Není nutné si idealizovat kvalitu práce našich bohatších sousedů nebo lidí v zámoří. Že se za české znalosti, „fištrón“ a šikovné ruce nemusíme vůbec stydět, poznala i chrudimská programátorka řídících automatů Jana Pytlíková. Odbornici vyslala do zahraničí chrudimská firma Satec. Pytlíková se podílela za oceánem na zakázce, sloužící velké ropné těžařské firmě.
A nebylo to mnohdy jednoduché. Žena trávila v drsných kanadských podmínkách období od poloviny ledna do poloviny března. „V Grande Prairie, kde jsme zakázku uváděli do provozu, byly teploty až o třicet stupňů nižší než v Calgary, kde byla naše základna. Pracovní podmínky tu proto byly daleko horší,“ říká programátorka. To ale nebyla jediná věc, která ji na severoamerickém kontinentu překvapila. „Až jsem až zírala, v jakém stavu je někdy v Kanadě značení různých elektrických instalací. Jedním slovem chaos a změť, ve které se málokdo vyzná,“ říká chrudimská specialistka.
„Nad profesionalitou, uspořádaností a přehledností naší práce kroutili kanadští technici obdivně hlavou. Můžu říci, že byli přímo nadšeni,“ usmívá se Pytlíková. Českou programátorku a techničku upoutala v Kanadě i obrovská nabídka volných pracovních míst. „V okolí Calgary visely na každých druhých dveřích tabulky, lákající nové zaměstnance. Myslím, že když přijde šikovný člověk od nás, nemá se získáním práce potíže,“ míní Pytlíková.
Sama nad přestěhováním do zámoří prozatím neuvažuje. „Nebylo by to asi jednoduché, člověk za sebou nechce pálit všechny mosty. Práce na druhé polovině zeměkoule také není pro každého. Zlákat se zřejmě nechají hlavně mladí, kteří nemají rodiny. Těm se odchází lépe. Také proto, že nejsou doma vázaní žádným majetkem, který po dlouhá léta pracně získávali,“ dodává Pytlíková.
