Petr Novák, kouč zlaté olympioničky Martiny Sáblíkové, si své trenérské know-how, na němž pracuje přes 20 let, pečlivě chrání. Se svými svěřenci si jednašedesátiletý rychlobruslařský kouč tyká a vše staví na vzájemné důvěře.

Umí zpestřit tréninkovou dřinu a motivovat k velkým výkonům. Již před 22 lety dovedl na hry v Calgary Jiřího Kyncla, nyní veze z olympiády dokonce zlato.

Novák se narodil 7. června 1948 v Poličce na Českomoravské vrchovině. Bydlel ve Svratouchu, odkud je to kousek do Svratky, kde na travnatém hřišti nadšenci každou zimu budovali jediný přírodní rychlobruslařský ovál v zemi.

V mládí závodil v rychlobruslení, gymnastice a atletice. Původně soustružník si dálkově dodělal maturitu na průmyslovce a studoval trenéřinu, za odborníky vyjížděl i do zahraničí. Posléze se ale rozhodl jít zcela vlastní cestou.

Metody neukazuje, jen občas naznačí

Cení si vědeckých přístupů a moderních technologií, své trenérské know-how si ale pečlivě chrání. Když má dobrou náladu, maximálně naznačí.

"Nestačí jenom jet na kole, ale je potřeba, aby kopec měl určitý sklon," řekne třeba.

Žádná čísla se od něj ale nikdo nedozví. Ani ze sporttesterů, ani z parametrů tréninků - třeba kolik a jak prudkých výběhů nebo výjezdů do kopce jeho svěřenci absolvují.

Dobře ví, že konkurence má k dispozici lepší podmínky, a je-li přesto v něčem před ní, je klíčové si tajemství uchovat.

Když po olympiádě v Turíně prudce stoupl o něj a jeho metody zájem a na trénincích se občas objevovali neznámí lidé, raději nařizoval provádět jiné cviky než obvykle.

"A asi budeme muset přestat hovořit i o místech, kde trénujeme," uvažoval. "Protože pak se tam rojí moc lidí a sledují nás."

Sáblíkové trumf? Přešlapování

close zoom_in Na veřejnost zatím proniklo jen několik Novákových specialit. Sáblíková proslavila dřevěnou desku, na níž lze v ponožkách simulovat rychlobruslařský krok.

Také jí pomohl vytvořit odlišné přešlapování v zatáčkách, kterým nabírá rychlost a zároveň si vlastně zkracuje trať. Co nejrychlejší projíždění zatáček je přitom v rychlobruslení zásadní, v nich se vytváří rychlost.

"Vlastně mi k tomu pomohla Martina. Díval jsem se na ni, jak jede na kolečkových bruslích, a ona to dělala. Byl to její styl. Tak jsme to probrali a začali dělat i na ledě," říká k tomu Novák.

Známý je také svou opatrností.

Při závodech nařídil přísná pravidla ohledně jídla a především pití. Každý má svou lahev a je za ni odpovědný, nesmí ji nikde nechat bez dozoru. Z již otevřených nebo neoznačených lahví se pít nesmí.

Disciplína musí být

Podobné je to i s jídlem. Trenér si je dobře vědom toho, že konkurence z výsledků Sáblíkové a i dalších českých rychlobruslařů nemá radost a že podrazy nelze vyloučit.

"Ošidné je to ve společných jídelnách, kde jsou džbány s pitím otevřené," říká. "Tam musíme doufat."

Když před 22 lety dovedl na olympiádu v Calgary Jiřího Kyncla, jenž překvapil 16. místem na desetikilometrové trati, zdálo se, že se československému rychlobruslení dostane větší podpory.

"Ale tehdy to bylo hodně planých slibů," říká s odstupem. Druhá šance na výrazné posílení pozice jeho sportu v republice se naskytla po olympiádě před čtyřmi lety.

close zoom_in Před Novákem se náhle objevilo množství nabídek.

Těmi sponzorskými se nenechal ohromit, každou pečlivě a dlouze zvážil s tím, že své sportovce chce vidět trénovat a ne se věnovat společenským povinnostem na večírcích mecenášů.

Sám se s vervou vrhl do práce, k funkci reprezentačního trenéra dlouhé dráhy přibral pozici v předsednictvu Českého svazu rychlobruslení a stal se také předsedou Českého svazu kolečkového bruslení.

Po turínských hrách rovněž vyvstala debata ohledně výstavby krytého oválu s dlouhou dráhou.

Novák se po mnoha jednáních v září 2007 dohodl na podpoře projektu starosty Velkého Oseku Jiřího Otty, který chce nedaleko Kolína vybudovat Národní bruslařský stadion. Na něm se má střídat šest sportovních odvětví a Novák by se měl podílet na řízení jeho provozu.

Ovál ale ještě nestojí, a tak se zatím do středočeské vesnice aspoň přestěhoval.

Koupili si se Sáblíkovou domky hned vedle sebe. Před třemi lety vyřčené přání, aby jeho svěřenkyně na olympiádu vyjela z českého ledu, se mu vyplní nejdříve před příštími olympijskými hrami v Soči 2014.

Nakoply mě české vlajky, říká Martina Sáblíková

Vancouver /ROZHOVOR/ - Česká rychlobruslařka žije svůj sen, triumfem si byla jistá už před poslední rozjížďkou.

První české zlato na vancouverské olympiádě získala rychlobruslařka Martina Sáblíková.

close zoom_in Podle předpokladů. Ale velká úleva z ní spadla.

„Nejvíce nervózní jsem byla včera, viděla jsem zahájení, Kája mi začala vyprávět jaké to bylo, takže mi najednou bouchla hlava,“ smála se už další den.

V ten den kdy byla nejlepší, kdy celý svět zůstal za ní.

Martino, máte zlato…
Je to neuvěřitelné, nevím, co mám říct. Nejhorší bylo asi čekání, byla jsem strašně nervózní, to bylo snad ještě horší než při závodě. Před poslední rozjížďkou jsem věděla, že medaili mám, splnila jsem, co jsem měla, ale že to takto dopadne hned při trojce, to jsem nevěděla.

Pomohli vám i fanoušci?
Chci všem poděkovat, obrovská podpora. Děkuji rodičům, Petrovi (trenér Petr Novák), že mě skvěle naváděl.

Tušila jste už před koncem poslední dvojice, že budete první?
Radši jsem čekala, protože známe Stephanii (Stephanie Beckert). Jednou mi to uteklo o tři setiny. Naštěstí to dopadlo.

K tomu ještě skvělý čas…
To jo, rekordní čas, ale je olympiáda, mohlo se stát cokoli.

Bolel vás závod?
To nemůžu říct, protože euforie a adrenalin z lidí mi moc pomohl. Jsem strašně ráda, že tady byli lidí, české vlajky, to mě strašně nakoplo. Tahle medaile je můj sen. Tu jsem si strašně přála. Pocity nejde popsat. Už se těším až budu mít medaili v ruce.

LIBOR KALOUS