David patří k nejlepším i ve své věkové kategorii, neboť na letošním mistrovství republiky dorostu skončil ve své parádní disciplíně – skoku o tyči – na druhém místě. Nejen o tom se rozpovídal v rozhovoru pro Chrudimský deník.

Davide, předpokládám, že ještě studujete?
Přesně tak. Studuji maturitní ročník na stavební průmyslové škole v Hradci Králové. Jsem členem klubu   a mým trenérem je Karel Fiedler starší.

V kolika letech jste začal se sportem a byla atletika vaše první volba?
Od první třídy jsem byl žákem sportovní školy U stadionu v Chrudimi. V té době jsem ještě hrál fotbal za Načešice a věnoval se mu další tři roky. Ve čtvrté třídě jsem začal chodit na atletický kroužek, kde nás trénoval Martin Šulc. Po dvou letech jsem vstoupil do sportovní třídy a v ní začal atletiku pořádně trénovat.

Sportovní škola je všestranná, jak dlouho vám trvalo, než jste se začal věnovat skoku o tyči?
I teď závodím ve víceboji. Dá se říci, že trénuji všechny sporty nestále, jen některé více a některé méně.

Při tréninku se hodně specializuji na tyč a tu prokládám skokem do výšky. Na druhou stranu hodům a vrhům moc času nedávám – ty trénuji spíše až před závodem.

Vy jste poměrně úspěšný i v desetiboji, co vás ale baví víc: specializace na jednu disciplínu nebo celý desetiboj?
Všechno má něco do sebe. Ve víceboji mi příliš nejdou vrhy, asi i proto mě více baví tyčka.

Vím, že jste v desetiboji na mistrovství republiky dosáhl výborného umístění. Pochlubte se i čtenářům.
Letos na pražské Slavii jsem skončil pátý. Získal jsem tam něco pod šest tisíc bodů.

David Holý si letos zvedl osobní maximum už na 460 cm

Vzpomenete si, kdy se vám do ruky poprvé dostala tyč?
Pokud si dobře pamatuji, tak se to stalo během atletického kroužku ve škole asi v páté třídě. Při hodině jsme se učili zhoupnout se na pískoviště.

Je těžké najít ten správný úchop, aby se tyč při skoku prohnula a vynesla závodníka, co možná nejvýše?
Musím uznat, že to těžké je, alespoň tedy pro mě. Navíc do toho zasahuje i strach. Člověk ho musí překonat. Nesmí myslet na to, že je ve výšce a brzy bude hlavou dolů.
Na prvních závodech jsem měl strach i z laťky. Doteď si ji přesně pamatuji – byla taková světle zelená. (smích) V té době jsem skákal ještě něco okolo dvou metrů.

Jaká je vlastně první výška, na které mladí skokani začínají?
Děti začínají na nějakých 180 centimetrech. To atleti překonávají hravě i bez tyče, ale děti na takových výškách začínají.

Předpokládám, že na takovou výšku jste měli odlišné tyče.
Přesně tak, byly mnohem menší. Taková párátka.

Jaké vůbec existují druhy tyčí?
Tyče se dělí podle délky, tvrdosti a pružnosti. Jednotlivé typy pak můžete při závodech střídat podle toho, jak se zrovna cítíte.
Když je tyč měkká, tak závodníka nevykopne nahoru, naopak s moc tvrdou tyčí se nemusí skokan vůbec dostat na doskočiště. Člověk si musí najít nějaký ideál, který souvisí s jeho rychlostí rozběhu a sílou odrazu.

Zaměřme se na vaši tyčkačskou kariéru. Podělte se s námi o nějaké své významné milníky, které jste překonal.
Jako starší žák jsem poprvé skočil přes tři metry. Když jsem vyšel z deváté třídy, tak jsem se hodně zlepšil. Hranici čtyř metrů jsem překonal loni na začátku roku, krátce na to na mistrovství republiky v Ostravě jsem si přidal třicet centimetrů k osobnímu rekordu. Skočil jsem 435 centimetrů, a to mi stačilo na čtvrté místo. Tenkrát jsem tam vymetl všechna čtvrtá místa. (smích)

Jakých úspěchů si nejvíce vážíte?
Určitě musím zmínit loňské mistrovství republiky dorostenců v Ostravě, na kterém jsem získal ta dvě čtvrtá místa v tyčce a ve skoku do dálky. V dálce jsem skočil 668 centimetrů. Dále jsem v hale během této zimy získal páté místo v tyčce.

V květnu se mi při krajském kole mužů v Chrudimi podařilo zlepšit svůj osobák na 450 centimetrů, tuhle výšku jsem si o tři týdny později zopakoval na Mistrovství republiky dorostu, kde to vyneslo druhé místo. Tam se ale hlavní favorit, Bárta z Jablonce, během rozcvičování zranil. To mou situaci ulehčilo.

Díky druhému místu jsem byl nominován na mezistátní utkání v Maďarsku, kde jsem přidal dalších deset centimetrů a skončil třetí. Vítězství slavil Matěj Štěrba, který mě porazil i na mistrovství republiky. Druhý byl domácí závodník z Maďarska. Štěrba navíc na tomto mítinku splnil kvalifikační limit na Mistrovství světa do 19 let.

Jak často se věnujete tréninku?
O letních prázdninách trénuji třikrát týdně a během školního roku při přípravě trénuji čtyřikrát. Z toho jednou nebo dvakrát trénujeme s tyčí.

Máte při tréninku i rozbor videa, kde se díváte na fáze letu a sledujete své chyby?
Trenér Fiedler mě při závodech natáčí a pak si to spolu vždy rozebereme.

Sergej Bubka prohlásil, že při tréninku skáče mnohem výše, ale důležité je to prodat na závodech. Máte to stejně?
Já jsem více vyhecovaný spíše na závodech. Trénink je v tomto ohledu spíš volnější.

Váš osobní rekord je 460 centimetrů, jak vidíte další postup. Věříte si, že ho ještě letos vylepšíte?
Myslím, že ano. Teď je potřeba, abych zlepšil techniku, tu ještě nemám úplně dobrou. Během přehupování správně nekrčím ruku a ještě potřebuji potrénovat fázi skoku, kdy mě má tyčka vystřelit nahoru. Mám sice výhodu, že tyč držím hodně vysoko a skáču tedy do stejné výšky, ve které mám úchop, ale ti nejlepší borci dokáží letět třeba ještě metr na úroveň tyče. V tom u sebe vidím ještě velké rezervy.

Je při skoku vůbec čas si uvědomit, že máte třeba špatně pokrčenou ruku?
Záleží to i na tyči. Když je rychlá, tak to opravdu nejde. Já si to vždy přemítám v hlavě ještě před skokem a pak se to pokusím provést, co nejlépe.

Jaký je Karel Fiedler starší trenér?
Je to dobrý kouč. Nemůžu říci, že by mě nějak přetěžoval, vycházíme spolu dobře a má velké zkušenosti. Podle mě je nejlepší z Pardubického kraje. Lepší trenér na tyčku tu asi není.

On má rekord 476 centimetrů. Vy ho zřejmě budete chtít trumfnout. Špičkujete se mezi sebou?
Samozřejmě ho překonat chci. (usměje se) Ale že bychom se nějak špičkovali, to zase ne. On bude rád, když jeho osobák překonám. Je to už letitý rekord. (smích)

Karel Fiedler navíc prohlásil, že ve vás vidí prvního Chrudimáka, který překoná hranici pěti metrů. Zatím se to povedlo jen Rybovi, tomu ale až v barvách Atletiky Pardubice.
To se samozřejmě krásně poslouchá. Hlavně aby se to povedlo. (smích)

Co vás čeká ještě ve zbytku sezóny?
Ve druhé části sezóny mám v plánu Memoriál v Týništi dospělých. Dále nás čeká soustředění s trenérem Beranem z Prahy, to se bude konat ve Veletově. Se mnou na soustředění pojede ještě chrudimský Vladimír Nyščák. Dále je na programu kolo krajského přeboru mužů zde v Chrudimi. Na konci prázdnin ještě chceme jet na Mistrovství republiky do 20 let. Tam bych měl nastoupit ve skoku o tyči a do výšky.

Jaký máte rekord ve výšce?
V Litomyšli jsem skočil 196 centimetrů. Ještě jsem zkoušel dva metry, ale to se nepovedlo, chyběl kousek.

Potom, co jste skončil druhý na mistrovství republiky, nezkoušel vás někdo přetáhnout do jiného atletického klubu?
Nabídky na přestup už jsem dostával dříve. V sedmé třídě mi nabízel trenér Čechák z Pardubic, jestli nechci přestoupit k nim. Mně však vyhovuje spolupráce s panem Fiedlerem, takže jsem odmítl. Blíží se mi ale absolvování střední školy a po ní bych rád odešel studovat VUT do Prahy. Proto mi už teď Fiedler domlouvá tréninky u pana Berana. To je pravděpodobně nejlepší trenér v České republice.

V tom případě byste závodil za Univerzitní sportovní klub?
Ano, přesně tak. Závodil bych za USK Praha a trénoval by mě právě pan Beran.

Tento trenér už trénoval nějaké zkušené tyčkaře?
Ano, mám dojem, že jeden z jeho svěřenců dokonce vyhrál mistrovství Evropy. V současné době trénuje i Matěje Štěrbu, který mě na mistrovství dorostu porazil.

Právě probíhá olympiáda, budete sledovat atletickou špičku, i když pro Evropu se soutěže konají v nočních hodinách?
Sledovat určitě budu. Noční přenosy si asi nechám ujít, ale co se bude vysílat ještě v nějaký přijatelný čas, tak na to rád kouknu.

Máte nějaké tyčkařské vzory, jako je třeba Renaud Lavillenie?
Tak zrovna na Lavillenieho se vždycky rád podívám. Když skáče, tak to je opravdu paráda.

Otázka na závěr: jaká je nejvyšší skočená výška, kterou jste viděl na živo?
V březnu jsem chtěl jet na Lavillenieho do Jablonce. Tam skočil šest metrů, ale nakonec mi to nevyšlo. Nejvyšší skok jsem tedy viděl v podání Matěje Štěrby, když skočil 510.