Od zvláštního zpravodaje Deníku

Zlato – bronz – zlato. Tři vystoupení tři a tři medaile. Taková je bilance rychlobruslařky Martiny Sáblíkové z olympijského Vancouveru.

Poslední triumf si připsala na distanci pěti kilometrů, která je její královskou disciplínou. „Bylo to strašný, poslední tři kola jsem myslela, že ani do cíle nedojedu. Všechno mě strašně bolelo. Strašně jsem se snažila, nohy mě strašně bolely. Musela jsem hodně pracovat, abych dojela do cíle,“ pověděla dvojnásobná zlatá kanadská olympionička, která do jízdy nastupovala nachlazená.

Ale dokázala jste to…
Ke konci jsem už jela srdcem a tím, jak mě Petr (trenér Novák) hecoval.

Co jste říkala na skvělý čas Stephanie Beckertové?
Že to snad není možný, tohle nemůžu jet, ale viděla jsem výraz Petra, on byl přesvědčený, že to půjde. Podržel mě před startem, věřil, že na to mám.

Kdy jste uvěřila, že získáte ve Vancouveru druhé zlato?
Až po projetí cílem. Věděla jsem, že nemůžu moc vykápnout, snažila jsem se, co jsem nejvíce mohla, více už to nešlo.

Cítíte úlevu?
Nevím, jestli mám radost, jsem strašně mrtvá, že vůbec nevím, co mám dělat. Nejradši bych si šla lehnout. Po projetí mi bylo tak špatně, hrábla jsem asi jako nikdy v životě.

Věřila jste si před závodem?
Nebylo to vůbec jednoduchý, strašně jsem se bála, nešla jsem ani na rozbruslení, nebylo mi dobře. Jsem ráda, že to takto dopadlo.

Nebyla jste klidnější, když jste už měla dvě medaile?
Všichni říkali, že mám zlato a bronz, že můžu být klidná, že co jsem chtěla, mám, ale já jsem řekla ne. Chtěl jsem odplatu na čtvrté místo z Turína. Strašně jsem znervózněla, myslela jsem, že se zblázním.

Dochází vám, že jste už sportovní legendou?
Teď mi nic nedochází, jen to, že mě strašně bolí nohy.

Umíte si představit jak tento závod prožívali lidé v České republice?
Já si myslím, že to všichni prožívali jako já. Čekali, jestli vydržím poslední kolo. Já to taky nevěděla. Moc všem děkuji, trenérovi, všem.