klíčoví hráči, kteří mají za sebou velkou várku hodně těžkých zápasů ať už v UEFA Futsal Cupu, v boji o titul či za národní tým. Jsou to třeba bratři Marešové, a troufnu si říci, že k ním patřím i já. Máme to v hlavě psychicky srovnané, což se pak na palubovce velmi projevuje. Za stavu 0:2 dokážeme udržet chladnou hlavu a snažíme se v klidu vývoj otočit. Opět jsme ukázali ohromnou vnitřní sílu a taky to, že jsme byli na sérii špičkově připraveni. Teplice nás připravily o pohár, play-off je ale úplně něco jiného. Musí se jet na krev a záleží, kdo se připraví lépe. Když si vzpomenu na finále tři roky zpátky, šli jsme do něj prostě s tím, že ho vyhrajeme, byl to titul doslova zadarmo. Letos bylo finále hrozně těžké a stálo nás spoustu sil.

Roman Mareš byl vyhlášen nejlepším hráčem finálové série play-off. Co vy jako kapitán řeknete k jeho výkonům během vyřazovacích bojů?

Já bych byl nesmírně zklamaný, kdyby Roman ocenění nezískal. Jsem moc rád, že ti, kteří celou anketu hodnotili, to viděli naprosto stejně jako já. Roman byl neskutečný. Rozhodl druhý zápas, ve čtvrtém duelu vstřelil strašně důležitý gól na 2:2 a navíc pomohl i v ostatních zápasech. Je až k neuvěření, že se v jeho věku dokázal po zranění dostat zpátky do pohody, připravit se na celé play-off a na konci ještě dokázat odjezdit čtyři finálové zápasy během deseti dnů. Klobouk dolů!

On sám naznačil, že jeho účast v baráži proti Bělorusku není úplným tabu. Budete se ho i vy pokoušet lanařit zpět do reprezentačního dresu?

Samozřejmě by se hodně hodil, ale uvidíme, jak na tom bude on sám. Jak si odpočine a jak to bude mít s přípravou na další sezónu. Asi nebudu jediný, kdo ho bude zkoušet přesvědčovat a záleží pouze na něm, jestli se rozhodne nám pomoct nebo bude cítit, že už nemá tolik sil. (dej, rp)