Strasti za války

Hlinecký pivovar vznikl na samém konci éry budování pivovarů v Čechách, která se kryje s celou druhou polovinou 19. století. Spolu s pivovary Čáslav a Tupadly, které byly založeny v témže roce, byl hlinecký podnik poslední, který tuto budovatelskou éru uzavřel. Poté se v českých zemích až do počátku 70. let, kdy vznikly pivovary v Mostě a v Nošovicích, již ani jeden pivovar nepostavil.

Výroba a odbyt nového piva stoupal každým měsícem, a to až do července 1914, kdy vypukla světová válka, která ochromila hospodářství celé monarchie a s ní i provoz pivovaru. Nastal pokles výroby a v roce 1916 se vystavilo jen něco málo přes 9 tisíc hektolitrů. Výroba byla za války údajně na jistý čas přerušena, neboť měděné a mosazné součástky strojů musely být odevzdány válečnému eráru. Vařilo se ze sladových náhražek, jako byl škrob, kukuřice nebo řepa, protože příděl ječmene byl omezen a o slad byla nouze. Hostinští dostávali jen desetinu dříve odebíraného množství piva a žádosti o dodávky novým hostinským musely být odmítány, aby se dostalo na stálé odběratele.

Málo stupňů

V říjnu 1917 vydal Úřad pro výživu lidu vyhlášku, kterou bylo nařízeno snížit stupňovitost piva místo desítky se začalo vařit čtyřstupňové a místo dvanáctky šestistupňové pivo.

Krizová léta války měla za následek, že až do roku 1917 se akcionářům nevyplácela žádná dividenda. V době války dokonce někdo neznámý podal bance zprávu o nepříznivém stavu pivovaru, a ta mu vypověděla hypotéční smlouvu. Našel se však dobrodinec, majitel kožešnické továrny Josef Tlustý, který úvěr svým vkladem 36 tisíc korun zachránil. V letech 1917 a 1918 pivovar podle údajů Pivovarského kalendáře vyrobil každoročně asi 14 tisíc hektolitrů.

Zlatá medaile

Po válce v roce 1919 byla v pivovaru jako v celém státě zavedena osmihodinová pracovní doba. V roce 1921 bylo opět povoleno vařit dvanácti stupňové pivo a s tím byly zrušeny všechny ostatní restrikce týkající se množství výroby a stupňovitosti piva. Hlineckému pivovaru, stejně jako ostatním podnikům, byly zrušeny státem nařízené limity objemu výroby a mezi pivovary se tak rozhořel konkurenční boj. Na Hlinecku si však pivovar svoji pozici uhájil a v roce 1924 se v Hlinsku účastnil místní řemeslnicko-průmyslové výstavy, na níž získal diplom se zlatou medailí. O rok později se pivovar prezentoval svým stánkem i na výstavě v Novém Městě na Moravě a téhož roku vystavoval i na krajinské výstavě v Chotěboři. Ve stejném roce se pivovar transformoval na akciovou společnost, kdy se podíly proměnily do 2400 kusů akcií v hodnotě 500 korun.

V roce 1929 již bylo hospodářství pivovaru vyrovnané, a tak byla vyplácena 12% dividenda, což představovalo 60 Kč na akcii.

Zvýšení kapitálu

Výroba pivovaru po válce každým rokem slibně rostla. Již v roce 1925 si rostoucí produkce vyžádala rozšíření chladicího zařízení, které instalovala pražská Českomoravská strojírna. I když měl pivovar svoji vlastní turbínu o výkonu 23 koňských sil (přebytečný proud dodával do sítě městské elektrárny), byl pořízen druhý parní kotel a nový parní stroj o výkonu 120 koní. Zavedlo se i strojní požahování, stejně jako umývárna sudů, pro něž byly postaveny nové provozní prostory. Přibyly i nové stáje, lednice, garáže, byty pro zaměstnance a od vojenské správy byl koupen nákladní automobil. Základní kapitál se po válce třikrát navýšil, až dosáhl hodnoty 1,6 milionů korun. V roce 1934 se pivovar, jakožto donátor pro nejrůznější dobročinné účely, opět účastnil hlinecké výstavy řemesel, průmyslu, obchodu a kultury. V nabídce pivovaru, který zásoboval téměř sto obcí, byla kromě světlé desítky a dvanáctky též oblíbená tmavá dvanáctka Hlinecký granát. Kromě Plzeňského se v Hlinsku žádné jiné pivo tou dobou nečepovalo, což podle slov tehdejšího pamětníka bylo jistě bezpříkladné a sloužilo veškerému zdejšímu občanstvu ke cti.

Světová krize

Meziválečný vrchol ve výrobě piva nastal v roce 1932, kdy se vystavilo přes 26 tisíc hektolitrů. Světová hospodářská krize postihla i hlinecký kraj a největší propad meziválečné výroby pivovar zaznamenal v roce 1938, kdy se vyrobilo pouze 15,5 tisíce hektolitrů. Krize opět rozdmýchala mezi pivovary nevybíravý konkurenční boj a hlinecký podnik tak přišel o několik svých hostinců. K tomu navíc dělala pivovaru, zaměstnávajícímu 28 lidí, další starosti nová daňová nařízení, která vstoupila v platnost.

V té době se stalo praxí hostinských kupovat si pivo na úvěr, díky čemuž vznikl pivovaru u hlinecké Občanské záložny dluh ve výši 1,6 milionu korun.

Koncem třicátých let se připravovala výstavba nové budovy pivovaru, v jejímž přízemí měly vzniknout šatny pro zaměstnance, kuchyně s jídelnou a kanceláře. V poschodí měly být zaměstnanecké byty. Z finančních důvodů se nakonec tato stavba neuskutečnila.

Otázka pro všímavé

Četli jste text pečlivě? Pak bude pro vás hračkou odpovědět na naši soutěžní otázku:

Jak se jmenoval hlinecký kožešník, který zachránil finanční injekcí pivovar v období první světové války?

Správné odpovědi zasílejte do 12. srpna na e-mailovou adresu chrudimsky@denik.cz.

Vylosovaní účastníci soutěže dostanou od Pivovaru Rychtář dárkové balení piv. Po ukončení dlouhodobé soutěže budeme losovat pravidelné účastníky. Jeden z nich získá soudek piva.