O těchto známých jménech jsme psali již několikrát. Jsou to mladí sportovci tělem i duší, kteří jdou tvrdě za svým cílem. O to více nás těší, že vše, co jsme doposud o Milanovi a Anně napsali, platí, a že se jim krok za krokem daří plnit své sny, stát se vrcholovým sportovcem.

Mnoho společného

Je zajímavé, že oba mají mnoho společného. Lyžovat se naučili v Klubu klasického lyžování v Hlinsku, kde od útlého věku závodili. Milan i Anička měli vždy výborné výsledky, a tak je to bavilo natolik, že začali velmi brzy pomýšlet na profesionální dráhu sportovce. Samozřejmě, že v nějakých deseti letech byli všem jen pro smích. Měli ale obrovské štěstí, našli pochopení a obrovskou podporu ve svých rodinách. To je další společný bod.

Obojí rodiče jsou nesmírně nadšeni pro sport, a tak není divu, že se už asi devět let potkávají víkend co víkend na sportovištích. A nejen to, léta se zabývali společnými tréninky, tak aby to vyhovovalo oběma dětem. Není vždy jednoduché sladit trénink chlapce a děvčete tak, aby byl pro oba přínosem.
Během pár let děcka vyrostla ve starší žáky a bylo třeba jít dál. Společně odešli ze svého mateřského klubu a hledali štěstí na vyšších úrovních. Není náhodou, že se tak z hladkých lyžařů, jak se říká klasickému lyžování, stali přes noc biatlonisté. U Tkadleců se dělal biatlon odjakživa, takže směr byl jasný. U Žemličků se vyčkávalo. Milan dělal ještě závodně cyklistiku, prošel hlineckými cyklistickými kluby CKMTB a KC Hlinsko a také byl rok v Pardubicích. Ale v době, kdy pro něj bylo důležité jít ještě dál, ho oslovili biatlonisté z Letohradu se super zázemím, a tak jim kývnul.
A tady je další společný krok. Áňa s Milanem odešli ve stejný moment za štěstím jinam. Anna do Nového Města na Moravě a Milan do již zmíněného Letohradu. Jedná se o špičkové profesionální kluby se sportovními centry pro mládež (SCM). Tam samozřejmě i studují. Milan je v deváté třídě soukromého Gymnázia, Anna je v prváku na sportovním Gymnáziu. A tak bychom mohli pokračovat, obě děti byly jako talentovaní povýšeni mezi dorostence, jen tak na zkoušku a hned v první sezoně, si vyjeli nejvyšší třídu a byli zařazeni do SCM, kde již dostávají finanční příspěvek na jejich sportovní činnost.

Závod jako přes kopírák

Každý z nich má své trenéry, odlišné tréninky, jiné zvyklosti a naprosto různé strategie. Takto nezávisle trénovaní se potkali po roce na závodech Mistrovství České republiky v biatlonu na kolečkových lyžích, které se konalo v Letohradu. On i ona pomýšleli na „bednu“ a nejlépe na vítězství alespoň v jednom ze dvou víkendových závodů. V sobotním mistrovském závodu v kategorii dorostenci/ky A, shodně doslova deklasovali své soupeře a získali každý ve své kategorii mistrovský titul.

Když nastupovali v neděli do dalšího závodu, přáli si oba totéž, vidět cíl jako první, ale právě od něj je dělila spousta km na kolcích a hlavně čtyři položky střelby po pěti ranách. Takový závod trvá kolem půl hodiny, jede se na 100%. Když má závodník nejvyšší tep, přijede tak akorát na střelnici, musí se uklidnit a nastřílet co nejlépe. Každé zaváhání okamžitě využijí soupeři.

Jak jinak něž společné a velmi podobné drama prožili oba naši borci na trati. Každý ve svém závodě, ale scénář, jako přes kopírák. Anně nevyšla první střelba, takže se propadla v průběhu závodu na druhé místo a musela tak nasadit tvrdou „stíhačku“, aby se probojovala zpět do vedení. A to se jí povedlo.

Milanovi zase vyšel perfektně začátek, ale když přijel na poslední položku, zjistil, že si nenapáskoval čtvrtý zásobník u malorážky a musel všech pět ran dobíjet ručně náboji, které se vozí v pažbě zbraně pro případ, že některý náboj nevystřelí. Po nevídaném boji sám se sebou odpálil všech pět ran na terče a vyrazil do závěrečného okruhu. Tam vybíhal naštěstí stále na první pozici, protože soupeři také chybovali a se solidní rezervou zvítězil.

Oba se tak postarali o obrovské drama, které jak jinak než oslavili další zlatou mistrovskou medailí.

Co na to říci? Snad jen to, že tvrdá práce se vždy vyplatila, a kdyby nikde jinde, tak tady to bude platit dvojnásob. Oba tajně doufají, že se prostřílejí do české reprezentace.

Přejeme oběma hodně zdraví, štěstí a sportovních úspěchů.

(mž)