Povězte, jak probíhaly oslavy bronzu? Nebo ještě neskončily?

Jelikož už jsme všichni doma u rodin, tak už oslavy moc neprobíhají. Navíc v úterý hrajeme ligový duel (v úterý od 20 hodin doma s Bohemians), takže se na něj připravuji. Slavili jsme jen v noci po zápase, kdy jsme o půl druhé ráno jeli zpátky do Čech. Něco tedy proběhlo po cestě.
Era–Pack dohrává s klokany

Chrudim – V úterý od 20 hodin sehrají futsalisté mistrovského Era–Packu Chrudim odložené utkání s nováčkem nejvyšší soutěže Bohemians 1905 Praha.

Domácí tým je suverénně v čele tabulky s jedenáctibodovým náskokem před Tangem Brno, pražští klokani jsou naopak těsně před dvěma sestupovými pozicemi. Ty zatím zaujímají týmy Šumperka (8 bodů) a Mělníka (10 bodů), Bohemka má 13 bodů.

Proto se bude jistě snažit o co nejlepší výsledek na hřišti favorita, který by však neměl připustit překvapení.

Diváci, kteří se dostaví do chrudimské sportovní haly, budou moci rovněž poděkovat i kvartetu hráčů z Era–Packu, kteří přispěli k zisku nečekané bronzové medaile Česka na ME v Maďarsku (Meller, Kopecký, Rešetár a Kroulík). (pn)
A v Čechách ještě něco podniknete? Třeba v rodinném kruhu?
Zatím toho moc neplánuji, protože v sobotu máme televizní zápas se Slavií. Spíš až se trochu oteplí, zřejmě po sezoně, uděláme nějakou větší party. Pozveme nejbližší, známé a kluky z nároďáku, s nimiž jsme domluveni. Musí na to být víc času. Teď nás čeká ještě spousta ligových zápasů včetně play off.
Kdy jste začal věřit v medaili?
Zlomový byl zápas s Maďary, kdy jsme v jeho průběhu za stavu 0:4 byli úplně na dně. Jenže jsme to zvládli a dokázali ještě postoupit. Pak jsme se hodně semkli a vytvořili výbornou partu, v níž nebyl jediný konflikt. Šlapalo úplně všechno, co mělo. Hodně jsme se povzbuzovali, zjišťovali jsme, že by to mohlo jít. Neměli jsme co ztratit. Proti Italům jsme do toho dali srdce a všechno se najednou obracelo v náš prospěch. V té době jsme začali věřit, že bychom se mohli poprat o medaili.
Se „squadrou azzurou“ jste sehráli možná nejpovedenější zápas na šampionátu. Podepsalo se na vašem výkonu sebevědomí, které jste získali po tom fantastickém obratu proti Maďarům?
Určitě. Vůbec nikdo nám za stavu 0:4 nevěřil. Už ani my jsme sami sobě nevěřili. Podle mne byl důležitý gól na 2:4, který zřejmě znamenal i obrat našich dalších výkonů a výsledků. Od té doby jsme si začali víc věřit.
Infarktový zápas rozhodl váš gól na 6:5 devatenáct vteřin před koncem. Čím jste míč do branky dotlačil?
(zopakuje si otázku) Asi vůlí. Jinak ještě ani teď nevím, čím to bylo. Sledoval jsem záznamy na internetu. Jen jsem viděl, jak se ke mně odráží balon, a pak jsem tam nějak vlítnul. Trochu se to tam semlelo. Nebyl čas na přemýšlení, šlo o zlomek okamžiku. Jen vím, že jsem tam ležel, stříhal nohama a tlačil tam míč, což se nakonec povedlo.
V semifinále proti Španělům jste nemohl nastoupit kvůli kartám. Mrzelo hodně, že jste si nezahrál proti jednomu z nejlepších týmů na světě?
Na jednu stranu ano, ale na druhou jsme věděli, že nemáme moc šancí. Oni jsou o dvě třídy výš než my. Navíc jsem měl drobné zranění, takže jsem byl rád, že si můžu odpočinout a soustředit se na boj o třetí místo. Mohl jsem se dát trochu do kupy, přestože mě zranění provázelo po celou dobu mistrovství. Nebylo to zrovna ideální.
V duelu o třetí příčku za stavu 1:2 nastřelil Ázerbájdžán břevno. Byl to rozhodující moment?
Ano. Přesto si však myslím, že zápas byl vyrovnaný. My jsme šli za svým cílem, za medailí. I když jsme prohrávali, šance byly na obou stranách. Pořád jsme věřili, že dokud bude skóre na dosah, můžeme to otočit. Když nám neutečou, vyhrajeme. Ve futsale 2:1 nic neznamená. Snažili jsme se hrát svoji hru. Zdenda Sláma dal po přestávce rychle na 2:2 a od té doby soupeř znervózněl. Navíc tři Brazilci, kteří hráli nepřetržitě, toho měli plné zuby. My jsme to věděli a pak jsme je i uběhali.
Do Maďarska jste odjížděli podle mnohých v ne úplně nejsilnější sestavě. Byli jste hodně podceňovaným týmem. Čím jste nakonec dosáhli úspěchu?
Neřekl bych, že jsme nejeli v nejsilnější sestavě. Podle mne bylo v týmu to nejlepší, co momentálně mohlo. Hodně se mluvilo o bratrech Marešových, nicméně ti se reprezentace vzdali. Nevyšel nám první duel. Nevěděli jsme, co od něho čekat. Navíc trenéři nás dali dohromady až dva dny před zápasem. Nebylo to ideální, neměli jsme nic nacvičeného. Zkusili to, zariskovali, ale nevyšlo to. Působili jsme špatným dojmem. Do druhého utkání nás dal trenér tak, jak jsme na jaře odehráli turnaj v Brazílii, kde jsme skončili čtvrtí. Od desáté minuty druhého poločasu, byť to bylo v power play, se ukázalo, že jsme schopní. Mančaft měl charakter a vůli. Duel jsme pak otočili a od té doby šlapali dobře, jeden za druhého. V týmu nebyla žádná hvězda, nikdo si ani na nic nehrál, a to nám přineslo úspěch.