Nadějí pro výrobce je i bourání našich předsudků. Třeba kozí sýr se například přesouvá v myslích nás, zákazníků, ze skupiny zapáchajících a nejedlých výrobků do kategorie žádaných a vyhledávaných lahůdek.

Své o tom vědí i na farmě v Licibořicích. Po jejich sýrech a jogurtech bývá na trzích a jarmarcích rok od roku větší poptávka. Oblíbené jsou ale i dřevěné hračky, hlavolamy a bytové doplňky. Tady však bývá problémem cena.

„Obchody jsou plné plastového braku. Jde hlavně o výrobky z Číny, vyráběné v téměř otrockých podmínkách za mzdu pěti korun za hodinu,“ vysvětluje Karel Makovský z Dědové u Hlinska. „Cenou takovému zboží nikdo u nás nedokáže konkurovat. Pokud ale právě cena zůstane tím hlavním, na co zákazník slyší, pak vidím budoucnost spíš černě,“ dodává Makovský.

Rodinná firma z Dědové vyváží své dřevěné výrobky i do zahraničí, český zákazník by je nad vodou neudržel. „Je tu i řada dalších řemeslníků, většina z nich ale není se situací spokojena,“ říká ředitelka skanzenu na Veselém Kopci Ilona Vojancová. Právě tady se řemeslníci a výrobci pravidelně prezentují. Skanzen proto není jen místem pro vzpomínky. Pomáhá totiž lidem, kteří dovedou s fortelem vyrobit to, na co už většina lidí jen zírá v němém úžasu.

Podpora ze strany státu není velká. Daňové ani jiné úřady nijak nezohledňují, že jde o výrobky vzniklé tradičními postupy. Určitou morální vzpruhou je udělování titulu „Nositel tradice“. Ocenění je určeno jenom těm nejlepším, i takových je ale na Chrudimsku několik. Patří mezi ně další výrobce dřevěných soustružených hraček a doplňků Zdeněk Bukáček z Krouny, sekerník Jiří Myška ze Studnice nebo Ladislav Rejent z Proseče, zdobící své dřevěné výrobky kovovým vybíjením.

Názor redaktora Chrudimského deníku Marka Nečiny na tuto problematiku najdete v rubrice "K věci".