Jste s rodinou o víkendu v cizím městě, chcete se naobědvat. Minete pár restaurací, venkovní skříňku s jídelním lístkem ale hledáte marně.

Nakonec si dodáte odvahy a do jedněch dveří přece vstoupíte. Usednete ke stolu. „Co budete pít?“ pípne servírka. Až pak se přihrne číšník s jídelním lístkem. Nejste sice žádná „socka“, ihned se o vás ale pokusí mdloby. Kalkulačka v mozku už totiž odhaduje, že tu necháte asi tisícovku. Hotová jídla nikde, stránkám vévodí jen drahé minutkové speciality. S omluvami proto vyklízíte lokál. Přesto zaplatíte za nápoje, které vám mezitím již stihli naservírovat.

Ani Chrudim na tom není s venkovními jídelníčky nejlépe. Od pondělí do pátku visí snad všude nabídka levných denních menu, byť ani ta není vždy aktuální. Třeba v pondělí ve čtvrt na dvanáct nabízela ještě restaurace Na Růžku ve své skříňce týdenní menu z uplynulého týdne.

Horší je víkend. „Meníčka“ ze zdí zmizí, do ulic často zívají jen prázdné fasády, byť ne všude. Čínská restaurace ve Filištínské ulici například trvale vystavuje fotografie jídel včetně uvedených cen.

Venkovní nabídky však nejsou povinné. „Zákazníci musí být seznámeni s nabídkou a cenami, informace musí být vhodně zpřístupněny. Stačí ale, dojde–li k tomu uvnitř podniku,“ říká Jaromíra Skřepská z chrudimského živnostenského úřadu.