Kytara je pravděpodobně nejobvyklejším hudebním nástrojem v naší zemi. Chrudimák Pavel Vitáček se k ní dostal již ve svých pěti letech, kdy ho na kytaru začal učit jeho otec. „Pak jsem začal chodit do chrudimské hudebky. Vystupovali jsme často, někdy jsme udělali i nějaký recitál ve dvou ve třech lidech,“ vzpomíná Pavel Vitáček.
Na Slovensku potom vyhrál v soutěži kytaru německé značky Hanika. Sám již předtím vlastnil kytaru od českého výrobce kytar Petra Matouška. „Porovnal jsem si je, byly vyrovnané. Nástroj od Petra Matouška byl ale dražší a čekal jsem na něj rok,“ pokračoval Vitáček.
V té chvíli ho napadlo společně s otcem, že by si mohl vydělávat prodejem německých kytar Hanika. Počkal až mu bude osmnáct let. „Na začátku jsme měli v obýváku pět kytar. Uvědomili jsme si, že mistrovských kytar se moc neprodá. Na odbyt jdou spíše ty levnější kytary. Další objednávku jsme tomu přizpůsobili,“ popisuje začátky Vitáček.
„U nás se prodávají mainstreamové značky, které jsou k dostání v každém obchodě. Ale učitelé v hudebkách s nimi spokojení nebyli,“ vysvětlil situaci na českém trhu s kytarami Vitáček. Proto ho ve dvaceti letech napadlo vytvořit svou vlastní značku kvalitních kytar. „Kytary mají většinou španělská jména, tedy zvolili jsme značku Pablo Vitaso. To mi nikdo nemůže vzít,“ dodal. Nyní již vlastní ochranné známky.
Kytary si nechá vyrábět u více výrobců v Číně. „Existuje několik výrobců, kteří kytary dokáží vyrobit kvalitně,“ vysvětluje Vitáček. Do této asijské velmoci již zavítal minulý rok. Další obchodní cesta ho čeká na začátku července.
„Jezdím se dívat do výroby, než podepíšu smlouvu. Je potřeba si to kontrolovat a vybrat si dobrého výrobce,“ mluví o obchodu Vitáček. Rodinný dům, ve kterém bydlí, už byl svědkem pěti objednávek kytar. Každá z nich čítá mezi sto padesáti až tři sta kusy.
„Naše priorita je dodávat kytary ke koncovému zákazníkovi,“ dodává o své firmě s názvem Guitar Centre a možnosti jejího rozšíření.
Celé své podnikání provozuje Pavel Vitáček ve dvou generačním rodinném domě jeho rodičů. „Narážíme na problémy se skladovacími prostory. Plánujeme se rozšiřovat, ale bude to vyžadovat nějaké stavební úpravy,“ říká.
Sám se kvůli tomu musí uskromnit, přemístil totiž svou ložnici do patra.
„Od začátku jsem spolupracoval s taťkou. Nejdříve mi půjčil peníze, teď mi dělá technického ředitele. Já jsem obchodní ředitel, a tak si šéfujeme navzájem,“ dodává s úsměvem na tváři Vitáček. Během náročného podnikání ještě studuje ekonomii na brněnské univerzitě.
Josef Káles
