O tom ostatně svědčí i některá čísla. Přihlášeno bylo celkem 750 startujících, bezmála tři stovky se však vůbec nedostavily a dalších 130 jich vzdalo, takže do cíle se dostalo 340 triatlonistů a triatlonistek.

Komentáře účastníků svědčí o tom, že si užili doopravdy svoje. „Voda byla sice úžasná, ale na kole to bylo skutečně peklo, protože počasí nám nepřálo. Vyhřátí z vody mrzli snad všichni závodníci úplně všude. A na běhu jsme potom šťastně rozmrzali,“ svěřil se Roman Pittner, jenž byl jedním z reprezentantů SBR TRI Teamu Litomyšl na Czechmanovi.

Vzhledem k nezbytným „covid opatřením“ se závodilo značně neobvykle ve „vlnách“ po padesáti účastnících.

Na náročné podmínky doplatili rovněž mnozí favorité, mezi těmi, kdo závod nedokončili, byla například vedoucí žena klasifikace českého poháru v dlouhém triatlonu Simona Křivánková, která byla nucena kvůli totálnímu prochladnutí odstoupit v průběhu cyklistické části.

Zkrátka letošní Czechman na distancích 1,9 km plavání – 50 km cyklistika – 21 km běh byl testem, v němž obstáli jen ti nejodolnější. A šlo o hodně, pardubický triatlon byl závěrečným podnikem pohárového seriálu a rozhodlo se o konečném umístění.

V závodu mužů vybíhal jako první z vody reprezentant v olympijském triatlonu Jan Volár (Etriatlon Team), druhý byl Lukáš Kočař (Konrad Tools Brno). Ten se dostal do čela v závěru cyklistiky a šel do běžecké části s mírným odstupem. Volár se pak ještě na chvíli vrátil na první místo, ale neudržel ho dlouho. Kočař zvítězil v čase 4:04:27, Volár byl druhý se ztrátou 9:11 min., jako třetí se v cíli objevil Pavel Hradil (Titan Trilife, + 15:29).

„Větší extrém jsem nezažil. Nikdy jsem tak nepromrzl. Ve druhé půlce cyklistiky jsem se začal třást zimou a měl jsem namále, abych závod dokončil,“ vyprávěl Lukáš Kočař, který opanoval nejen toto klání, ale i celkové pořadí českého poháru v dlouhém triatlonu.

Mezi ženami při výpadku Křivánkové (která i tak vyhrála český pohár) dominovala slovenská triatlonistka Alena Stevens (TRI Tatry Triatlon Team), která šla z vody jako třetí, ale na kole se posunula na špici a tam setrvala.

„Na kole jsem se hodně trápila, mrzla a přemýšlela nad ukončením závodu, protože jsem se nedokázala zahřát. Sice jsem závodila v Anglii, ale něco takového jsem nezažila ani tam. Na takové počasí se nedalo dost obléknout. Nicméně do druhého depa se mi podařilo přijet na prvním místě, viděla jsem, že mám docela velký náskok, tak jsem se ho snažila udržet,“ uvedla vítězka.

Její čas měl hodnotu 4:54:39, stříbrnou medaili si z Pardubic odvezla Eliška Gregorová (CSG TRI Team, + 7:22) a třetí byla Helena Kotopulu (Titan Trilife) časem 5:04:44.

Komentáře litomyšlských závodníků

PAVEL PEŠEK

Jsem nasazen až do páté vlny, ale naštěstí mám k sobě Honzu Kundráta. Před startem se jdu nahřát do vody a potom se rovnám do mé startovní vlny. Plave se mi dobře a první třetinu se krásně držím v nohách Honzy, nicméně na bójce dojíždíme skupinku před námi a ztrácím kontakt. V polovině mě na čele mini skupiny střídá jiný plavec a já si za nim na chvíli odpočinu, na závěr za to beru zas já a míříme k výlezu a do prvního depa. V depu beru plnou tašku cyklo doplňků a několik minut na sebe vrstvím, co se dá, stíháme i pokecat se soupeři. Nasedám na kolo a vrhám se svižně do cyklo části, prvních deset kilometrů se mi jede v pohodě, ale pak to přijde, silný déšť a neskutečný protivítr na táhlé rovince, který se zarývá pod kůži. Co se dá dělat, jedu dál a postupně začínám zmrzat. Výkon zatím slušně držím a bojuji, čím více se blížím ke konci prvního cyklokola, tím více se mi nechce pokračovat a přemýšlím, komu ukradnu bundu. Míjím depo a lidi přede mnou končí, já ale ne. Pouštím se zmrzlý na kost do dalšího kola a modlím se, ať to přežiji. Zvládám opět nejhorší úsek a věřím že to již dojedu, začínám cítit celkovou slabost a nedávám dlouhou jízdu v hrazdě. Výkon jde rapidně dolu a já chci jen dojet do depa. Po dlouhém trápení se mi to povede a odkládám kolo. V depu sedám na lavičku a začínám měnit ponožky a obouvat boty, trvá mi to věčnost, ale daří se. Necítím vůbec chodidla, ale běžet se dá. Tělo bez energie a přidává se bolest v bedrech. Běžím tedy volněji a jde mi pouze o dokončení se ctí. Nakonec se na běhu celkem prohřeji a konstantním tempem se po pěti hodinách objevuji v cíli na celkovém 35. místě a 7. místě v mojí kategorii,

ROMAN PITTNER

Zahřátý z vody jsem před startem stihl zase vychladnout, tak se nemůžu dočkat, až zazní siréna a skočíme do vody. Plavání bylo letos delší, tomu odpovídá i čas. Moje standardně rychlá depa dnes vůbec neřeším, beru návleky na ruce i nohy, větrovku, rukavice. Po 20 kilometrech zjišťuji, že bych klidně snesl další vrstvu, to když jedeme v totálním protivětru bití kapkami ledového deště směrem na Křičeň. Pak trochu odbočíme, vítr jde z boku, tak je to pocitově lepší. Ruce mám promrzlé, že ani nejsem schopen si potáhnout bundu, problém je i vzít flašku a napít se. Nemám na jídlo ani pomyšlení a když si donutím tyčinku, nejsem schopný ji rozkousat. Na ledové pití nemám chuť vůbec. Na 60. kilometru mám krizi, že bych to nejraději zabalil, a tak se pokusím zahřát systém, dupnu víc do pedálů a to pomáhá. Před druhým depem nejsem schopen ani na kole rozepnout boty. V depu pak pomalu, co prsty dovolí, beru suché ponožky, nazouvám boty a jdu na běh. Jsem sice ztuhlejší, ale běží se mi celkem dobře, avšak energetickou absenci z kola už těžko doženu, jsem si toho vědom, tak běžím rozumně, zase závodit začnu tři kilometry před cílem. Dokončuji za dlouhých, avšak vydřených 5:33:29, celkově 104. a 18. v kategorii. V mojí kategorii 18 chlapů vzdalo a 61 radši vůbec nenastoupilo na start.

ROMAN SEDLÁČEK

Plavání bylo příjemné a tak trochu nás to ukolébalo, ale sotva jsem vylezl, byla to podpásovka, všechno mokré, takže jsem nasadil větrovku, rukavice, boty, vše na mokrý dres, mokré kompresní návleky a na mokrý zateplený nátělník a jdeme na to. První okruh na kole docela chutnal, posun dopředu, ale tělo postupně promrzávalo až ke kosti, časem jsem zjistil, že nejde ani o šlapání, ale spíš o to se udržet na silnici, ostatní to měli podobně a promrzlí na kost vzdávali, při nájezdu do druhého kola jsem se tak trochu modlil, že mi Heda podá neoprénovou bundičku, vyhlížel jsem a ona v klidu fotila, přejel jsem do dalšího kola a věděl jsem že není cesty zpět. Chyběl mi jeden závod do bodování ČP a já věděl že musím, musím, musím… Svíral jsem řídítka, aby mi to někde neujelo a zvolnil, ruce se klepaly i s řídítky, ale dojel jsem. Depo na převlékání do běžeckého připadalo grotesku jak z němého filmu od Chaplina, každý drkotal, klepaly se ruce a nohy, ještě, že jsem bral botky na gumách, tkaničky bych určitě neuvázal. Při běhu jsem rozhýbával čelist, co došlap, to změna směru čelisti. Po cca dvou kilometrech jsem se konečně trochu prohřál a držel rovné tempo, díky čemuž jsem se v kategorii dostal ze třetí pozice na první místo a to udržel až do cíle. V cíli obrovská radost, nějak jsem vzhledem k času nedoufal v tak dobré umístění, ale věřil jsem, že ostatní to mají stejně. Čas 5:33:49, 1. místo v kategorii, 106. místo v mužích. (mv, rh)