Jaké jsou vaše bezprostřední dojmy po rozhodujícím vítězném utkání Era–Packu?
Moje dojmy jsou úplně úžasné, nejen proto, že se vyhrálo. Naprosto vynikající bylo obecenstvo, které jsem nikde nezažil a jezdím s futsalem už patnáct roků. Trénoval jsem v Havlíčkově Brodě, se kterým jsme vyhráli taky titul v roce 2001, ale nedá se to přirovnat k tomu, co se tady v chrudimské hale děje. Je to prostě paráda!

Když srovnáte oba poslední tituly, na kterých se vaši synové podíleli, tak který získat bylo těžší?
Jezdil jsem sem už minulý rok, kdy tady moji kluci hostovali poprvé a těžko říci. Obecně si myslím, že obhájit titul je těžší, proto bych odpověděl, že asi ten letošní. Jsem rád, že k tomu Roman s Michalem přispěli značným dílem, před jejich výkony klobouk dolů, i když samozřejmě nechci snižovat zásluhy ostatních. Je tady parta, která táhne za jeden provaz a je dobře, že vše nezáleží jenom na jednotlivcích.

Co říkáte ocenění Romana coby nejlepšího hráče finálové série?
Myslím, že si to za své výkony zasloužil. Neříkám to jako táta, ale i jako trenér, který futsalu trochu rozumí. Radost mám samozřejmě z obou a jsem na ně hrdej. Jsem rád, že hrajou tady za ten Era–Pack.

Neměl jste strach, když Michal nastupoval po zranění, jestli si nepřivodí další zdravotní komplikace?
Určitě nějaké obavy byly, ale vypustil velký fotbal, který hraje v Havlíčkově Brodě za divizní Slovan, aby neměl takovou zátěž a dal přednost zisku dalšího triumfu. Naštěstí to dobře dopadlo!

A budete nějak oslavovat titul v rodinném kruhu?
Bezprostředně nijak, protože moje manželka jde ráno do práce, takže odsud odjíždíme domů. Ale zítra má třetí snacha narozeniny, tak zřejmě spojíme dvě oslavy najednou.