Ředitel krajské pobočky úřadu práce Petr KlimplJaký je poměr mezi poptávkou a nabídkou technických oborů?
Když se řekne technický obor, každý si představí učně. To není pravda, evidujeme nedostatek lidí v technických oborech vysokoškolských, středoškolských i učňovských. V posledních dvaceti letech nedokázaly počty lidí vycházejících ze škol plně nahradit ty, kteří odchází do důchodu. Máme solidní lidi v technických oborech, ale pokud si nevychováme nové, budou sem muset přijít ze zahraničí, a pokud ne, úroveň kvality půjde dolů.

Jak s tímto trendem úřad práce bojuje?
Můžeme na to upozorňovat, mimo jiné se vyjadřujeme i k nově otevíraným oborům na středních školách. Už dlouho nedáváme kladné vyjádření školám otevírajícím marketingové a podobné obory. Zájem o technické obory si ovlivňují sami žáci, rodiče, výchovní poradci, ale také celková atmosféra ve společnosti. Viděli jste například v poslední době seriál o technikovi? Jsou to lékaři, bankovní úředníci, ale technik v hlavní roli se objevil naposledy v seriálu Inženýrská odysea.

Reaguje na to i trh práce?
Ano. Nástupní plat pro opravdu dobré techniky typu frézař nebo nástrojař se pohybuje okolo 35 – 40 tisíc korun, což řada humanitních oborů nenabízí. Dříve ten poměr byl srovnatelný.

Když to řeknu ošklivě, tak se mladých nechce pracovat?
Dá se to tak říci, ale také ve školách úplně chybí polytechnická výuka. Když jsem do školy chodil já, tak jsme měli dílny, šití, chemické laboratoře nebo práce na pozemcích a tam někteří z nás získali dovednosti a daná práce se jim zalíbila natolik, že ji pak šli dělat. V tuto chvíli tato výuka chybí a děti, které se rozhodují o tom, kam půjdou nemají dostatek informací. Mladí mají také představu, že když si udělají maturitu třeba ve stavebnictví, budou rovnou dělat stavbyvedoucího. Takhle to nefunguje. Já také začínal jako pokladní a vypracovat se od píky. Nevadilo mi to, naopak mě pak nikdo z podřízených neopil rohlíkem.

Úřad práce tedy může upozorňovat, ale jaké další kroky podnikáte?
Krajský úřad udělal pěkný projekt s názvem Technohrátky, kdy to jednotlivých škol technického zaměření svezeme žáky sedmých a osmých tříd, kteří se rozhodují kam půjdou. Školu si neprochází formou exkurze, že by někde seděli a poslouchali. Děti formou praktické i teoretické soutěže zkouší, co daná škola učí. Tím mezi ně dostaneme informace o tom, co jaké řemeslo obnáší a jaká je jeho uplatnitelnost na trhu práce. Tím chceme děti i jejich rodiče motivovat.

Podíváme-li se nyní na vysoké školy a obory typu andragogika, teorie čtenářstva a podobně, zdá se vám jejich počet nadbytečný?
Tyto obory pro život zbytečné nejsou, ale je otázka, kolik takovýchto lidí potřebujeme a jejich uplatnění je pak velmi malé, třeba obor archeologie. Řada lidí, kteří takovýto obor vystudují, následně zjišťují, jak málo jsou ve svém oboru uplatnitelní a jak omezený je počet pracovních míst. Tito lidé pak mění své profese a musí se dále vzdělávat. Myslím si, že absolventů humanitních oborů je příliš mnoho na to, kolik jich je potřeba.

Nepomohla by změna financování vysokých škol?
To je otázka pro politiky, ale je třeba změnit způsob financování nejen vysokých, ale i středních škol. V současné době máme v republice 17 vysokých škol veřejnoprávních, dvě státní a 42 soukromých. Například v roce 1989 studovalo na pardubické univerzitě 800 studentů a nyní jich je 11000. Nabídka je tedy tak velký, že uplatnitelnost absolventů je velmi problematická.

LUKÁŠ VANÍČEK