Do tohoto závodu dodávají svojí cukrovku ty podniky, které ještě z nejrůznějších důvodů u produkce cukrovky zůstaly. „V našem okrese v důsledku likvidace cukrovaru v Hrochově Týnci museli dosavadní pěstitelé cukrové řepy přehodnotit svoje záměry. Část ploch, ze kterých se produkovala cukrovka pro výrobu cukru, byla převedena na produkci jiných plodin. Například mák, základní obiloviny, kukuřice a řepka. Zbývající plocha byla převedena na produkci cukrovky určené pro výrobu biolihu,“ vysvětluje Jaroslav Kopista.

Není tedy pravdou, že by produkce řepy ovlivňovala produkci obilovin a tudíž zdražovala cenu potravinářské produkce. To samé platí i o kukuřici. „Mimo to je nutné podotknout, že zastavením výroby cukru ve skupině Eastern Shugar ČR, kam patřil i cukrovar Hrochuv Týnec, dojde ke snížení produkce cukru v republice a bude k nám nutno dovážet až 20% cukru. Ten nemusí být levný, naopak bude vzhledem k dopravním a skladovacím nákladům dražší,“ varuje Kopista.

Jeho komentář k problematice se týká i cenových a produkčních výkyvů v oblasti obilovin. „Pokud budou i nadále pokračovat, bude vhodné uvažovat o regulační funkci státu, která je cestou ke zvládnutí jakékoliv situace. Projekt biopaliv je ideálním regulátorem potravinové bezpečnosti, neboť v případě nadbytku se produkt použije k výrobě paliva, v případě nedostatku se dá použit k výrobě potravin,“ tvrdí.

Ředitel Agrární komory v Chrudimi Václav Kroutil:

Chce to u všeho selský rozum nebo Baťovské: Mysli globálně, jednej lokálně! Někdy mi ta odborná mediální polemika, připadá tak trochu "odezdi ke zdi…" Ještě nedávno se mluvilo o spalování obilí jako o řešení nadprodukce obilí. Dnes se hovoří o tom, že biopaliva všeho druhu zapříčiňují zdražování potravin, energií a mají i neblahý vliv na samotné zemědělství či dokonce další oblasti naší společnosti.

Pravda je však jinde, když se zamyslíme nad tím komu toto vyvolávání nerovnováhy a extrémů pomáhá a komu případně přináší nemalé zisky. Jsou to většinou nadnárodní koncerny, které v rukách drží jak cenu energii tak cenu potravin na globálních trzích. Jsou to koncerny, které se neštítí vyvolávat vojenské konflikty v oblastech zdrojů ropy. Jsou to koncerny, které dávají na trh produkci na kterých není na první pohled zřejmý podíl podhodnocené lidské práce a zase se neštítí říci jak je tato produkce levná…

Deštné pralesy se kácejí mnohá desetiletí možná staletí, ale míra využití půdy a zachování její úrodnosti v jednotlivých státech je v rukách vlád těchto států - vnímejme tyto souvislosti, ale nechme to tedy na vládách těchto států a starejme se o to co se děje u nás. Což přesně vystihuje Baťovské: Mysli globálně, jednej lokálně!

Předseda Agrární komory Chrudim a zemědělec z Úhřetic Jaroslav Kopista:


Současná cena obilovin ani neumožňuje jejich využití na efektivní výrobu biolihu, další vývoj cen i produkce nelze přesně odhadnout. Pokud budou cenové a produkční výkyvy v oblasti obilovin pokračovat i na dále bylo by vhodné uvažovat regulační funkci státu.

Regulační funkce státu je cestou ke zvládnutí jakékoliv situace a projekt biopaliv je ideálním regulátorem potravinové bezpečnosti, protože v případě nadbytku je produkt použit k výrobě paliva, v případě nedostatku je použit k výrobě potravin.

Není pravda, že světovou potravinovou krizi a zvyšování cen potravin způsobil projekt biopaliv. Ale je pravda, že selhala povinnost výkonných orgánů států mnoha zemí světa reagovat na situaci vytvořenou neúrodou a zvýšenou spotřebou potravin.

Máme zájem o potravinářskou i nepotravinářskou produkci, které nám dovolí přírodní i ekonomické podmínky. Znovu opakujeme, že potravou lidstva jsou potraviny a potravou civilizace je energie.