„Věnujeme této problematice pozornost i při výuce mladých zemědělských odborníků,“ uvádí ředitel chrudimské střední zemědělské školy Stanislav Valášek. „Zamezit všem ztrátám ale nelze. Používají se především plašiče na základě akustického rušení. Ty vydávají různé zvuky, podobající se třeba pískání nebo řehtání řehtačky. I na to si ale zvěř po čase zvykne a otupí,“ vysvětluje ředitel odborné školy.

Jeho slova potvrzuje i tisovecký myslivec Jiří Ročňák. „To nejhorší už ale máme zřejmě za sebou. K největším úhynům totiž dochází každoročně při senosečích. To jsou mláďata ještě malá a nepohyblivá a nedokážou proto včas uniknout z dosahu zemědělské techniky. Při žních už jsou ztráty o poznání nižší,“ vysvětluje Ročňák. Podle jeho slov lze při plašení zvěře v polích použít i celou řadu dalších prostředků, které se souhrnně označují jako zradidla.

Kromě akustických se používají například zradidla optická. Tamohou mít podobu velkých čtverců kovové fólie lesknoucích se na slunci a plašících zvěř. Myslivci mohou k vyhánění zvěře využít i psů. Někdy se instalovaly na žací stroje i majáčky. Zvěř si jich ale většinou všimne na poslední chvíli a stejně nestačí uniknout. Problém s úhyny zvěře se tak stále nedaří stoprocentně zvládnout, dokonalé řešení neexistuje. Zvěř navíc nachází stále častěji smrt také na silnicích pod koly projíždějících automobilů.