Kateřině bude letos v říjnu třicet let, je vdaná za manžela Tomáše, který také závodí v orientačním běhu. Pracuje jako překladatelka a tlumočnice z angličtiny a francouzštiny.

Kdy jste se začala věnovat orientačnímu běhu?

Se sportováním jsem začínala jako sportovní gymnastka, ale tento náročný sport se nedá provozovat příliš dlouho. Přibližně od čtrnácti let jsem přešla k orientačnímu běhu. Můj taťka se mu věnoval už od dob vysokoškolských studií a postupně k němu přivedl celou naši rodinu. Já jsem jej zpočátku dělala hodně rekreačně a nikdy jsem žádných výraznějších výsledků nedosáhla. Postupně jsem se začala specializovat na delší a vytrvalostní druhy závodů, jako například na horský orientační běh nebo rogaining.

Běžní sportovní příznivci o vašem sportovním odvětví moc nevědí, zkuste jim ho trochu přiblížit…

Rogaining je vytrvalostní závod na 24 hodin. Závodí se ve dvojicích a oproti normálním „orienťákům" je volné pořadí kontrol. Velmi důležitá je taktika a strategie týmu, správné naplánování trati, odhad času, odpočinek a rozvržení sil. Za ten celý den závodníci urazí zhruba 100 130 km, záleží na typu terénu. Loni jsme se se sestrou Janou Juračkovou účastnily mistrovství republiky u Stráže pod Ralskem, kde jsme vyhrály kategorii žen. Na mistrovství světa, pořádaném též v České republice, v Krušných horách, se nám už tolik nedařilo, nepodařilo se nám trať správně naplánovat.

Závody v horském orientačním běhu se podobají klasickému „orienťáku", s tím, že se závodí na méně podrobné (turistické) mapě a trať je delší, cca 20 25 km. Ty absolvuji většinou s manželem Tomášem.

Jak často se vám přihodí, že při závodě zabloudíte?

Samozřejmě se občas stane, že závodníci na trati zabloudí. Na klasických závodech v orientačním běhu bloudím docela často. A při těch delších závodech bloudíme spíše, když závodíme se sestrou. Manžel na trati chybuje jenom minimálně.

Věnujete se ještě alespoň doplňkově nějakému jinému sportu a jaké máte další zájmy?

Ráda si zaplavu, projedu se na kolečkových bruslích a na kole. V zimě se věnuji hlavně běžeckému lyžování. Je to pro mě příjemná změna. Teď jsem se zúčastnila Jizerské 50, startovala jsem poprvé a ujela ji za 3 hodiny 44 minu. Pokud mi zbude nějaký volný čas, zajdu ráda do divadla nebo si přečtu hezkou knížku. Vzhledem k mému vystudovanému oboru se zajímám hodně o francouzskou a anglofonní kulturu. A nesmím zapomenout na cestování, které mě také velmi láká. Zatím nejdál jsme byli s manželem v Indii.

Co považujete za svůj největší sportovní úspěch?

Tak z výkonnostního hlediska určitě loňský titul mistrů ČR v horském orientačním běhu, který se nám podařilo vybojovat s manželem. Velkým sportovním zážitkem pro mě byl horský maraton ve švýcarském Davosu a také Beskydská sedmička, kterou jsem absolvovala se sestrou.

Bude vám letos třicet, jaké máte ještě sportovní cíle?

Ráda bych pokračovala s účastí na podobných závodech, pokud vydrží forma a zdraví. Teď musím až do října počkat, než se vrátí moje sestra z ročního pobytu na Novém Zélandu, abychom mohly opět závodit spolu. Proto budu letos dávat přednost horským závodům a chtěla bych si vyzkoušet i klasický běžecký maraton.

Nemůže zatím vaši sestru Janu zastoupit některá kolegyně z chrasteckého oddílu?

V klubu máme na 60 členů, ale většinou se orientačnímu běhu věnují jenom rekreačně. Na výkonnostní úrovni je asi desítka členů. V horském orientačním běhu závodí například ještě manželova sestra Vendula.

Tak ať vám to dále běhá co nejlépe a ať zbytečně na trati nebloudíte!