Všechno je jednou poprvé. Ale tohle to by si člověk snad raději odpustil. Koronavirus v roce 2020 postavil vše na hlavu. Výjimkou nebyl ani mezinárodní festival šachu a her Czech Open. V klasické podobě se neobjevil v červenci, nýbrž v září. Navíc ve zkrácené verzi. Nehrálo se v multifunkční hale, ale v kongresovém centru Ideon. Absentující účastníky z Východu nahradili ti ze Západu. A byla tu i osobní rovina. Dlouholetý zástupce ředitele festivalu PETR LAUŠMAN na 31. ročník nezapomene ještě z jednoho důvodu. Kvůli karanténě hlavního šéfa se fyzicky přesunul na jeho post.

Petr LaušmanZdroj: Archiv pořadateleLetos se Czech Open uskutečnil ve dvou časových úsecích. Zastavme se nejdříve u akce Letní šachové Pardubice. Jak ji hodnotíte?
Pro nás bylo zásadní dodržet třicetiletou tradici, že červenec, Pardubice a šachy patří k sobě. Na začátku pandemie, kdy bylo jasné, že spousta věcí musí být jinak, jsme řešili situaci společně s šachovým svazem. Problém jsme totiž neměli jen my organizátoři, ale i špičkoví čeští hráči, kteří se šachy živí. Odpadly jim všechny akce jako mistrovství Evropy, šachová Olympiáda, soutěže družstev.

Hledali jste způsob, jak se vzájemně podržet?
Ano. Navíc vzniklý koncept byl vylepšený v tom, že se našel prostor nejen pro mužskou, ale také juniorskou i ženskou reprezentaci. Akce byla brána jako z nouze ctnost, nicméně všichni ji přijali s nadšením. Dokonce s myšlenkou, že by se mohla opakovat i bez donucení.

Následovala dvouměsíční přestávka ke klasickému formátu festivalu. Nakonec jste ho stihli jen tak tak odehrát. Neříkal jste si, že jste ho měli uspořádat dřív?
Je pravda, že mi hlavou prolétla myšlenka, proč jsme ho neuspořádali v červenci celý. Situace s koronavirem o tolik horší nebyla. Jenže pro tak mamutí akci se musí člověk rozhodnout minimálně tři měsíce předem. V dubnu byla situace velice složitá. Nicméně už jsme věděli, že účast nemůže být tak vysoká. Takže pronajmout si arénu na tři týdny by bylo ekonomicky nemožné. A byly tu i další okolnosti.

Povídejte.
Na konci srpna se konal v Plzni republikový šampionát za účasti kompletní české špičky. Nechtěli jsme se tlouct. Museli jsme se ohlížet také na kapacity volných prostor. Ideon prodělával rekonstrukci, která skončila dva dny před zahájením festivalu.

Jak byste shrnul zářijovou část Czech Open?
Za daných okolností jsme byli velmi spokojeni, jak se celý festival odvíjel. Červencové Pardubice jsou specifické tím, že se jedná o prázdninový termín a sjíždějí se sem lidi z celého světa. Letošní festival byl úplně jiný, než jak ho známe s narvaným stánkem po tři týdny.

Kolik dorazilo celkem hráčů?
Šachy, ostatní deskové i karetní hry, hlavolamy a kvízy si u nás zahrálo asi 1500 lidí. Místo obvyklých pěti tisíc. V šachových turnajích dohromady zhruba polovina z celkového počtu.

Czech open PardubiceZdroj: ArchivMáte spočítány také jednotlivé starty?
Plus minus. Ty celkem logicky také ubyly. Odhadoval bych to kolem dvou tisíc.

Museli jste odmítat některé hráče, nebo naopak sami od sebe nepřijeli?
Bylo hodně přihlášených, kteří nám dali na vědomí, že se nemohou ze svých zemí dostat do Evropské unie. Bavím se o Ukrajincích, Rusech, Arménech, Američanech či Indech. Nepamatuji se, že by za třicet let existence Czech Open nebyl v Pardubicích jediný ruský šachista. Dorazil jeden Ukrajinec, a to ještě proto, že bydlí v Praze. Perličkou je účast reprezentanta Bermud, který však žije v Paříži. Někteří hráči odmítli přijet kvůli zvyšujícím se číslům covidu.

Kdo po nich zacelil díru?
Na poslední chvíli se nám podařilo zajistit dost českých kvalitních velmistrů jako Vojtěcha Pláta nebo Jirku Štočka, na kterém jsme, jakožto obhájci prvenství, měli velký zájem. Měl dorazit i Nguyen, nejmladší český velmistr, ale dopoledne před vypuknutím bojů chytil nějakou střevní chřipku. Dokonce se přihlásil i předseda svazu Martin Petr. Byl v laufu, protože vyhrál letní Prague Open. Zdá se, že mu bafuňařina prospívá (smích). Příležitost také dostali mladí.

Takže všechno špatné je pro něco dobré?
Dá se to tak říct. Vyrůstá nám silná generace českých kluků, která tady dlouho nebyla. Nejvýraznějším je Václav Finěk z Liberce. Je mu deset a je to mistr Evropy i vicemistr světa. Ve své kategorii neotřesitelná jednička. A v pořadí hráčů do patnácti let by byl v první padesátce, což je fakt věc. Na zmíněném MČR zremizoval spoustu velmistrů. On je taková sólo kategorie. Ale jsou tu další jména jako Bouška. To mu zase výborně jde rapid, protože ve vážných partiích je ještě netrpělivý.

Zastavme se ještě u zahraničí. Východ se nedostavil, jak odpověděl Západ?
Dorazila silná výprava z Nizozemska v čele s úřadujícím mistrem své země Foreestem. Nakonec velmistrovský turnaj vyhrál. Zajímavostí bylo, že jeden z nich si splnil velmistrovskou normu. Další o ni přišel tím, že prohrál v posledním kole právě s Foreestem. V silné sestavě se představilo také Polsko, Německo i Švédsko. Zmínil bych ještě Mendoncu z Indie. V tu dobu byl druhý na světě v kategorii do šestnácti let. Měl štěstí, že už hrál v zemích Evropské unie.

V šachovém programu se nakonec objevilo pouze sedm turnajů, oproti roku 2019, kdy jich bylo dohromady osmadvacet.
Situace nás donutila ořezat herní program i cenový fond. A to poměrně výrazně. Pro představu: Vítěz velmistrovského turnaje vyinkasoval 40 tisíc korun oproti běžným 100 tisícům. Zhruba v tomto poměru jsme krátili i další turnaje. Potřebovali jsme se vejít do kratší doby, takže jsme vypustili některé typy turnajů. Klasické čtyři hlavní turnaje jsme stáhli na dva.

Hlavní pilíře jako velmistrovský turnaj, klání v rapidu či turnaj družstev, ale také Fischerovy šachy nebo holanďany zůstaly zachovány. Byla to pro vás priorita?
Velkou prioritou pro nás byla soutěž družstev. Je to hlavně záležitost českých týmů a na rozdíl od zahraničních hráčů jsme měli téměř jistotu, že ti domácí dorazí. Takže jsme nekrátili ani cenový fond. Stejně jsme postupovali u rapidu, což bylo také otevřené mistrovství republiky. Byť hráčů bylo méně. A chtěli jsme udržet všechna další MČR. Tedy Fišerky, holanďany. Bleskový turnaj jsme zachovali na přání stálého sponzora.

Jak hodně krvácela vaše finanční rána?
Standardně v sezoně pořádáme jedenáct turnajů. Deset nám pokryje jednu polovinu roku, letos jsme uspořádali jediný plus MS seniorů, Czech Open pak tu druhou. Je tedy vždy klíčový. Zaplať Pánbůh se nám podařilo zachovat sponzory. Až na pár výjimek zůstali věrni, i když věděli, že to nebude plnohodnotný festival. Obrovský propad jsme zaznamenali ve startovném. V hotelích ubyla zahraniční klientela. Na druhou stranu jsme osekali na dřeň, co se dalo.

Jako například?
Snížili jsme cenové fondy, neměli jsme jedinou hostesku, zrušili jsme výpočetní středisko. O to se staral jediný člověk. Už v dubnu jsme najeli na absolutní minimalizaci nákladů a dál jedeme na krev. Byly dvě možnosti. Buďto to zapíchnout, protože nebude co dělat, a za dva roky se pokusit rozdýchat. Nebo všechno pokrátit a doufat, že letošek přežijeme…

Co by se stalo, kdyby se Czech Open vůbec nekonal?
Oproti standardním rokům jsme se dostali do minusu. Nicméně když porovnám všechny náklady a příjmy, tak jsme v plusu. V okamžiku, kdyby se festival nekonal, tak by to bolelo daleko více. Raději si to nepředstavuji…

Objevil se v průběhu turnaje nějaký případ nákazy?
Naštěstí ne. Nicméně v karanténě skončil ředitel festivalu Jan Mazuch. Test měl negativní, ale pro jistotu se v Ideonu nevyskytoval. Akci zahájil a poté dorazil až na závěrečný ceremoniál. V průběhu turnaje skončili v karanténě také tři čeští hráči, přestože ani u nich se nakažení neprokázalo.

Zahrál jste si tedy na ředitele Czech Open. Všechno jste prakticky odtáhl sám. Jak velký to byl zápřah?
Letošní ročník byl relativně jednodušší. V něčem složitější, ale z hlediska samotné organizace nebyl takový jako v červenci. Navíc s Honzou jsme byli stále na telefonu.

NA STUPNĚ VÍTĚZŮ JEDINĚ V ROUŠKÁCH. Výrazně osekaný organizační štáb 31. ročníku mezinárodního festivalu šachu a her Czech Open dbal na dodržování opatření proti koronaviru.Zdroj: Archiv pořadatele

„Smrtonosnému“ viru pláchli za pět minut dvanáct i v hodině dvanácté

Snad to přitahují… S velkou dávkou nadsázky se dá říci, že když se někde v České republice hrají šachy, tak záhy společnost smete koronavirová vlna.

Oni sami přitom mají kliku jako od nebeské brány. Turnaj vždy stačí dohrát. Na letošní rok měli šachoví pořadatelé z Pardubic připraveny dvě velké akce. Jedna skončila v hodině dvanácté a ta druhá za pět minut dvanáct.

SEDM KOL STAČILO

Vrcholem prvního pololetí roku 2020 mělo být mistrovství světa seniorů v Praze. Konalo se v první polovině března. Tedy v době, kdy v Itálii umíraly stovky lidí na covid-19 a kdy počet nakažených osob každým dnem narůstal i v České republice. „Ze všech pořadatelů na celém světě jsme měli největší zkušenost s pořádáním takové masové akce v koronavirové době,“ směje se Petr Laušman, jeden z organizátorů šachového šampionátu.

Stejně jako jeho kolegové musel mít hlavu jako pátrací balon. Do hlavního města dorazilo šest set vyznavačů královské hry… A z toho mohl být zalamující problém. V průběhu MS se totiž několikrát měnila vládní nařízení o počtu osob v jedné místnosti.

„Konzultovali jsme situaci s naším šachovým kolegou Romanem Prymulou, který se podílel na vládních krocích. Řekl nám řekl, že když bude sto lidí v jednom sále, tak to skousne,“ vysvětluje.

Jenže situace se v České republice se zhoršovala. Byl vyhlášen nouzový stav, ve kterém se počet osob v jedné místnosti dramaticky snížil. „Omezili to na třicet. Měli jsme ale obrovské štěstí, že se jednání vlády protáhlo. Místo toho, aby v devět ráno vyhlásili, že to platí od 18 hodin, tak to sdělili veřejnosti někdy k večeru. Tím pádem to platilo až od následujícího dne a my stačili šampionát nějakým způsobem dohrát,“ otírá si Laušman dodatečně pot z čela.

Proč taková úleva a proč nějakým způsobem? Jednoznačné vysvětlení vyplývá ze šachových pravidel. „Pokud se hraje devítikolovým systémem, tak vítěz může být vyhlášen až po sedmém. Bylo to hodně hektické, nicméně sedmé kolo jsme stihli. Do toho by se muselo řešit, jak to bude s cenovým fondem.“

ZÁLOŽNÍ PLÁNY V KOŠI…

Z důvodu jarní pandemie pardubičtí pořadatelé přesunuli svůj tradiční letní mezinárodní festival Czech Open až na druhou polovinu září místo obvyklého července. Přestože v tomto termínu nebyla koronavirová situace ještě tak drastická, jak o několik dní a týdnů později, znovu se organizátorům rosila čela. A nejenom to.

„Mám zvýšený tlak a musel jsem brát prášky. Množily se dotazy, jak to celé bude. Člověk byl v tu chvíli v úzkých, protože nevěděl, co bude zítra nebo za týden, jestli festival odstartuje, nebo ho budeme muset zrušit,“ podotýká Laušman. Po jarní zkušenosti se ale jeho štáb přichystal na druhou vlnu poctivě. „Zvýšili jsme bezpečnostní opatření. Nakoupili jsme roušky i dezinfekce. Roušky se musely nosit ve všech uzavřených prostorách s tím, že je hráči nemuseli mít na sobě při hře. Udělali jsme také co největší mezery mezi stoly. To naštěstí při tom menším množství lidí relativně šlo,“ objasňuje.

Na rozdíl od vlády si pořadatelé Czech Open vypracovali záložní plány. „Kdyby se omezil počet v jednom sále na sto, tak bychom museli v Ideonu využít více prostor. Kdyby nám však nařídili třicet lidí, tak bychom festival zrušili. To už bychom tři stovky šachistů z hlavních turnajů nijak nerozdělili. Naštěstí jsme plán B i C mohli zmačkat,“ oddechl si dodatečně Petr Laušman.