„Co se tu vystřídalo prodavaček! A to je potíž. Sehnat někoho šikovného a pracovitého za pult je dnes nadlidský úkol,“ zoufá si vedoucí. „Ano, zůstalo i finanční manko, jeho výši ale komentovat nebudu. Podstatné jsou příčiny stálých potíží,“ míní Sejkorová. „Z pracáku sem posílají jenom póvl, většině nováčků se nechce dělat,“ říká vedoucí. Potíže s personálem bývají podle jejích slov na denním pořádku.

„Jak vykoukne sluníčko, bývají dámy nemocné. To jim ale nebrání v návštěvách plovárny. Když jsem nastupovala, bylo nás tu šest. Běžně jsme ale musely všechno zvládnout ve třech, kterým na práci záleží,“ dodává Sejkorová. Jedním dechem popisuje své marné úsilí. Rozhovory, vysvětlování, kontrolní nákupy. Je to prý, jako když hrách na stěnu hází.

„Ceny stejných uzenin se třeba liší podle výrobce, musí se proto pečlivě značit. Košíky u pokladen je třeba kontrolovat. Jenže na to lajdáci kašlou,“ rozčiluje se Sejkorová. Jednota chce prodejnu brzy znovu otevřít. „O definitivním uzavření neuvažujeme. Nejsem ale Sibyla.Nedovedu říct, kdy seženeme personál, i když pro to děláme maximum. Může to být za tři dny, nebo také za tři měsíce,“ říká šéf družstva Miroslav Holický. Ten potvrzuje, že na Chrudimsku je teď po prodavačkách velká poptávka.