Ukázalo se to i v úterním stíhacím závodu na 12,5 kilometru na olympiádě ve Vancouveru, kde mířil v polovině trati do elitní desítky, ale po chybách vstoje na střelnici se propadl.
Po závodu se na chvilku „uklidil“ do lesa, aby vstřebal zklamání. Pak přemýšlel, kde je chyba. „Asi jsou to velké závody, tlak tam je a bohužel, já na to nejsem flegmatik. Pouštím si to k tělu více, než bych měl,“ řekl Šlesingr novinářům. Při závodech zkrátka chce až příliš. „Když se daří, tak je na tom člověk psychicky líp a tolik to neřeší.“
Od poslední sezony v pohodě příliš není. Vždycky mu vyjde tak jeden závod, jako letos čtvrté místo v Pokljuce, jinak většinou končil za třicítkou. „Jednou jsi dole, jednou nahoře,“ zanotoval.
Ve stíhacím závodu to je ještě horší, protože se tlak znásobuje. Každá dobrá rána znamená posun dopředu. Biatlonista má kolem sebe houf soupeřů, a proto dochází k častějším chybám. „Je to prostě mnohem větší mazec než při individuálním startu,“ podotkl Šlesingr.
Z individuálních startů ho na olympiádě ještě čeká vytrvalostní dvacítka. Při té se chybný zásah netrestá 150 metry navíc, ale rovnou minutovou penalizací. „Ale střelba tam je klidnější, musím se na to zkoncentrovat,“ uvedl. Jak to udělá? „Tak mě napadá, co si vylejt hlavu? Ale to zase nepomůže nohám,“ usmál se Šlesingr trpce.
S psychickým tlakem bojuje od úspěšného světového šampionátu v Anterselvě, kde získal stříbro ve vytrvalostním závodu a bronz ve sprintu. Pak ještě útočil na zlato ve stíhačce, ale chyby vstoje ho odsunuly na pořád skvělé čtvrté místo. „Ale ty moje psychické boje asi přišly potom. Tam mě to zlomilo a od té doby nevím. Mám na sebe mnohem vyšší nároky a očekávám víc, tak je to těžší,“ uvažoval.
Krátce zkoušel spolupracovat se sportovním psychologem. „Možná by psychiatrie byla lepší,“ řekl sebeironicky. „Asi bych potřeboval proplesknout. Nejsem si jistý, že by mi psycholog pomohl. Jsem hodně přemejšlivej, nedokážu hodit všechno jen tak za hlavu a nevím, jestli by mě od toho dokázal oprostit ne nebo ne,“ dodal.
LUKÁŠ KRISTEJN, biatlonista OEZ Letohrad, nejlepší sportovec okresu Ústí nad Orlicí 2009:
„Takové zmatky při startu jsem viděl snad poprvé. Asi nebyly úplně optimální časomíry, když to nedokázali ohlídat rozhodčí a ani závodníci, kteří startovali docela chaoticky. Celkem lituji domácího Leguelleka, kterému závod vyšel, běžel dobře a kvůli chaosu na stratu mu bylo přičteno třicet sekund, takže si pohoršil o šest míst. Musí být strašně zklamaný.
Škoda že se závod nevydařil ani jednomu z našich kluků. Michal Šlesingr začal dobře, jenže ta poslední stojka nevyšla. Ale je potřeba dodat, že není jen tak střílet čistou stojku, když za sebou máte deset kilometrů běhu. Předtím se pohyboval dlouho docela vepředu, byl i jedenáctý. Určitě mu v úvodu pomohlo, že se držel Björndalena a jel s ním. Otázka ale je, jestli ho vysoké tempo neovlivnilo v dalším průběhu závodu. A Björndalen? Celkem jsem mu fandil, aby velkou ztrátu z úvodu stáhl, ale nakonec i takový střelec jako on selhal na střelbě vestoje. Těžko říct, čím to bylo, možná u něj sehrála nějakou roli psychika. Překvapil mě Francouz Jay, asi nikdo ho před olympiádou nefavorizoval. On si jen tak vyrazil z prvního místa, obě první ležky dal, myslím, za nula, a vypadal strašně uvolněně.“ (ry)
