Závodník z dílny Atletiky Chrudim a především trenéra Karla Fiedlera dokázal v minulém roce překonat řadu rekordů, které mu vynesly i obhajobu na Mistrovství České republiky do 22 let. Mimo dalšího, úspěšně atakoval, již jednou jím překonaný, chrudimský rekord. V nejbližší době by rád zamířil mezi elitní smetánku českých či světových skokanů.


Co Vám uplynulý rok přinesl?
Hlavně přechod pod nového trenéra. Zpočátku to bylo trochu zmatečné, ale vše dobře dopadlo. Výsledkově se sice nejprve nedařilo, měl jsem ale podařenou halu, kde jsem skočil i chrudimský rekord a vylepšil krajské rekordy.

Jak si ceníte prvního místa v anketě Nejúspěšnějšího sportovce Chrudimska za rok 2018?
Je to super, vůbec jsem podobný úspěch nečekal. V loňském roce jsem byl mezi juniory třetí, a tak jsem rád, že jsem se umístil i mezi dospělými.

Z loňského MČR do 22 let jste si odnesl zlatou medaili, čímž jste obhájil předloňské vítězství. Je to doposud největší úspěch?
Je to samozřejmě velký úspěch, ale největší asi ne. Čeho si cením zatím nejvíce, to je účast na juniorském mistrovství Evropy v Itálii. Tam se mi ale výsledkově vůbec nedařilo.

Vzpomenete si na Vaše atletické začátky?
Začínal jsem už na škole, kde jsem chodil do atletického kroužku. Hrál jsem ještě fotbal, ale nebyl jsem na týmové sporty (směje se). Ke skoku o tyči mě přivedl trenér Karel Fiedler, zkoušel jsem, jak to bývá, další disciplíny, ale v tomto odvětví jsem se zlepšil nejvíce.

Měl trenér Fiedler největší vliv na vaši kariéru?
Stoprocentně. Byl jsem u něj od začátku až do loňské sezony. Právě jeho osobní rekord jsem dokázal překonat, takže jsem ho o něj připravil.

Co je potřeba k tomu, aby se člověk stal kvalitním skokanem o tyči?
(zamyslí se) Je to zvláštní disciplína. Člověk asi musí být trochu blázen (směje se). Hodně lidí to nezvládne v hlavě. Měl jsem s ní taky v samotných začátcích problém, nebát se odrazit se na tyč. Dá se to ale odstranit.

Věnujete se i jiným disciplínám?
Když se mi nedařila tyč, zkoušel jsem jako doplňkovou disciplínu skok do dálky. Na Mistrovství České republiky jsem letos v létě získal mezi muži druhé místo. S velkou dávkou štěstí (usmál se).

Dalším krokem ve vaší kariéře byl přesun do hlavního města. Cítíte to jako správný krok?
Teď jsem u nového trenéra, vše si sedá a věřím, že mě posune výše. Šel jsem na vysokou školu do Prahy, kde jsem již rok trénoval. Přestup byl potřeba. Jsem ve vrcholovém středisku, podporují mě na soustředěních, mám zařízené bydlení a dobré zázemí. Byl to rozumný krok.

Řeč byla o vaší výhře na MČR v kategorii do 22 let. Jak výrazný je následný skok do kategorie dospělých?
Jedni z nejlepších v České republice jsou Jan Kudlička a Michal Balner, který už není úplně nejmladší a skákat nebude do nekonečna. Pak už jsou zde kvalitní mladí skokani. Troufám si říci, že k těm nejlepším patří Matěj Ščerba, Dan Bárta a já. Jsme tři a věřím, že budeme starší kolegy pomalu nahrazovat.

Na jakých akcích Vás budeme moci vidět?
Momentálně jsem zraněný a tím pádem budu muset zřejmě vynechat halovou sezonu. Musím se poctivě připravit na léto a dostat se na Mistrovství Evropy do 22 let.

Jaké přání má David Holý do roku 2019?
Největším cílem je zůstat zdravý a skočit co nejvíc (směje se). Chtěl bych skákat tak vysoko, abych splnil limity na světový šampionát.

Je to jen science fiction představa nebo je překonání limitu reálné?
Limit není vůbec nereálný. Mám k tomu dobré předpoklady. Ale musím ještě zapracovat a hlavně zůstat zdravý.

Petr Dejnožka