Hned v cíli zvednul sedm prstů na znamení stejného počtu triumfů ve Velké pardubické. Žokej JOSEF VÁŇA předvedl mistrnou taktiku, celý závod se držel přesně tam, kde potřeboval a v závěrečné rovince se zachoval jako nejslavnější formulový jezdec Michael Schumacher. Jako dravý chrt šel za vítězstvím, což na jeho triumfu zanechalo menší stín. Zavřel Marka Stromského na Amant Grisovi, nebo ne? „Kdyby mě diskvalifikovali, musel bych se tomu smát. Bylo tam místo ještě na dva koně,“ říkala brzy osmapadesátiletá legenda v cíli. Rozhodčí nakonec jeho počínání ve finiši sice potrestali pokutou 500 Kč, ale usoudili, že manévr výsledek neovlivnil. Sedmé vítězství, tentokrát o nozdru, bylo v kapse.

Byl jste si bezprostředně po projetí cílem jistý, že jste vyhrál?
Nebyl. Ptal jsem se Marka Stromského: Tak co myslíš, kdo vyhrál. Říkal, že myslí, že vyhrál on.

Co jste mu na to odpověděl?
Tak to se tady pleteš chlapče, nevyhrál jsi (směje se).

Neměl jste před dostihem obavy z tvrdší půdy, která z Tiumena rozhodně nedělala největšího favorita?
Měl. Už když jsem šel na start, tak jsme se bavili s Pepčou Bartošem. Také říkal, že se mu zdá docela tvrdá a pro něho se Sixteen nic moc. Ale díky tomu, že tady v minulých týdnech docela intenzivně pršelo, ta voda dole byla.

Vyhrál jste dostih, který se konal 10. 10. 2010 a sám jste závodil s číslem deset. Věříte v magii čísel?
Už před dostihem někteří lidé upozorňovali, že by to mohlo vyjít. Ale pro mě je dost podstatná sedmička. Je to moje životní číslo. Třeba Vronsky měl sedmičku a vyhráli jsme taky. Když jsme měli číslo sedm, říkal, jsem si, že to nemůže dopadnou špatně. Měl jsem za celý život hodně koní a sedmička nám přinášela vždycky dobré výsledky.

Příští rok byste mohl útočit na osmý triumf. Máte i nějaký vztah k osmičce?
Ne (směje se).

Tak jinak. Ve Velké pardubické jste triumfoval různými způsoby. Vyhrál jste po pádu, vyhrál jste jasně, i těsně. Co bude příště?
Nic (usměje se). Ne, vážně, záleží na mém zdravotním stavu, už to fakt není moc velká sranda klouby pořád přemlouvat, aby ještě chvilku fungovaly.

Říkal jste, jak bylo strašné, když jste po loňsku musel vítězství obhajovat. Kdybyste dál závodil, dovedete si představit, jaké šílenství kolem vaší osoby vypukne za rok?
Třeba nebude nic. Už vloni jsem měl jít na operaci s kolenem a pobolívá to. Mám ho zabandážované. Pravda je, že s koněm, jako je Tiumen, jsou skoky takové ladné, nepadám na hlavu, takže se to dá zvládnout. Ale co když přijde nějaká moje chyba? Kdybych nedojel dostih kvůli tomu, že jsem já zklamal, to by mě hodně mrzelo.

Letos se budete chtít operaci kolene znovu vyhnout?
To záleží jen na něm. Zatím se mi to podaří vždycky přeprat díky různým preparátům. Ale dávky, které do sebe cpu by normální smrtelník asi nepozřel.

Jsou koňské?
To si pište.

Neustále chválíte Tiumena. Kdybyste ho měl porovnávat s Vronskym a Železníkem, s nimiž jste Velkou pardubickou také vyhrál, jakou by dostal známku?
Je to hodně lehké, asi jedničku. Vronsky byl také strašně dobře jezditelný kůň, jsou si trochu podobní. Smůla jenom byla, že Vronsky měl zdravotní problémy ještě větší než Tiumen. Bylo to nádherné svezení.

A co Železník, s nímž jste triumfoval čtyřikrát?
Ten byl na ježdění o něco náročnější, ale tenkrát jsem byl mladý, silný kluk, takže to byla taky sranda. Dneska bych Železníka už asi nedal.

Jaký program teď Tiumena bude čekat?
Domluvíme se s panem majitelem, ale myslím, že půjde do garáže a pomaličku se bude připravovat na další rok.

Může Velkou pardubickou vyhrát čtyřikrát jako Železník?
Našlápnuto mělo víc koní. Blízko byl Peruán, Sagar, Sixteen, Registana. Je to hlavně otázka zdraví a pochopitelně konkurence.

Tiumen půjde do garáže. Vy se po sedmém vítězství odměníte jak?
Kdyby mě paní pustila někam na čtrnáct dní za slunkem, tak bych byl strašně šťastný. Když se prohřejete někde v tropech na pořádném sluníčku, tak to organismus strašně nabudí a je pak hrozně silný. Teď brečím, co mě všechno bolí, ale když mě pustí, tak budu tři, čtyři měsíce dál makat.

Takže kdyby vás pustila na měsíc a půl, budete mít sílu na rok a příští Velkou pardubickou si znovu nenecháte ujít?
To nevím, jestli to funguje takhle (směje se).

Neměl byste přeci jenom větší radost, kdyby vás konečně začal porážet váš syn?
Ona ta doba jednou přijde. Ale myslím, že Pepča předvedl na koni, který ještě před časem byl totální outsider, perfektní práci. Přál bych mu, aby mě hned porazil, ale holt jsem měl lepšího koně, déle trénovaného u nás a Pepčův čas teprve přijde.