Kubrycht: Děti, které sportovat nepřestaly, budou tahouny nejen ve sportu

Jak to vypadalo v praxi?
Bylo to zvláštní v tom, že výuka klasických předmětů probíhala distančně a sportovní příprava zase prezenčně. Nicméně byli jsme rádi za každý den, kdy to tak šlo. I přes přísné hygienické předpisy, které jsme si na naší škole stanovili.

Může se, a případně jak, podepsat toto období sportovního temna na jejich dalším sportovním vývoji?
Nemyslím si to. Naopak vidím, že jsou naši studenti po sportu doslova hladoví. Samozřejmě je trénink o něco komplikovanější, ale věřím, že o to lepší pak budou.

Řekli o (ne)sportování dětí: Musí se to projevit. Někteří mohou i skončit

Jak jsou momentálně na tom studenti vaší školy?
V tuto chvíli tréninky probíhají distančně. Zní to šíleně, ale škola je zavřená a není možnost u nás trénovat. Smekám před našimi trenéry, během pandemie se museli rychle přizpůsobit. Pořídili jsme jim takové technické vybavení, aby šlo trénink s našimi žáky absolvovat kvalitně i na dálku. Někteří trenéři dokonce řeší trénink individuálně jeden na jedna či se dvěma svěřenci. Je to velmi časově náročné a mají můj velký obdiv.

Které sporty nemohou trénovat či závodit individuálně, včetně těch kde mají největší smůlu?
Těžké to mají obzvláště tzv. „vnitřní“ sporty jako basketbal, házená, judo. Tato odvětví teď prožívají náročné období. Nejhorší to mají plavci. V republice fungují snad jen dva bazény, a to pouze pro profesionály. Jsem rád, že někteří naši plavci mohli odjet s klubem SCPA Pardubice na soustředění do zahraničí.

Vychováváte budoucí reprezentanty, tedy potenciál nutný pro úspěšnost českého sportu. Jak hodně to může republiku poznamenat?
Říká se těžce na cvičišti, lehce na bojišti. To platí i dnes. Profesionální sport jede pořád, zásadní vliv na současné výsledky by to mít nemělo. Na olympiádu v Tokiu budou naši sportovci jistě kvalitně připraveni. V dlouhodobém horizontu to ale problém bude obrovský. Děti a mládež si pomalu ale jistě na lenivý způsob trávení volného času zvyká. Následky mohou být nedozírné a náprava může trvat mnoho let. Děti, které ani teď sportovat nepřestaly, budou jednou tahouny nejen ve sportu. Mají v sobě něco navíc.

Jedna výhoda by se našla. Vaši studenti na rozdíl od jiných dětí mají sportování v krvi a trénují individuálně ve vlastním zájmu…
Přesně tak. V tom naštěstí ani teď nevidím problém.

Nevím však, jestli úplně všichni. Protože, když nad ním není bič, tak každý zpohodlní. Navíc současná mladá generace je už tak dost pohodlná, co vy na to?
Upřímně řečeno, měl jsem z toho obavy. Mile mě ale překvapilo, že i ti „lenivější“ teď sportují víc než dřív.

Dopad na děti? Každý trenér se bojí, že bude obrovský

Sportovci také bývají psychicky odolnější a jistě si s náročnou dobou poradí lépe než ti „obyčejní“ studenti…
Víte, medaile a vítězství jsou takové třešničky na dortu. Vždycky říkám, že díky sportu jsou naši žáci odolnější vůči nemocem, ale i psychickému tlaku. Vůle a cílevědomost jsou vlastnosti, bez kterých se sport dělat nedá. Každopádně je jasné, že mladí jsou zvyklí spolu každodenně komunikovat, být v partě, to jim teď chybí asi nejvíc. Žádná forma on-line komunikace jim to vynahradit nemůže.

Vy máte nejblíže k veslařům, jak jich se pandemie dotýká?
Ve škole máme špičkové sportovní vybavení. Veslařům jsme zapůjčili veslařské trenažéry, aby mohli trénovat doma. Posilování a běh jsou také schopni odtrénovat kdekoliv v přírodě, takže to docela jde. Dá se už veslovat i na vodě. Navíc řada našich veslařů jsou i členy resortních center, se kterými jezdí i na kempy do zahraničí.

Zajímáte se z pozice své funkce o to, jak jsou na tom vaši studenti v době povinné „nečinnosti“?
To je základ, s trenéry jsme v pravidelném kontaktu a bavíme se o tom, co funguje a kde je případně potřeba něco zlepšit.