Pan Hrubeš začal podnikat v zemědělství v září 1992. Prvních 90 hektarů osetých ploch a 60 kusů skotu měli na starosti pouze ve třech lidech. V roce 1996, kdy na vše zůstal sám, se připojil a začal hospodařit i jeho syn Petr. Do té doby bydlel s manželkou v Českém Meziříčí, kde měla původně celá rodina Hrubešových vybudované zázemí. Restituce ale vše změnily a díky nim a snaze pokračovat v rodinné tradici museli žít ve dvou domácnostech až do roku 2002.

Začátky hospodaření byly těžké. Holštýnský skot je velmi náročné mléčné plemeno na chov. Začala tedy mravenčí práce v technologii krmení. Jakákoliv změna se ihned odrazila na zdravotním stavu zvířat a hlavně na jejich užitkovosti. Staré praktiky krmení, které vyplývaly z logiky věci v létě se krmilo zeleným a v zimě konzervovaným se ukázaly jako naprosto nevhodné. Krávy potřebovaly velmi vyrovnanou a téměř stejnou krmnou dávku po celý rok. Hrubešovi tedy přešli na nový systém vakového uskladnění siláže a senáže. To se nakonec ukázalo jako velmi prozíravé, protože oproti klasickému silážování tento způsob ušetřil 15% osevních ploch krmných plodin.

Na uvolněné plochy mohli zasít tržní plodinu, která obratem vydělala na náklady vaků. Postupně se zvedala i výměra, kterou Hrubešovi obhospodařovali. Uzavřený statek, který v areálu skýtá už i bydlení pro celou rodinu, umožňuje neustálý kontakt se zvířaty. Právě ta určovala i program rodiny. Pokud se některá z krav nechystala telit a vše bylo v pořádku, mohla rodina večer třeba do kina. V opačném případě šla zábava stranou a vše se chystalo na porod.

Namáhavá práce téměř 24 hodin denně a 7 dní v týdnu přinesla výsledky. Průměrná užitkovost 8500 litrů ve spolupráci s plemenáři z okresu Chrudim se ukázala dlouhodobě jako druhá nebo třetí v pořadí, a to i mezi obrovskými zemědělskými podniky v okrese.

Před vstupem do EU byla státem garantována minimální výkupní cena mléka, která po odečtení nákladů tvořila zisk. Vstupem do EU se to změnilo a ceny začaly víceméně určovat mlékárny. V té době ale ještě nijak výrazně neklesaly. V hlavách chovatelů se tedy rodil plán, jak zlepšit pohodu zvířat modernizací stájí a pozvali architekty, kteří vypracovali projekty.

Jenže pak přišel rok 2008 a s ním i mléčná krize. Pád výkupních cen byl velmi rychlý a prudký. Mezitím se ale za uplynulé roky postupně zdražovala energie, nafta a tak dále, čímž se zvedly výrobní náklady. Na jednom litru mléka byl najednou prodělek 2,50 Kč a z celkové roční produkce byl najednou prodělek 750 000 tisíc korun. Pro malou farmu likvidační údaj.

Krize přišla paradoxně v letech, kdy měli Hrubešovi nejvyšší stavy zvířat. Nezbylo, než po dvou letech ztrátového hospodaření poslat krávy na jatka. V roce 2010 postupně většinu zvířat prodali a asi deset kusů si koupily okolní zemědělské podniky. Smutný konec snažení i osobních investic, bez jakékoliv satisfakce. Hrubešovi si ponechali jen dvě krávy. Mají tak 2 3 telata za rok a ta spásají podle potřeby pastviny. Ostatní půda je převážně využívána pro pěstování pšenice, řepky a cukrovky.

Lány se Hrubešovým žlutí rok co rok, neboť řepka je nyní jednou z mála ziskových plodin. Samozřejmě, že chybí chlévský hnůj, který má pro úrodnost půdy cenu zlata. Živiny se musí do půdy dodat, a tak je Hrubešovi draze kupují v podobě minerálních hnojiv.

Teď byla zrušena „zelená nafta", což není žádná dotace, ale spíše daňová úleva. To proto, že zemědělci tolik neopotřebovávají silnice, ale orají a pracují na polích. Tuto úlevu mají všude ve státech EU. Výjimkou je Slovensko, které se k ní navrací. Jak pak můžou naši zemědělci obstát v konkurenci okolních států? Nedivme se, až zase bude stát vejce sedm korun a budeme jíst maso s posypovou solí, dioxiny nebo jiné dobroty. Za to jsme demonstrovali i na silnicích!

Odejmutí zelené nafty to byla jen poslední kapka do poháru problémů v zemědělství. Ať nám zruší dotace, ale ať je zruší všude. I v Německu nebo ve Francii… Vždyť Češi si zaslouží kvalitní potraviny od českých zemědělců!

Vanda Rektorisová,

ředitelka Agrární komory Chrudim