Trefa do černého… Ale nebojte, nikdo nikomu nesestřelil figurku ze šachovnice. Zmíněný slovní obrat patří pořadatelům Czech Open, kteří někdy před deseti lety změnily jeho dějiny. Zařadili totiž do festivalového programu jiné než šachové hry. Ředitel festivalu JAN MAZUCH se drží hesla: Neodmítáme žádnou hru…

Pane řediteli, Czech Open už dávno není ryze šachovým festivalem. Neměli byste autorovi nápadu pozlatit ruce?
Víte, ono nebylo moc lehké přestoupit každý rok před média a oznámit veřejnosti, že pořádáme šachový festival. Akorát s tím, že se bude lišit složení hráčů. Byli jsme si vědomi, že pomalu ztrácí na atraktivitě. Proto jsme se rozhodli nějakým způsobem Czech Open zpestřit. A už je to téměř polovina ročníků celé historie. Je potěšitelné, že každým rokem se obsah nešachových her nějak mění a nijak to neupadlo do stereotypu.

Museli jste změnit programovou strukturu festivalu, což jistě kladlo nemalé nároky na váš organizační štáb, souhlasíte?
Přesně tak. První víkend je až na tři šachové turnaje zasvěcen pouze nešachovým hrám. Drtivá většina z nich se uskuteční právě na začátku našeho festivalu.

Váš festival je proslulý tím, že každým rokem se na něm objeví nějaká nová hra. Můžete prozradit, kde je pořád berete?
Záleží na okolnostech. Někdy si tu danou hru vytipujeme sami. Než přistoupíme k její soutěžní formě, pokoušíme se ji nejdříve prezentovat na festivalu. Jindy se k nám zájemci přihlásí sami. A její propagace je obdobná.

Vypadá to, že se chováte jako správní podnikatelé. Neodmítáte totiž žádného klienta, i když máte omezenou kapacitu…
Řídíme se pravidlem, že každá situace má nějaké řešení. Žádnou hru neodmítáme, snažíme se vyhovět každému. Vždy se najdou nějaké prostory i čas, kde se nové hry mohou prezentovat.

To ano, ale přece to nejde do nekonečna. Nějaký stop stav musí existovat. Umíte říct ne?
Ne, umíme sehnat další prostory. Prostě slovo ne nepoužíváme (šibalsky mrkne).

Zůstaňme u slangu byznysu. Jako jsou firmy lepší a horší, tak stejné to je i s hrami. Našla by se některá, která by zaváněla propadákem?
Nenazýval bych to propadákem, ale byly i takové, co se neuchytily. Záleží to také na tom, kolik se najde lidí, kteří zorganizují hru pro ostatní. Dám jeden příklad. V každé obci se hraje fotbal a další sporty se tam rozvíjejí podle toho, na co se najde nadšenec. No a jakmile to přestane dělat, ten sport končí. A podobné je to na našem festivalu. Vlajkovou lodí vždy budou šachy, které jako fotbal nezávisí na jednom člověku. A to je výhoda velkých her. To by muselo skončit sto lidí najednou…

A co hra, která se může honosit označením majstrštyk?
Nejrychleji mě napadá skládání Rubikovy kostky. Do Pardubic nyní jezdí lidé z celého světa. Letos například z Kanady či Japonska. V prvních ročnících u nás startoval jediný Čech, žádní Slováci. Letos jich je z obou zemí daleko více, a jsou to lidi, kteří už něco umějí. Dávno pochopili, že nestačí k nám přijet a složit klasickou kostku za dvě minuty, když z ostatních zemí to zvládnou za pár vteřin.

Celosvětový boom zažívá karetní hra poker. Na tuto situaci jste mistrně zareagovali a zařadili ho do programu festivalu…
Poker je specifický v tom, že my turnaj nepořádáme. Domluvili jsme se s jeho představiteli na určité spolupráci. My je prezentujeme v našich tiskových materiálech a oni zase nás v těch svých. Například pro ně zajišťujeme ubytování a při prvním ročníku jejich turnaje jsme jim pomohli najít hrací prostory.

Přejděme ke královské hře. Z pohledu absolutního laika se šachy zdají být nudným sportem. Jako šachovému pořadateli se vám jistě tato slova nelíbí. Pokuste se toto tvrzení vyvrátit…
Určitě existují šachové disciplíny, které jsou i pro laiky zajímavé. Třeba šachový maraton, který trvá čtyřiadvacet hodin a hraje spolu každý s každým. Atraktivní jsou také superbleskové turnaje. V nich má hráč na partii jen tři minuty a kolikrát je to trochu divočina. Zvláštní je také pohled na mraveniště lidí v ČEZ Areně. Tolik šachistů pohromadě je úkaz.

Na druhou stranu vyznavači královské hry už několikrát v historii ukázali, že to umějí roztočit i v s jinými náčiním.
Určitě. Nejoblíbenější je u nich turnaj v malé kopané. Co se týče ostatních her, tak si s chutí zahrají bridž, scrabble, mariáš, dámu či go. V posledních letech si nenechají uniknout ani poker.

Když to uzavřeme. Šachisté tedy nejsou žádní nudní patroni, nýbrž pořádní hračičkové?
Každý člověk je v tomto ohledu jiný. Jsou šachisté, kteří striktně hrají šachy a nic jiného pomalu nezkusili. A pak jsou tací, kteří vynikají v ostatních disciplínách. Je však jasné, že nemohou stihnout všechno. Už jsem se také setkal s názorem, že si nemohou zahrát všechny hry. Že sedmnáct dní festivalu je pro ně málo (úsměv).

Už jste to nakousl. Stejně jako jste okysličili celkový program, oživili jste i šachovou část. A to přidáním různých disciplín…
I tato skutečnost byla důležitá pro náš festival. Došlo ke zpestření programu. A představte si, že k nám jezdí i zahraniční šachisté, kteří nehrají hlavní turnaje v klasickém šachu, nýbrž se soustředí na ty ostatní.

Některé disciplíny získaly na popularitě díky účasti šachových es. Napadá mě spojení Navara a Fischerovy šachy. A jsou pro ně výzvou, nemyslíte?
Ano. Speciálně Fišerky budou letos nabité. První polovinu startovního pole tvoří profesionálové nebo ti, co si šachy přivydělávají.

Při pohledu na rozložení jednotlivých šachových disciplín je patrné, že chcete, aby soutěže gradovaly. Je tomu tak?
Je to nastavené tak, že od méně známých disciplín přecházíme až po populární turnaj v rapid šachu a velmistrovský turnaj. Hlavní turnaje začínají druhý pátek. Jiné disciplíny vyplní program od konce turnaje družstev. Diváci se mohou těšit na Fischerovy šachy, holanďany, šachový maraton. A hráči, kteří chtějí u nás zůstat po celou dobu, zase mají o zábavu postaráno.