Letní příprava byla speciální, na jejím konci mužstvo ČAFH, vedené Vernerem Ličkou zasáhlo do mezinárodního turnaje FIFPro, který nakonec v holandském Rijnsburgu dokázalo vyhrát.

V české reprezentaci nechyběla známá jména jako David Střihavka, Ondřej Kušnír, Jiří Jeslínek, Martin Juhar či nakonec vyhlášený nejlepší hráč turnaje Jiří Jarošík. Součástí úspěšného týmu na FIFPro Cupu 2015 byl i 27letý odchovanec SK Stolany Jaroslav Starý, který už prošel ve „velkém" fotbale mužstvy jako Slavia Praha, FC Slovácko, Viktoria Žižkov, Baník Ostrava a naposledy Graffin Vlašim. Jaroslava, který žije již takřka 12 let v Praze, jsme požádali o krátký rozhovor.

Prozraďte nám, jak jste se do kádru vlastně dostal?

O tomto projektu jsem věděl již delší dobu, protože se kempy pořádaly třeba už dříve. Teď se začínalo někdy v půli června, ale jelikož jsem měl ještě do konce měsíce smlouvu ve Vlašimi, kterou jsem chtěl dodržet, nějak jsem se o to nestaral. On měl kemp totiž původně být jen na dva týdny, ale tím, že se mužstvo zapojilo do turnaje FIFPro se to natáhlo. Ještě před mým příchodem kluci odehráli kvalifikační utkání s Rumunskem, a vítězstvím 2:1 se kemp vlastně prodloužil. Na začátku července mi skončila smlouva, tak jsem zavolal sportovnímu řediteli Dominiku Rodingerovi, zapojil se do přípravy a krátce před osmifinále s Portugalskem začal s ostatními trénovat. Přiznám se, že jsem ani nepočítal, že budu k dalšímu utkání vybrán, protože v kempu byla spousta dobrých fotbalistů a podle pravidel FIFPro se mohlo zapojit jen pár hráčů. Asi po mých čtyřech trénincích se dělala nominace, odletěl jsem a už v kádru zůstal.

O turnaji se v médiích příliš nepsalo. Prozraďte čtenářům výsledky ČAFH s krátkým okomentováním průběhu.

V osmifinále nás tedy v Lisabonu čekalo Portugalsko, které jsme porazili 3:1. Šlo o hodně zajímavý zápas, kdy jsme hned ve 3. minutě šli z penalty do vedení, ale pět minut nato zahrával pokutový kop i soupeř, navíc byl náš hráč vyloučen. Naštěstí gólman jedenáctku chytil, a přestože jsme celý zápas odehráli o deseti, nakonec jsme postoupili. Portugalci sice na začátku druhé půle vyrovnali na 1:1, ale ke konci jakoby odpadli fyzicky a nám se v poslední desetiminutovce podařilo dvěma góly zápas zlomit.
Pak přišlo čtvrtfinále ve Švýcarsku a můžu říct, že takové střetnutí jsem asi ještě nezažil, šlo o neuvěřitelný zápas. Ještě v 85. minutě jsme prohrávali 0:3, ale v posledních pěti minutách se nám podařilo vyrovnat a na penalty utkání otočit. Prostě něco neskutečného.
Tím jsme se dostali do Final four, které se celé odehrálo v Holandsku. Zde jsme v semifinále narazili na Francii a porazili ji 3:1. Sice jsme zase hned asi od 10. minuty prohrávali, ale do přestávky jsme stihli vyrovnat a po přestávce jsme výhru – podobně jako s Portugalskem – strhli na naší stranu. Francie ale byla hodně těžký soupeř, zejména černoši v jejich dresu byli dost dobří. Utkání mělo i svou pikantnost, a to, že za soupeře hrál Mário Lička, syn našeho trenéra.
Ve finále jsme nastoupili proti Španělsku a musím přiznat, že to byl nejlepší soupeř, se kterým jsme se utkali, předváděli prostě jejich klasickou hru. Zase jsme poměrně brzy prohrávali, ale podobně jako se Švýcarskem Jirka Jarošík v 90. minutě vyrovnal na 1:1 a v osmé sérii penaltového rozstřelu jsme měli asi víc štěstí. To už někteří kluci nechtěli jít ani kopat, až bylo trochu legrační je pozorovat :-)

Vy jste penaltu kopal?

Proti Švýcarsku ano, ve finále ne. Turnaj jsem odehrál na pozici stopera, kde jsme byli tři a bylo domluvené, že ve Final four bude hrát Jirka Jarošík oba zápasy a my s Romanem Turkem se prostřídáme. Takže já hrál celé semifinále, on finále.

Jaká byla v kabině, potažmo v hledišti po celý turnaj atmosféra?

Co se týče kabiny, tak takovou partu, která se tam sešla, jsem opravdu dlouho nezažil. Na to, že jsme se setkali pouze na krátko a v podstatě se mezi sebou ani neznali, jsme vytvořili super partu, která, řekl bych, rozhodovala i v těch zápasech. Vždyť my jsme ze čtyř utkání třikrát prohrávali a museli stav otáčet, navíc třeba v posledních minutách. Takže mančaft byl úplně suprový, a to jak na trávníku, tak přímo v kabině, kde jsme si užili hodně legrace.
Co se týče diváků, tak zde se přiznám, čekal jsem víc. Myslel jsem, že to bude od fanoušků více sledované, ale on byl celý turnaj spíše dělaný pro skauty a agenty, kterých třeba na finále bylo opravdu nemálo.

A co trenér Verner Lička, jaký je?

Na něj nemůžu říct slova hany, úplně super. Tím, jak jsme postupovali, se vše bralo čím dál tím vážněji a on jako správný kouč to měl vše zkušeně pod kontrolou. Ať už myšleno tréninky, tak i proslovy v kabině. Prostě dělal všechno proto, abychom dosáhli toho, čeho se nám nakonec podařilo.

Na internetu jsem zachytil článek – návrh na to, že by váš tým měl být zařazen do druhé ligy jako chybějící 16. celek.

Taky jsem to četl :-) S klukama jsme se o tom bavili, že by to bylo zajímavé, ale má to několik nejasností. Kde bychom třeba měli své hřiště nebo kdo by to financoval? Navíc takhle narychlo to asi není reálné. Nicméně si myslím, že bychom ve druhé lize hráli špičku, dokonce si troufám tvrdit, že bychom neudělali ostudu ani v té první. Opravdu jsme měli tým dobře postavený.

Teď se vrátím k vaší osobě. Vy jste tedy teď bez angažmá. Rýsuje se už něco?

Ano, nějaké nabídky mám, a to převážně tady z Čech. Já jsem se ale rozhodl preferovat zahraničí, ostatně i z toho důvodu jsem se domluvil na rozvázání spolupráce ve Vlašimi. Chtěl bych se posunout nejen fotbalově, ale i lidsky a ekonomicky výše, poznat něco nového a hlavně se naučit jazyk. Takže se něco opravdu rýsuje, ale zatím to rozhodně není ve fázi, kdy bych o tom chtěl mluvit, abych něco nezakřikl.

Bydlíte sice v Praze, ale pocházíte ze Stolan. Sledoval jste alespoň na dálku účinkování místních fotbalistů a jejich letošní spanilou jízdu Okresním přeborem?

Samozřejmě, že ano! Já jsem Stolaňák jak poleno, tak abych to nesledoval. Kdykoliv jsem mohl, jel jsem se na kluky podívat. Jsem strašně rád, že postoupili, moc moc jim to přeji.

V mužstvu hraje krom mnoha vašich kamarádů a bývalých spoluhráčů i bratr Michal. Probíráte spolu fotbal?

O průbězích některých utkání se bavíme, ale nejsou to nikterak vášnivé diskuze. Nicméně i díky němu si myslím, že jsem o atmosféře v kabině i formě mužstva Stolan dobře obeznámen, a proto věřím, že v 1.B třídě nebudou jenom do počtu a budou slavit úspěch!

Díky za rozhovor a ať se vám brzy podaří nějaké nové angažmá najít.

RADEK PECINA