Na přetřes jednání v Seči se dostala hlavně v mnoha ohledech nesmyslná státní byrokracie. Podle platných předpisů musí například majitel zvířete absolvovat dvoudenní kurz přepravce zvířat v ceně okolo tří tisíc korun. Teprve pak může vyrazit třeba s kozou za chovným kozlem, vzdáleným víc než padesát kilometrů. „Zakázaný je i takzvaný prodej ze dvora s domácí porážkou,“ uvádí chovatelka ovcí Michaela Kvisová. „Zvíře můžeme porazit sami jen pro vlastní spotřebu. Porážku musí provést na jatkách. Za to zaplatíme několik stokorun. Pak si trup vezmeme a za dodržení příslušných hygienických podmínek už můžeme maso na farmě prodat,“ popisuje situaci Kvisová. Nařízení se ale netýká třeba chovatelů králíků či drůbeže. Podle chovatelky jsou nesmyslná i další ustanovení navrhovaného zákona na ochranu zvířat, připouštějící třeba jen kupírování ocásků pomocí chirurgického zákroku. Podle Kvisové je česká legislativa opět „horlivější“ než ta evropská, na kterou se úředníci tak rádi odvolávají. Ovce a kozy mají nezastupitelnou úlohu při péči o údržbu krajiny. Prodej kozích sýrů přímo z farmy je skoro nemožný. Po drobných chovatelích se vyžadují až milionové investice do technologie. Majitelé na to nemají, úřednímu šimlovi je to ale jedno.
Během sečského jednání chovatelů byl vyhlášen také vítěz vsoutěži Zlatý Cicero 2007 o nejpovedenější výrok zoblasti zemědělské evidence. Vítězství si odnesl termín „zvíře spříznakem“, který používá Českomoravský svaz chovatelů pro neevidovaný nebo nesprávně evidovaný kus dobytka. Úřad obdržel za tento termín od chovatelů ovcí a koz keramický talíř svyobrazením nemocné ovce spříznakem vážné choroby.
