„Z jednoho zvířete je tak naráz asi pět kilogramů vlny. Ostříhání přitom stojí okolo čtyřiceti korun za kus,“ říká chovatel Vladimír Saifr. Chov pouze pro vlnu tak úplně postrádá smysl. „Ovčí vlna slouží samozřejmě k výrobě příze a nachází využití v oděvním průmyslu. Stále častěji se s ní ale můžeme setkat i v podobě izolačního materiálu pro stavebnictví,“ vysvětluje chovatel.

Ovce se v současné době chovají především pro produkci jehňat. Jehněčí maso je stále oblíbenější, překážkou k jeho větší konzumaci je dost vysoká cena. „Je to pochopitelné. Producenti dostanou za kilogram živé váhy zvířete padesát až šedesát korun,“ vysvětluje zootechnik Jaroslav Wasserbauer. „Jen polovinu hmotnosti zvířete činí ale maso s kostmi, druhá polovina je odpad. Samotné maso bez kostí činí nakonec jen čtvrtinu živé váhy zvířete. Ze čtyřicetikologramového jehněte tak zbude sotva deset kilogramů masa,“ říká zootechnik. Na pultech prodejen se proto kilogram vyšplhá až k ceně okolo tří set korun.

Stále důležitým zdrojem příjmů se ale pro významnější chovatele stávají vyplácené dotace. „Stát totiž podporuje chov ovcí pro jejich přínos při údržbě krajiny. Drobní chovatelé na peníze z dotací nedosáhnou. Jde o pastviny nad pět hektarů, ve stádu musí být nejméně patnáct kusů starších jednoho roku,“ dodává chovatel Saifr. V současnosti je v chovech po celé republice odhadem na osmdesát tisíc matečných ovcí a podobné množství jehňat. Před rokem 1989 byly stavy zvířat na podstatně vyšší úrovni. Po dramatickém propadu produkce teď zažívá obor nové oživení zájmu. Chovatelé se někdy snaží využít produkovanou vlnu vlastními prostředky. Po studiu literatury nebo po absolvování krátkého kurzu usedají k česačkám vlny i k tradičním kolovrátkům. Vlastnoručně vyrobené ponožky je pak nejlépe zahřejí.