Konec harcování… Letošní koronavirový rok proměnil české plavce v kočovníky. Kvůli nemožnosti trénovat ve své zemi procestovali půlku východní Evropy. Není divu, že jeden z nich, Jan Čejka, se na Vánoce těší více než obvykle. Juniorský mistr světa z Pardubic má totiž rád, když se může sejít v rodinném kruhu. A letos prý má připravené dárky, které jeho blízké opravdu potěší.

Z jakého vánočního dárku jste měl největší radost?
Když jsem byl menší, měl jsem nejradši plyšovou žirafu. Pořád jsem ji nosil s sebou. Ale nejradši jsem měl tvrdé dárky, měkouše jsem nesnášel. Teď už to mám na opak, z měkkých dárku mám často největší radost.

Jakým vánočním dárkem jste naopak vy udělal svým blízkým největší radost?
Popravdě se nejvíc těším na tento rok. Myslím, že jsem se s dárky opravdu trefil. Doufám, že udělají radost.

Mohl jste si ještě ten den, kdy jste dárky dostal, pohrát si s nimi?
Ano, vždy jsem si večer ještě hrál s hračkami. Nejvíce jsem se vždy těšil na druhý den, kdy jsem vstával fakt hodně brzo, abych si mohl pohrát s mými novými hračkami. A 27. prosince se vždy scházíme se širší rodinou u babičky a tam jsem vždy nosil ty nejlepší hračky, abych se s nimi pochlubil.

Kupujete dárky s předstihem či na poslední chvíli?
Oboje. Některé dárky kupuji hodně dopředu, hlavně pokud vím, jaký chci dát. Ale některé dárky sháním na poslední chvíli. Tenhle rok jsem naštěstí zvládl vše včas.

Raději dárky dáváte, nebo dostáváte?
Každý přece rád dostává dárky. Ale v poslední době se nejvíc těším na to, až si dotyčný rozbalí dárek, o kterém si myslím, že mu opravdu udělá radost.

Stejně jako je neviditelný Ježíšek, je neviditelné i zlaté prasátko. Jak je to s jídelním půstem u Čejkových?
Půst dodržujeme a přes den nejíme žádné maso. Až při večeři. K obědu máme nějaké těstoviny s omáčkou ale bez masa! Každý chce přece vidět zlaté prasátko.

Jednou z českých tradic je ryba na talíři. Respektive kapr. Kupujete mrtvého či snad živého?
Kapra si kupujeme a necháme si rovnou vyndat vnitřnosti a strhnout šupiny. Jen necháváme šupinku pro každého pod talíř.

Neodmyslitelnou součástí českých domácností je rovněž cukroví. Jaké druhy se pečou ve vaší kuchyni?
U nás je hodně v kurzu čokoládové cukroví. Pak taky pečeme linecké a perníčky ale moje nejoblíbenější cukroví jsou Vosí úly. Těch sním vždy nejvíc.

Jan ČejkaZdroj: ArchivPočkejte, jako vrcholový sportovec si můžete dopřávat o vánočních svátcích takové sladkosti?
Vánoce jsou jediné období, kdy stravu moc neřeším. Cukroví si dávám s chutí a čokoládové figurky také miluju. Vždy se jen modlím, abych moc nepřibral (úsměv).

Další dilema mají lidé s vánočním stromkem. Kupovat každý rok přírodní, nebo mít po desetiletí umělý?
U nás je to rozhodně přírodní. Stromeček přece musí vonět, jinak by nebyla ta správná vánoční atmosféra.

Jaký druh letí u vás?
Dříve jsme kupovali pravidelně borovice, ovšem v posledních letech se nám hodně zalíbily jedle. Tu máme i letos. A hodně velkou, jak si vždy přeje moje ségra.

Jak jste to měl se strojením vánočního stromečku?
U nás se vždy zdobí 23. prosince. Letos už budu z Maďarska doma, takže určitě přispěji svoji ozdobou na stromeček.

Čím vším se může pochlubit stromeček u Čejkových?
Ozdoby máme opravdu rozmanité od andělíčků, přes soby a koule až po světýlka. Samozřejmě hvězda na vrcholu stromečku nám také chybět nemůže.

Kolorit Štědrého dne dokreslují pohádky. Pouštíte si je rovněž?
Pohádky si pouštíme hlavně přes den. Večer nám televize už neběží, věnujeme se tradicím a pak dárkům.

Další indicie, která charakterizuje nejen české Vánoce, je zpívání koled.
Nás koledy provází celým Štědrým dnem. Hrají nám v pozadí a také je zpíváme, když čekáme, než Ježíšek nadělí dárky.

V poslední době se naučili lidé chodit do kostela na vánoční mše. Co vy?
Do kostela nechodíme. Štědrý večer společně trávíme celý doma.

Stíháte při všech těch činnostech ještě návštěvu blízkých? Letos asi omezené…
Ano, je to jedna z věcí, na kterou se teď nejvíc těším na Vánoce. Přes rok na to většinou moc času kvůli závodům a tréninkům nemám, takže mám vždy radost, když se sejde celá rodina.

České Vánoce nabízejí spoustu tradic, rituálů. Jaké dodržuje vaše rodina?
Pouštíme lodičky, lijeme olovo, rozkrajujeme jablíčko, dáváme si pod talíř šupinu. Myslím, že dodržujeme většinu tradic. Já si na nich hodně potrpím, mám to rád.

V poslední době je moderní u rodinných domů různě si je zdobit, především žárovkami. Patříte k těm, co je mají střídmě osvětlené nebo v ulici záříte jako Las Vegas?
Mamka se vždy o nějakou výzdobu postará, ale jsou to jen nějaké menší ozdoby do oken, nic velkého.

Stihnete si 24. prosince zaplavat, nebo je to jeden den z mála, kdy si dáváte pauzu?
Na štědrý den nikdy do bazénu nechodím. Máme spoustu zvyků, které musím stihnout. a tak na to nezbývá čas. I když letos jsem přemýšlel, že bych si šel ráno zaplavat, ale vzhledem k situaci to asi nepůjde.

Rok 2020 byl kvůli koronavirové pandemii takový pochmurný. Jaké vánoční poselství byste poslal lidem do toho následujícího?
Všem bych chtěl popřát hodně zdraví a síly, abychom společně překonali tohle těžké období. Hlavně přeji všem covidovou negativituale pozitivní myšlení.

Zastupujete těžce zkoušenou oblast - sport. Co byste vzkázal svým kolegům?
Sportovcům bych chtěl popřát co největší výdrž a chuť dál makat, lásku ke svému odvětví a spoustu zábavy. Nezapomínejte na své cíle a pracujte dál na sobě. Pokud nemůžete trénovat, neklesejte na mysli a dřete například doma. Nikdy se však nevzdávejte. Budu vám všem držet palce!

Za celé dětství jsem nepřišel na to, jak naši dostávali dárky pod stromeček

Ježíšek, magické to slovo pro každé malé stvoření. Rok do roku ale mají rodiče těžší a těžší udržovat dětiv tom, že neexistuje. Plány jim maří zejména všudepřítomné reklamy.

„Cože, on neexistuje,“ směje se Jan Čejka. „Ve skutečnosti jsem si na to přišel sám, takže to pro mě nebylo překvapení, když mi to rodiče oznámili.“

Svět dětské fantazie je nepřekonatelný. Jeden si představuje Ježíška jako starého vousatého pána, někdo jako miminko. A hned dochází k polemice, jak může unést tolik dárků.

„Já jsem si ho také představoval jako malé děťátko. Přesně tak, jak ho známe z betlémů,“ poznamenává.

Když už jsou děti starší a vězte, že se věk snižuje, mají rodiče problémy dárky různě poschovávat.

„Naši schovávali dárky tak pečlivě, že jsem nikdy žádný neobjevil,“ vzpomíná.

Záleží také na tom, jestli děti mají zájem připravit se předem o překvapení.

„Já jsem po dárcích nikdy dopředu nepátral. Mám rád překvapení a rozbalování dárků u stromečku. Teď už to sice není takové jako dřív, ale stále se rád nechávám překvapit. Když jsem byl starší, tak jsem omylem na jeden narazil. Přesto jsem se na něj nepodíval,“ ukazuje svoji vůli.

Maskovat dárky před dětmi je jedna věc. Ta možná ještě těžší pak je, jak je z různých schovávaček dopravit pod stromeček.

„Naši měli propracovanou taktiku. Za celé moje dětství jsem nepřišel na to, jak dárky přesouvali. Teď už to samozřejmě vím, ale opravdu to dělali nenápadně,“ dodatečně chválí své rodiče.

Způsoby jsou různé. Hlavní strategií je, nepustit děti do místnosti, kam se má dostavit Ježíšek. Zabavit je tak, aby si nevšimly, že jeden ze členů domácnosti chybí…

„Spolu se ségrou jsme vždy zpívali babičce koledy a rodiče mezitím, dávali dárky pod stromeček. Je to zvyk, takže mi to nijak divné nepřipadalo,“ vypravuje.

Dalším takřka nadlidským úkolem je zajistit zvuk zvonečku. Protože, když Ježíšek odchází, tak zvoní.

„Rodiče dali CD-přehrávač do obýváku a na něm měli nahraný zvuk zvonečku. Když ho pustili, tak nám Ježíšek zazvonil a my běželi ke stromečku.“

Starší sourozenci si pak prochází všechno podruhé. A v duchu se musí smát. Vždyť takt trochu lžou…

„Já jsem s našimi nijak nespolupracoval. Jen jsem se to snažil ségře nevyzradit. To se mi naštěstí povedlo, ode mě to neví,“ usmívá se.

Jak vlastně ten Ježíšek, ví, co si malé děti přejí?

„Vždy jsem psal, nebo dříve maloval dopis, ve kterém jsem si přál hračky. Poté jsem ho dával za okno a Ježíšek si ho odnesl.“

Když chtějí rodiče své ratolesti potrápit, tak jejich díla nechávají za okny trochu déle s vysvětlením: No vidíš, kdybys tolik nezlobil.

„Musím přiznat, že jsem býval hodně netrpělivý. Každé ráno jsem hned po probuzení běžel kontrolovat, jestli si Ježíšek už přišel pro dopis,“ vysvětluje Jan Čejka a dodává: „Hned po vánočních svátcích jsem se začal těšit na dalšího Ježíška.“