Vydržet během osmihodinové pracovní směny bez jídla a odpočinku je nejen nezdravé, ale pokud by po vás zaměstnavatel něco takového chtěl, z jeho strany i nezákonné.

Podle platné legislativy vám firma musí umožnit během pracovní směny nejméně jednou se najíst a odpočinout si.

Po šesti hodinách

Přestávky na jídlo a oddych nařizuje přímo zákoník práce, a to nejdéle po šesti hodinách pracovní směny.

V případě mladistvých zaměstnanců se doba zkracuje dokonce na čtyři a půl hodiny. Přestávka přitom musí trvat nejméně třicet minut. V některých firmách však zaměstnavatel poskytuje i pětačtyřicet minut volna. Šéfové se nechají k delší přestávce přesvědčit většinou v případě, že možnost stravování není přímo v podniku.

„Zákoník práce počítá i s tím, že si přestávku budete chtít rozdělit na dvě části. V takovém případě však musí alespoň jedna její část trvat nejméně 15 minut,“ říká advokátka Jana Drexlerová.

Ovšem legislativa sice připouští možnost přestávku rozdělit, nestanoví však zaměstnavateli povinnost takové žádosti vyhovět. Pokud tedy firma trvá na jedné třicetiminutové pauze, zřejmě se budete muset přizpůsobit.

Pokud máte pocit, že dvě kratší přestávky by vám pomohly více než jedna dlouhá, zjistěte si, zda nemáte nárok na takzvanou přestávku bezpečnostní. Tedy na takovou, kterou snižujete rizika jednotvárné či zdraví ohrožující práce.

Pokud například pracujete s počítačem, máte právo na pěti­ až desetiminutovou pauzu po dvou hodinách práce, stejně tak při monotónní práci na výrobní lince.

Řidiči musí odpočívat dokonce pětačtyřicet minut po každých čtyřech a půl hodině jízdy, bezpečnostní přestávku musí mít například i strojvedoucí nebo jeřábník.

Za pauzu se neplatí

Mezi přestávkami na jídlo a oddech a bezpečnostními přestávkami je jeden zásadní rozdíl: Zatímco ty první se nezapočítávají do pracovní doby, bezpečnostní přestávky jsou její součástí.

Z uvedeného vyplývá, že ačkoliv vaše pracovní smlouva zní na osm hodin denně, skutečná doba mezi vaším příchodem do práce a odchodem z ní je osm a půl hodiny.

Dalším omezením, které však má zaměstnance chránit, je nemožnost vyžádat si přestávku na jídlo buď hned po začátku, nebo těsně před koncem pracovní doby.

Mnozí pracovníci by místo pauzy na jídlo šli raději domů o půl hodiny dřív, případně přicházeli o třicet minut později. Zaměstnavatel však takovému požadavku nejen nemusí, ale v zájmu hygieny práce ani nesmí vyhovět.

Závodní jídelny

Přestávka na jídlo a oddych musí být tak dlouhá, aby se zaměstnanec stačil najíst. Proto jsou velké provozy zpravidla vybaveny vlastními bufety a jídelnami. Zajišťovat pracovníkům jídlo není sice povinností firmy, přesto se především velké firmy o stravování svých pracovníků zpravidla starají.

Existují i místa, kde z objektivních důvodů nelze práci přerušit. Jedná se například o pracoviště, kde něco takového neumožňuje technologický proces. Dalším příkladem je zdravotní sestra v nemocnici na noční službě – pacienti sice spí, ale není jisté, zda za pět minut ji některý z nich nepřivolá.

V takovém případě čerpáte pauzu na jídlo a oddych jen „podmíněně“. Tato doba se pak započítává do pracovní doby a máte ji tedy zaplacenou.


Stravenky vedou

Zdaleka nejoblíbenější a nejrozšířenější zaměstnaneckou výhodou jsou stravenky. Pro zaměstnance představují zvýhodněný oběd v jídelně či restauraci, zaměstnavatel ocení především jejich daňovou výhodnost.

Jednoduše řečeno: pokud vám firma přispívá na stokorunové stravenky, může si příspěvek až ve výši padesáti pěti procent ceny stravenky odečíst od daňového základu. Zbytek většinou (ale ne vždy) hradíte vy stržením z čisté mzdy. Vy tak dostáváte svých pětačtyřicet korun denně navíc a zaměstnavatel si prostřednictvím odečitatelné položky snižuje daně. Spokojení jste díky stravenkám vy i zaměstnavatelé. Proto také v případě návrhu na zrušení daňového zvýhodnění stravenek protestovali společně jak odboráři, tak představitelé fi­rem.

Podle agentury Factum Invenio dostává poukázky na obědy okolo sedmdesáti procent zaměstnanců. Stravenky jsou také benefitem, který firmy i v současné krizi rušit nechtějí.