Většina lidí si přece nepřeje tak moc: chtějí jen prostor a klid. Případně garáž a výběh pro svého domácího miláčka. Lákavým bonusem bývá jěště zahradní bazén, gril či malá udírna. Nároky se prostě zvyšují. Před listopadem 1989 byl třeba zahradní bazén vnímán jako téměř neuvěřitelná „buržoazní“ rozmařilost.
Bydlení v satelitech má ale i svoje nevýhody. Do nejbližšího obchodu to bývá dost daleko, také školy, lékárny a většina úřadů sídlí vesměs v centrech měst či obcí. Bez vlastního auta je tak člověk odříznutý od světa. Navíc, i populace v „satelitech“ jednou zestárne, a mnozí třeba nakonec nebudou moci auto vůbec řídit.
Nastane pak úprk zpátky do centra? Do bezpečí množících se domů s pečovatelskou službou? „Člověk tohle ve třicet letech asi neřeší. Později už to ale možná vidí jinak,“ říká Chrudimačka Eva Malá.
Ta se právě v těchto dnech stěhuje do dvoupokojového bytu zbrusu nového obytného domu v samém srdci města. „Všude to budu mít kousek. Navíc se nemusím starat třeba o topení ani o opravy domu. Pro mě je tohle řešení mnohem lákavější,“ vysvětluje Malá.
Výstavba satelitních čtvrtí a průmyslových zón způsobuje na Chrudimsku vposledních letech také pozvolný úbytek rozlohy zemědělské půdy.
