V šedesátých letech minulého století jsme se spolu u házené setkali, já v roli funkcionáře, on jako aktivní hráč. Tudíž si současnému šéftrenérovi Sokol BASF Chrudim Milanu Lédlovi (73 let) v dnešním rozhovoru dovolím tykat. Oba jsme již sedmdesátníci a můžeme na krásná léta prožitá s házenou zavzpomínat.

Milane, jak ses vůbec k házené dostal?
První kontakt byl na učilišti v Kostelci nad Labem. Po vyučení a příchodu zpět domů jsem se krátký čas věnoval fotbalu a volejbalu. Přišla vojna v Praze, kde byl oddíl házené na Ruzyni. Ten spolupracoval s pražskou Duklou, s jejímiž hráči (např. Havlík, Trojan, brankář Vícha) jsem se dostával do kontaktu. Po vojně v roce 1962 jsem začal hrát házenou za Lokomotivu Chrudim. Po zrušení tohoto klubu jsem přestoupil do družstva Transporty Chrudim, kde jsme svého času hráli hodně vysoko.

Připomenu, že jste to dotáhli až do druhé ligy. Taky se uskutečnila řada recipročních zahraničních zájezdů…
Na toto období velice rád vzpomínám. Pro Chrudim to byla nevídaná záležitost, když se třeba o pouti na „sokoláku" při mezinárodním mači proti US Ivry Paříž sešlo čtrnáct set diváků! Poté jsme tady hráli s Arnhemem a byli rovněž na recipročním zájezdu u nich v Holandsku. Z tohoto zájezdu mám dodnes trvalé vzpomínky díky navázání řady rodinných vztahů. Nelze ale zapomenout ani na zájezd v roce 1966 do bosenské Tuzly. Naši sparingpartneři přijeli na odvetu do Chrudimi v srpnu 1968. Na závěr návštěvy ale místo za nákupy do Prahy museli zamířit rovnou na hranice a chvátat domů, protože v ten den, 21. srpna, byla naše země obsazena státy Varšavské smlouvy.

Po dlouhých úspěšných letech přišel postupný pád.
Toto období mě svým způsobem poznamenalo. Byl jsem nařknut z různých nepravostí, a tak jsem musel z házené v Chrudimi odejít do Pardubic.

Tam se ti v roli trenéra mládežnických kolektivů také nebývale dařilo.
Dosáhli jsme řady úspěchů v rámci republikových soutěží, v nichž jsme byli rovnocennými partnery i kolektivům z tréninkových středisek mládeže.

Klukům jsem tehdy slíbil za dobrou reprezentaci zájezd do Holandska, kde jsme vyhráli všech deset zápasů. Ale dostal jsem také pozvánku do Prahy na Ministerstvo vnitra. Jel jsem tam s nepříjemnými pocity a domníval se, že jim tam budu muset vysvětlovat, že nechci do Holandska emigrovat, jak se o mně povídalo. Taky jsem si obával, aby mě nezavřeli na Pankrác. Místo toho jsem ale dostal nabídku, abych se jako trenér národního družstva bezpečnostních sborů zúčastnil spartakiády v Bratislavě. Vůbec jsem nechápal, do jaké pozice jsem byl postaven. Nakonec jsme tam ze šestnácti policejních účastníků skončili desátí. Příště se mělo jet na spartakiádu bezpečnostních sborů do Soulu, ale to všechno padlo, protože se bavíme o roku 1988, kdy v dalším roce přišla sametová revoluce, a tím skončila i družba a policejní mančaft byl rozpuštěn.

To jsi se už taky vrátil zpět do Chrudimi.
Ano. Po mém návratu jsme znovu založili družstvo mužů, ve kterém začali všichni moji odchovanci jako Sokol nebo Havlík + dalších šest kmenových hráčů z Pardubic. Ihned jsme vyhráli krajský přebor a postoupili do ligy mužů, kde jsem v první sezoně uhráli šesté místo. Jenže o prázdninách jsem byl informován, že družstvo mužů bude z Chrudimi převedeno do Pardubic. To všechno se „upeklo" za mými zády a tím házená v Chrudimi de facto skončila.

Ty jsi na ni ale nezanevřel…
V roce 2003 jsem se uvolil, že převezmu jako kouč družstvo mladších žáků a právě z tohoto kolektivu vzešli odchovanci jako Honza Siřínek, Honza Rejchl a další. Jsou to hráči, kteří dnes v házené něco znamenají, ale bohužel nemají pokračovatele. V Chrudimi není mužská složka, a tak hrají za jiné kluby.

To je docela škoda.
O házenou z bývalých hráčů nemá nikdo zájem, ani se na naše mládežnické zápasy nepřijdou podívat. Prostě zůstalo to viset jenom na mně a Zdeňkovi Herzánovi. Myslím si, že úspěchy které jsem se žáky docílili, mají svoji váhu. Vždyť v soutěži jsme hráli s takovými družstvy jako byl Jičín a dnes tento tým úspěšně bojuje v extralize. U házené jsem 57 let a dělám ji proto, že jde o sport, který mě baví a kterému jsem propadl. Nikdy jsem nebyl za funkci trenéra placen a žádné výhody mi z toho neplynuly.

Co vím, tak máš neustále kontakty na Dukle Praha a tato spolupráce přináší své ovoce.
Právě na chrudimskou pouť připravuji s Duklou přátelský zápas, vždyť její dres nyní nosí několik odchovanců Chrudimi, a to Vít Reichel a Jan Siřínek juniorský reprezentant, dále Filip Herzán (prvoligový dorostenec), Filip Kopáč a Pavel Pospíšil. S trochou nadsázky by se dalo říct, že pro pražskou Duklu vychováváme v Chrudimi talenty :-) Kluci, kteří u nás skončí v dorostenecké kategorii, mají možnost hrát v Dukle a pokud se rozhodnou studovat v Praze vysokou školu, mají tam i svoji ubytovnu.

Jinak ale házená v Chrudimi umírá. Proto je třeba jednou za čas něco pro vzkříšení udělat. Léta se zde pořádaly pouťové zápasy, které časem odezněly. My bychom je zase chtěli obnovit, už vzhledem k tomu, že házená se v Chrudimi hraje 105 let. Na jaře jsme uspořádali školní ligu mladších žáků a na podzim přijde na řadu její druhé kolo. Při organizaci tohoto podniku patří pochvala ředitelům základních škol Dr. Peška, Školní náměstí a Slatiňany, a to jak za účast, tak organizační pomoc. Navíc ZŠ Slatiňany prostřednictvím ředitele Ivo Mandyse projevila zájem ustavit při škole družstvo chlapců a děvčat.

Kdo všechno se stará o chod dnešního házenkářského klubu BASF a co připravujete pro nejbližší období?
Do nadcházející sezony vstoupí mladší dorost, který bude hrát II. dorosteneckou ligu a žáci účastníky Ligy Vysočiny. Současný chod našeho klubu se mnou zajišťují pouze moje manželka Jitka a Zdeněk Herzán. Připravujeme nábor chlapců a děvčat pro ty, kteří neholdují fotbalu ani jinému sportu. Házená je sport, pro který je charakteristická rychlost, dynamika, soutěživost a hlavně kamarádství. V kategorii mladších žáků může být družstvo smíšené (chlapci + děvčata). Jde o velmi lákavou nabídku zvláště pro děvčata, protože pro ně není v Chrudimi žádný kolektivní sport, ve kterém by se mohla uplatit.

Nenaruší vaši činnost příštích týdnů a měsíců rekonstrukce celého sportovního areálu na Tyršově náměstí?
Na tuto otázku neumím odpovědět, protože s námi o tomto doposud nikdo nejednal a nikdo nám ani neřekl, co by s námi bylo, jestliže tato rekonstrukce opravdu začne. Ale podle toho, co jsem četl v novinách, mi připadá, že Chrudim bude mít novou „Transportu", že to bude jako kolbenka.

Milane, chtěl bys na závěr k povídání o házené něco doplnit?
Připomínku mám mimo házenou, k vyhodnocování nejlepších sportovců a trenérů, které vyhlašuje vždy na závěr roku Sportovní Unie Chrudimska. Je sice hezké oceňovat profesionální trenéry, kteří za svoji práci berou odměnu, ale podívejte se na venkov, kde trenéři tuto funkci zastávají zcela zdarma a přitom o nich není ani zmínka. V této anketě by se proto měli oddělit profesionálové od amatérů.

JAROMÍR DOLEŽAL