Pardubické čáry čtvrtfinálovou čáru potřetí v řadě nepřekročily

Jako vejce vejci… Pardubičtí dlouháni zopakovali šestou příčkou po nadstavbové části loňské nejhorší umístění poslední desetiletky. Stejné to bylo i v play off, kdy vypadli už ve čtvrtfinále. Tady však veškerá podobnost končí. Beksa totiž letos odešla z vyřazovacích bojů s hlavou nahoře. Favorizované Brno totiž dotlačila k maximálnímu počtu zápasů. V tom posledním už sahala po postupu, ovšem koncovka patřila domácím. Stejně jako v roce 2021 se probojovala do Final Four Českého poháru. S tím rozdílem že zápas o bronzové medaile tentokrát vyhrála. Symbolicky nad Brnem.

Za výsledky kromě samotných hráčů a trenérů zodpovídá také sportovní ředitel klubu RADEK NEČAS, trochu paradoxně brněnský rodák. S nesplněním hlavního cíle pochopitelně nemůže být spokojen. Co ho těší, je celkový obraz družstva, které prý bylo hladovější než v předchozích sezonách.

Vaši „podřízení“ bojovali v sezoně 2021/2022 na třech frontách a všech soutěžích jste si naplánovali medailový konec. Začněme popořádku, tedy Českým pohárem.
Postupem do Final Four jsme splnili první předsezonní cíl. I v semifinále s Opavou jsme měli po určitou část zápasu šanci zvítězit. Mít jakoukoliv medaili z takového poháru, kdy prakticky rozhoduje jeden zápas, je úspěch. Proto jsme rádi, že jsme zvládli duel o třetí místo.

V Alpe Adria Cupu jste chtěli obhájit prvenství. To se o jednu pozici nepodařilo. Byla soutěž kvalitnější a tudíž těžší ji vyhrát než ve vaší premiérové sezoně?
Neřekl bych, že by byla kvalitativně náročnější. Vesměs v ní startovaly stejné týmy, respektive na stejné úrovni. Soutěž samotná zaznamenala razantní změny. Už se například nestane, že by vám nepřijel soupeř. Vedení Alpe Adria Cupu pracuje na tom, aby se pohár přiblížil těm prestižnějším evropským soutěžím. Aby ho hrály lepší týmy v těch vlastních ligách, které se nedostanou do lepších pohárů. Hodně jsme cestovali a mohli si vyzkoušet, jak se hraje po náročných přejezdech. Naše vystoupení můžeme brát pozitivně. Ve finále jsme ale proti Levicím tahali za kratší konec. Soupeř byl lepším týmem.

Hlavním bodem je vždy Kooperativa NBL. Rozdělme si ji na dvě etapy. Jak hodnotíte základní a nadstavbovou část?
Byly hodně rozpačité. Pohybovali jsme se jako na horské dráze, co se týče výsledků i výkonů. Když už to vypadalo, že máme konzistentní výkonnost a podařilo se nám vyhrát pár zápasů v řadě, tak přišlo období, kdy jsme naopak měli dlouhou šňůru proher. Poměr výher a proher jsem jednoznačně považoval za neúspěch. Před začátkem nadstavby jsme se chtěli prát o vyšší příčky, abychom se dostali do play off z co nejvýhodnějšího místa. To jsme se ještě mohli dívat na týmy nad námi. V jejím závěru jsme se naopak zaměřili na týmy pod námi, aby nás ještě nedostihly.

V nadstavbové části jste zvítězili čtyřikrát ze čtrnácti pokusů. Znamená to, že na týmy, se kterými jste se mohli měřit, jste neměli?
Některé zápasy končily rozdílem jednoho koše. Dokonce jsme zaznamenali tři po sobě. Rozhodovaly maličkosti. V těch utkáních se ukázalo, jak je důležitý každý vybojovaný míč, každý trestný hod, každá ztráta, každé vypuštění v obraně. Ač se to v průběhu zápasu nezdá, tak v jeho závěru se to všechno spočítá. Bohužel se to vždy spočítalo proti nám.

Ilustrační foto.Zdroj: Deník/Luboš Jeníček

Jak jste viděl čtvrtfinále play off?
Z vlastní zkušenosti vím, že výsledky ze základní části nic neznamenají. V play off je to o momentální formě. Snažili jsme se příchody v průběhu sezony doplnit a posílit tým. Se strategií připravit se na delší série. Z těch prvních tří týmů bylo Brno pro nás nejschůdnější. Před vypuknutím čtvrtfinále jsem věřil, že sérii zvládneme. Za jeden z rozhodujících momentů celé série bych označil druhý zápas. Ve druhé čtvrtině jsme vedli o šestnáct bodů a během tří minut jsme dokázali takový náskok prohospodařit. Naštěstí to náš tým nepoznamenalo a v domácích zápasech jsme se do série vrátili. Nejjednoznačnější utkání z pohledu soupeře bylo páté. Nenavázali jsme na momentum těch dvou výher a po prohře jsme se znovu vraceli k nám domů. Šestý duel nám vyšel až extrémně, Brnu naopak vůbec. Oba týmy mohly pošetřit hráče, kteří měli vyšší minutáž. Vše se rozhodovalo v zápase číslo sedm, a ten jsme bohužel nezvládli.

Jistě jste si ho přehrával několikrát v hlavě. K jakému jste dospěl závěru?
Problém bych našel už na začátku zápasu. Dopustili jsme se několika nevynucených ztrát. Přitom psychická výhoda byla na naší straně. Mohli jsme být na koni, přestože každé utkání je jenom za jeden bod a v dalším se už nepočítá, co se do té doby v sérii událo. Brnu jsme ale dali možnost si čuchnout. Kromě ztrát jsme se nevraceli do obrany, nechávali jsme soupeři volné střely. Brno si vytvořilo takový náskok, že po dvanácti minutách vedlo o osmnáct bodů.

To bylo pomalu na ručník.
Ano. Z vlastní zkušenosti jsme ale věděli, že i my jsme přišli o výrazný náskok. Hlavním úkolem bylo stlačit do poločasu manko na co nejméně bodů. Abychom mohli ve druhé půli zahájit stíhací jízdu. V šatně jsme správně nastavili hlavy na postupový cíl. Ve třetí čtvrtině jsme se dokázali vrátit. Ve čtvrté jsme se soupeři utrhli, ale rozhodlo to, že jsme měli užší rotaci. Jak se naopak Brno vrátilo do zápasu, tak už jsme neměli síly nepříznivé skóre zvrátit.

Autor detektivek Deaver by bledl na thrillerem Brno versus Pardubice závistí

Cíl v podobě semifinále jste nesplnili. Už jste byl na koberečku?(pousměje se) Musím říct, že zatím o našem účinkováním v play off mluvíme, ale na koberečku jsem ještě nebyl.

Když se nesplní hlavní cíl, vyvodí se z toho důsledky. Budou padat hlavy?
Všechno v současné chvíli vyhodnocujeme. Kluci dostali na pár dní volno. Některým smlouva pokračuje, jiným končí. S některými jednáme o prodloužení kontraktu.

Na rozdíl od předchozích čtvrtfinále, to letošní nebylo propadákem a tak ke změnám vybízet nemusí…
Všechny zápasy, až na ty zmíněné dva, byly všechny vyrovnané. V sedmém utkání jsme se nestali těmi dravci, kteří do toho od začátku šlápnou. Spíše jsme vyčkávali a nechali Brno, aby se rozehrálo. Ač má mladý tým s hráči jako jsou Nečas a Bálint. V momentě jak se jim začne dařit, ztratí zábrany a jsou velice nebezpeční. Svůj tým společně s Romanem Markem podrželi. Ale my jsme jim situaci dost ulehčili.

Co vám scházelo k postupu mezi čtyři nejlepší?
Když to vezmu z pohledu celé sezony, tak lepší umístění po nadstavbové části. A co se týče čtvrtfinále, tak se přiznám, že od klaksonu sedmého utkání přemýšlím, co nám k postupu chybělo. Můžu hovořit o tom, že jsme měli přivést do Pardubic hráče, kteří budou po individuální stránce lepší. Nicméně, to je o financích a ty částky za ně jsou úplně někde jinde. Realisticky vzato: měli jsme méně hráčů, kteří odevzdali alespoň svůj standard. Nic navíc. Soupeř hrál v širší rotaci. A v podstatě každý hráč, který byl na palubovce si svoje nejenže odehrál, ale přidal nějakou nadstavbu.

Chcete tím naznačit, že Brno disponovalo silnější lavičkou?
Nemyslím si, že disponovalo silnější lavičkou. Naši hráči, kteří přišli z lavičky, byli rovnocennou náhradou za své kolegy.

Tedy silnější rotací, a ne početně?
To si myslím, že byl jeden z průvodních znaků série.

S tím souvisí vytíženost jednotlivých hráčů, kdy ti osoví měli na palubovce rovnocenné zastoupení.
Brno rotovalo častěji hráče a pak měli v závěru na hřišti hráče fyzicky čerstvější. V některých fázích sedmého zápasu to platilo stoprocentně.

V play off se někteří hráči nepotkali s formou. Máte podobný názor?
Spíše bych hovořil o kolektivním výkonu než o individuálních. Každý hráč má samozřejmě své silné a slabé stránky. V těch rozhodujících momentech, lépe řečeno, kdy se nám nedařilo, jsme měli tendenci jít spíše od sebe, než abychom šli společně za tím cílem.

Musíme také zmínit absenci trojkaře Potočka. Ukázalo se, jak jsou jeho přesné střely nepostradatelné?
Pepíno Potoček měl jednu z nejlepších sezon v pardubickém dresu. Po celou dobu, tedy než se zranil, prokazoval formu. V době zranění vysokých, dokonce alternoval na pozici podkošového hráče. I pro něho to byla dobrá škola, protože viděl basketbal z jiné perspektivy než z křídla.

Ve čtvrtfinále vás srážely střelecké výkyvy. Hlavně venku. Nedali jste až šest minut koš. Bylo to jen tím, že jste hráli na neznámé palubovce?
To si nemyslím. Tím, že nám to tolik nepadalo, jsme zase měli více doskoků. Bohužel v tom posledním se nám to nepodařilo. Také jsme nevolili nejlepší možnost, kdy vystřelit. Tým, když se mu nedaří v útoku, má i méně konzistentní obranu. A přesně to se nám stalo. Ty výkony na obou polovinách spolu kolidovaly.

Oba týmy si uhlídaly domácí prostředí, což je v sérii na sedm utkání trochu paradox, co říkáte?
Brno nás dokázalo v této sezoně u nás porazit. Nám se naopak dařilo v minulosti v Brně. Neřekl bych, domácí hřiště bylo vyloženě výhodou. Nicméně, kulisa jak u nás, tak v Brně domácí hráče ještě více nabudila. Návštěvy byly parádní, o to více nás mrzí a štve, že dál v play off nepokračujeme. Jsme přesvědčen, že by semifinále přilákalo minimálně stejný počet fanoušků jako na šestý zápas.

Ilustrační foto.Zdroj: Deník/Luboš Jeníček

Vaší zásadní chybou bylo to, že jste pro čtvrtfinále nevybojovali ten poslední zápas v domácím prostředí. Příznivci Beksy totiž zaslouží absolutorium. I za venkovní duely. A mezi nejlepší čtyři vás mohli popostrčit.
Každý tým si věří více doma. My jsme si ale věřili i v Brně. Jasně, člověk v hale trénuje, ale přesto jsme doufali, že alespoň jednou tam dokážeme zvítězit.

Zaskočilo vás, že brněnští fanoušci přišli na chuť také mužskému basketbalu. V základní čísti to v jejich hale vypadalo jako v kostele…
Nechci zlehčovat úlohu brněnských fanoušků, ale jejich úsilí bylo dané tím, že ti naši vytvořili takovou atmosféru, jako bychom hráli na Dašické. Domácí je chtěli logicky překřičet. No a jelikož na tom byli početně lépe, udělali pro to všechno. Přeci nepřenechají domácí atmosféru Pardubicím.

Před sezonou došlo k největší obměně Beksy za iks let. Noví hráči měli být hladoví a lační se neustále zlepšovat. Jak jste spokojen s tímto?
(usmívá se) Změny, které jsme udělaly před sezonou, se ukázaly ku prospěchu věci. Přivedli jsme hráče, kteří prahli po úspěchu. Na většině z nich to je v zápasech vidět. Nebojím se použít, že to z nich jen stříká. Přesně to byl důvod tolika změn. Oproti tomu, kteří hráči působili v Pardubicích v minulosti, se to povedlo.

Za očekáváním ale zaostal již několik sezon usilující o místo na slunci Michal Svoboda.
Nenavázal na předcházející sezonu. V ní měl vyšší minutáž. Příchodem nových hráčů se mu snížila. Stále je to mladý kluk. Musí na sobě pracovat. A minuty, které dostává, nebrat jako zelenáč, ale že má něco odehraného. Už by měl pomalu ukázat, že by mohl být jedním z těch hlavních kamenů našeho týmu. Není to jenom o roli, co mu dá trenér. On si tu roli musí vytvořit sám.

Naopak příjemným překvapením byl mladík Matěj Burda.
Burdys je jednoznačně kometou této sezony v našem týmu. Přišel, v minulé sezoně si s námi párkrát potrénoval. Jsem rád, že jsme dohodli na kontraktu. Když jsme ho podepisovali, tak asi nikdo nečekal, že si vybuduje takovou pozici. Stal se jedním z hráčů, ač v mladém věku, v každém utkání vydal ze sebe maximum energie. Nebál se. V některých zápasech nás i držel.

Kromě něho však jiný mladík nevylétl. Přitom jste avizovali jejich začlenění do sestavy. Dle filozofie i nového kouče. Nejsou tak kvalitní, nebo ještě nepřišel jejich čas?
(pousměje se) Já jsem jednoznačně pro to, aby mladí hráči dostávali šanci. Musí však ukázat, že si ji zaslouží právem. Ať už je to tréninky navíc, nebo energií, kterou v tom samotném tréninku vydávají. Vždycky by měli dokázat, že trenér udělal chybu, kdy jim šanci nedal. V momentě, kdy si zatím ti hráči tolik nejdou, přijde mi odůvoditelné, že trenér v nich takovou důvěru nemá.

Jak byste práci hlavního trenéra Dina Repeši zhodnotil?
Příchodem Dina jsme očekávali energii i tu práci, kterou basketbalu věnuje. Je oddaný basketbalu. Stále o něm mluví, stále hledá možnosti co jde jak, kde zlepšit. Díky němu jsme se jako klub posunuli dál. jednoznačně Jak na hráče, ale také chce to nejlepší od vedení klubu. Co se týče hráčů, zajištění a všeho možného okolo týmu. Dino Repeša má naší důvěru. Nadále s ním počítáme.

Zahraniční hráči by měli být lepší než ty čeští. Proto se na ně Deník speciálně zaměřil

Ne všichni se pardubickému vedení povedli. Jako Henry i posila last minute Vrankovič. Pardubický dres nesedl Vučkovičovi. Walton střídal skvostné okamžiky s horšími. Naopak trefou do černého bylo nečekané získání ukrajinského "běžence" Shundela.