Jakube, známe vás jako vášnivého cyklistu. Je cyklistika vaší jediným koníčkem?
Na kole jsem jezdit nepřestal. Ale pravda, věnoval jsem se více své druhé vášni – horolezectví. Mám takové životní motto: Kolo(,) nebo lezení. To je název jedné cesty v Adršpachu. Není jisté, jestli je s čárkou nebo bez ní. V průvodci je to psáno v poměru slučovacím, ve vrcholové knížce v poměru vylučovacím. Podle příležitosti si vyberu možnost, která se mi více hodí.

Takže lezete v Adršpachu?
Občas. Teď to mám trochu z ruky, přestěhoval jsem se do Českých Budějovic. Z českých oblastí mám nejraději Český ráj, konkrétně Hruboskalsko, pak Ádr a Teplice. Do těchto oblastí jsem se právě občas vydal na kole lézt za kamarády – z toho vzniklo „Kolo nebo lezení“?. Jinak jsem se soustředil na lezení v horách. Do hledáčku mi padly velké alpské stěny.

Jak jste se k tomu dostal?
Začínal jsem v Tatrách, kde jsem se seznamoval s vybavením do skály i do ledu. Při mém pobytu na studijním programu v Norsku jsem poznal několik skvělých horolezců, se kterými jsem si rozuměl. S ØrjanemThomassenem a TorgrimemDahlem jsme udělali několik prvovýstupů ledopády. S Orjanem pak i dva zimní horské prvovýstupy v Lyngenských Alpách.

Takže horolezectví v pravém slova smyslu. Co vás k tomu vedlo?
Obdivuji urputnost, odvahu a schopnosti horolezců v první polovině 20 století, kteří s dost pofidérním vybavením usilovali o první prostoupení velkých stěn. Houževnatost, vůle i jistá drzost a důvěra v sebe sama pomohla bratřím Schmittům, Cassinovi, Heckmairovi, Comicimu, Allainovi a jejich družstvům zdolat největší alpské severní stěny. Nemenší obdiv patří Rébufatovi, Dülferovi, Buhlovi a dalším.V místech, kde jste tak trochu mezi nebem a zemí si člověk uvědomí spoustu věcí, kterými se v běžném životě úspěšně odmítá zabývat. Baví mě jak objevovat nové, tak smeknout klobouk před činy jiných. I proto se s oblibou vydávám do míst, kde se do ledu a kamene tesala historie alpinismu.

Četl jste horolezecké knížky a sledoval filmy, které vás motivovaly k následným výpravám?
Vlastně vůbec ne. Když si to teď však uvědomuji, všechno tohle vnímání přišlo asi později. Obecně raději zážitky prožívám, než poslouchám. Někdy je asi fajn vědět, do čeho člověk jde, aby si nenabyl držku hned při prvním kroku. O historii jsem nevěděl nic, zájem o ni vzrostl až po prvních výletech do Alp. Cíl byl, a to platí i dnes, především pobyt s přáteli v pro nás neprobádané krajině s potenciálem si pěkně zalézt, zažít něco neobvyklého, ideálně dostat se na vrchol nějakou hezkou cestou.

Jste víc horolezec, nebo cyklista?
Přesně na tuhle otázku se hodí zmíněné motto „Kolo(,) nebo lezení“ (smích). Někdy se mi hodí být obojí a někdy se potřebuji více soustředit na jednu z těchto dvou vášní. Vzhledem k plánům na příští rok teď víc jezdím na kole. Řekněme, že jsem člověk, který má rád výzvy a rád si plní své sny.

Ptám se proto, že se příští rok chystáte jet závod na kole kolem světa – World by Bike Challenge. Mohl byste čtenářům přiblížit, o co jde?
Jak jste říkal je to závod na kole, který spočívá v objetí zeměkoule. Pořádá se jednou za tři roky a je to oficiální pokus o stanovení Guinessova rekordu, ten je v současnosti 124 dní. Start a cíl jsou pod Vítězným obloukem v Paříži. Kdo se jako první vrátí z druhé strany, vyhrál. Jo a v mezičase by měl objet svět. Trasu si každý závodník volí sám, ale musí splnit několik základních pravidel – ujet vlastní silou minimálně 28 000 km východním směrem bez vracení se, pohybovat se na severní i jižní polokouli a protnout dva protilehlé body. Závod je bez zabezpečení, to znamená, že člověk nemá žádný podpůrný tým, nesmí využívat cizí pomoci ani pomoci od závodníků, rovněž je zakázána jízda v háku v jakémkoli podání.

Kolik času to zabere?
To záleží, jak je člověk rychlý. Chci to ujet pod 120 dní, nemám moc dovolené (smích). Oficiální rekord je 124 dní, předpokládá se, že bude pokořen.

Jak vás napadlo takovou věc podniknout?
Na Erasmus do Norska jsem jel na kole. Vždycky jsem do školy jezdil na kole. Při té cestě jsem si říkal, že by bylo hezké vyjet z Čech a vrátit se domů z druhé strany. Něco podobného chtěl koncem patnáctého století mistr světa ve stavění vajíček na špičku Kryštof Kolumbus – tomu se to nepovedlo.

Máte nějaké speciální kolo?
Ve spolupráci s pražskou Festkou vyvíjíme nový rám. Je důležité, aby přesně odpovídal mým potřebám, přece jen na něm budu sedět čtyři měsíce v kuse. Řešíme ideální geometrii rámu, jeho tvrdost, posed, řídítka, způsob brždění i volbu vhodných kol tak, aby vše dávalo smysl pro takový závod.

Je možné závodníky sledovat?
Jistě. Každý závodník bude mít GPS-tracker, díky kterému bude on-line sledovatelný na stránkách adventurebikepacking.com. Uvidíte mapu, po které se závodníci pohybují a můžete sledovat, jak rychle kdo jede, kolik hodin denně apod.