Diskuze začala rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, který vrátil do hry Karla Diviše a s notnou dávkou kritiky vyřadil Denisu Rohanovou.
„Měl jsem velkou radost, že tady funguje nezávislá justice a Nejvyšší správní soud dal na mé argumenty, že ministerstvo vnitra pochybilo a nedokázalo ztotožnit reálně existující lidi, kteří petici podepsali. Je pravda, že mě to poškodilo, ale já jsem velký bojovník, jsem rád za dnešní pozvání i příležitost konečně nemluvit o něčem negativním, ale o mých vizích a představit se lidem,“ komentoval svůj úspěch Karel Diviš.
Podle Josefa Středuly je třeba řešit dikci zákona o přímé prezidentské volbě, který se do té příští musí změnit: „Rozhodně to bude zajímavá diskuze i s ohledem na zkušenost, kterou kandidáti i společnost udělali nyní.“
Kterému potvrzenému kandidátovi byste na základě debat Deníku dali hlas? Podpořte svého favorita v ANKETĚ pod článkem.
O zpřesnění normy bude usilovat senátor Pavel Fischer. „V Senátu je stálá komise pro ústavu a legislativu. Už před deseti lety vydala expertní vyhodnocení legislativní změny, která zaváděla přímou volbu. Teď je tam mnoho věcí ke zpřesnění a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je jen dalším argumentem. Opravdu je třeba věci doladit, aby občané měli jistotu, že půjde o svobodnou, otevřenou, férovou a demokratickou soutěž,“ míní.
Chtějme nerozdělenou společnost
Za patnáct dnů končí rok 2022 a kandidáti si jistě vzpomínají na první novoroční projev Václava Havla, který začínal větou: „Naše země nevzkvétá.“ Kdyby nyní zastávali nejvyšší úřad, jak by spoluobčany oslovili?
Karel Diviš by lidem sdělil, že prožíváme těžké období, dva roky tady byla pandemická krize, nyní se potýkáme s energetickou krizí, inflací, drahotou a válkou na Ukrajině.
Karel Diviš„Chtěl bych jim říct, že se musíme snažit dělat maximum, aby tato negativa pominula a my byli moderní, přátelskou a sympatickou zemí. Jako prezident bych chtěl ukazovat pozitivní příklady, protože všechno začíná komunikací s lidmi a pochopením, že život není jenom o negativech a hádkách. Prezident by měl nabádat k semknutí lidí,“ pravil Diviš.
Pavel Fischer uvedl, že pokud bychom mluvili o vánočním poselství, pak by mělo být o tom, že tu jsme jedni pro druhé, i pro ty, kteří na tom nejsou dobře.
„Projev prezidenta Havla byl na začátku roku a byl velmi politický. V takovém bych připomenul, že bez solidarity bude naše země velmi křehká. Nemluvím jen o solidaritě mezilidské, ale také mezi institucemi. Když nebudeme držet pospolu, budeme zranitelní a neporadíme si s lecjakou krizí. Můj první apel by tedy zněl, abychom byli solidární a pomáhali si, protože jedině tak zvládneme překážky, které před námi stojí,“ zdůraznil.
Josef Středula by pojmenoval realitu a řekl, že Česká republika je rozdělená na úspěšnější a méně úspěšné.
„Vláda by měla pomoci lidem i firmám. Chceme-li nerozdělenou společnost, musíme pro to něco udělat. Vyzval bych občany, aby poslali své náměty prezidentské kanceláři, aby mohla vstoupit do přímého jednání s vládou. Tento typ projevu bych rozhodně nepronesl na Vánoce, ale 1. ledna, protože začíná pracovní rok, který má být nějak pojmenován,“ dodal Středula.
Pavel Fischer řekl, že bude mít k dispozici celý rok, aby se rozhodl, zda promluví 26. prosince, nebo 1. ledna.
„Vánoční poselství má svůj význam, ale o Vánocích bychom neměli mluvit o politice, proto dávám spíš přednost novoročnímu termínu,“ konstatoval. K němu se přiklání i Karel Diviš.
Čím by Karel Diviš, Pavel Fischer a Josef Středula oslovili občany v novoročním projevu?
Havlova slavná věta a její vnímání
Premiér Petr Fiala včera v Lucemburku otevřel Ulici Václava Havla, kde je instalována plastika Jiřího Davida s uměleckým ztvárněním jeho asi nejznámější věty, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Co ta teze znamená pro ně osobně, je to jen nějaký odstavec v učebnici, nebo je to motto, jímž se řídí a chtěli by ho převést i do prezidentské funkce?
Josef Středula připomenul, že v Lucemburku je i Náměstí Jana Palacha a jde o rodiště Jana Lucemburského, otce Karla IV, takže symbolik je tam mnoho. „Ctím, co je napsáno na prezidentské standartě, tedy že pravda vítězí. Tím se snažím řídit celý život,“ odpověděl.
Co pro Karla Diviše, Pavla Fischera a Josefa Středulu znamená Havlova věta, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí?
„Pro mě byl Václav Havel politik, ale také myslitel. Slova, která řekl, byla spíš slova myslitele, a tak je chápu. Pravda a láska jsou veličiny, po nichž člověk prahne, žízní a které ho přesahují. Podle nich by měl posuzovat svoje kroky a činy. Ke mně to promlouvá dodnes. Není to politický program, ale životní postoj, duchovní moudrost,“ míní Fischer, dlouholetý Havlův spolupracovník.
Karel Diviš soudí, že když je klidná doba a všechno se zdá být v pořádku, slova jako mír, svoboda, demokracie, pravda a láska znějí jako fráze. „V těžkých etapách, kdy jsou lidé nuceni se zastavit, ať už kvůli pandemii nebo teď válce, si uvědomují, jak jsou tyto až banální věci důležité. Slova prezidenta a myslitele Václava Havla dnes dostávají nový obsah a význam. Já jako velký sportovec jsem se vždycky řídil duchem fair play, takže mi to je velmi blízké,“ sdělil Diviš.
Umění ve veřejném prostoru a Davidova plastika na Hradě
Usilovali by v případě zvolení o umístění repliky Davidovy instalace v areálu Pražského hradu nebo někde poblíž?
„Jestli něčemu nerozumím, je to umění. Symbolika má ale velký význam. Nechal bych si poradit, kde přesně by mohla stát, ale určitě bych o to usiloval,“ komentoval to Diviš.
Pavel Fischer to vzal obsáhleji: „Veřejné prostranství, a ulice, o níž mluvíte, je toho příkladem, je prostorem nejen pro setkávání lidí, ale i pro umění. Bohužel umění ve veřejném prostoru v naší zemi strádá. Mě nepřekvapuje, že je někdy tak složité umístit současné umění do veřejného prostoru, což je odpovědnost lidí na radnicích, hejtmanstvích, ve vládě. A také prezidentova. Stál bych o to, aby na mnoha místech naší země bylo více umění, protože to nás otevírá krásnu, jež se nedá zpeněžit. Já jsem pro umění ve veřejném prostoru, nejenom na Pražském hradě.“
Josef Středula míní, že Pražský hrad je citlivé místo na jakékoliv změny. Plečnikovy zásahy byly podle něj naprostou „kouzelné“, přestože v Masarykově době vyvolávaly polemiky i kritiku. Za zdařilé považuje i počiny Bořka Šípka, dvorního Havlova architekta. „Tuto debatu bych ovšem neřešil z titulu politika, ale památkářů, kteří tomu nejlépe rozumí. Pražský hrad by měl být živým prostorem. Nemyslím však, že by tam měla za každou cenu zůstávat po každém prezidentovi nějaká stopa, to by také mohlo dopadnout jako nehezká koláž,“ doplnil.
Se jmenováním Hladíka by byli opatrní
Kandidáti mají dokonale nastudováno, jakými pravomocemi hlava státu disponuje, ale každá osobnost si je vykládá podle svého politického i osobnostního zaměření. Jmenovali by třeba v současné situaci ministrem životního prostředí lidoveckého nominanta Petra Hladíka?
„Je to kompetence pana premiéra, s nímž bych o tom diskutoval. Upřednostnil bych jiné jméno, které by nevyvolávalo tento typ kontroverze,“ sdělil Středula.
Karel Diviš není příznivcem extenzivního výkladu Ústavy ČR a lustrování ministrů. „V tomto případě si ale říkám, jestli jsme na tom tak špatně, že máme k dispozici jedno jediné jméno. Neříkám, že pan Hladík něco udělal, není ani stíhaný, ale divím se nedostatku kompetentních lidí. Asi by to chtělo vybrat jméno, které na začátku nebude ničím poznamenáno. Nechal bych to však na premiérovi,“ pravil.
„Je odpovědností premiéra, koho navrhne jako ministra ke jmenování. A pokud čtu dobře zprávy v tisku, premiér s tím zatím nespěchá. Jako prezident bych si spíš položil otázku, zda je v pořádku, aby funkce ministra životního prostředí zůstala tak dlouho neobsazená. Byl bych zvídavý na to, jak to vidí premiér a konkrétní jména bych řešil až v druhé řadě,“ řekl Fischer.
Spící prezident jako fatální přešlap
Na závěr se prezidentští kandidáti vyjádřili k tomu, zda by se veřejně a aktivně vyjadřovali k energetické krizi, k řešením, jež nabízí vláda? Reagovali by třeba na dopisy osamělých důchodců, jimž teď chodí oznámení až o trojnásobných zálohách?
„Jednoznačně bych se do těchto debat zapojoval, protože úloha prezidenta je být nápomocen, když lidé žijí od složenky ke složence a často od výplaty k minusu. Všichni vědí, že vyrábíme elektřinu nejlevněji v Evropě, ale nárůst cen pro spotřebitele je skoro nejvyšší. Každému normálně myslícímu člověku tady něco nehraje. Prezident by měl zasáhnout, aniž by musel být středem pozornosti. Může hovořit s vládou, ale vždy musí být na straně lidí, aby to téma neskončilo rozvratem společnosti a sociálními nepokoji,“ řekl Diviš.
Podle Fischera jsou kompetence jasné a toto je práce pro vládu, kterou prezident nemůže nahradit nebo zastoupit, avšak může využít svého vlivu a s vládou o tom jednat. „Dostávám mnoho podnětů od seniorů, kteří už nemají peníze na vyšší platby za energie nad rámec svých penzí. Vidím, že to jsou velmi složité situace. Prezident se v tom musí angažovat, například apelovat na vládu, aby pomoc byla především adresná,“ míní Fischer.
Podle Josefa Středuly musí hrát hlava státu aktivní roli. „Spící prezident v tak vážné době je fatální přešlap. Je to osoba – a proto je volena přímo – která musí být schopna hovořit o tom, jak se žije samostatně žijícím důchodcům, jak jsou ohroženy firmy a zaměstnanost, jak se žije lidem, kteří přicházejí kvůli inflaci, kterou vláda neřeší, o dvacet procent příjmů. Jestli bude prezident spát, způsobí rozvrat ve společnosti a nestabilitu situace. Nemůže jen přihlížet, má povinnost jít na vládu, do parlamentu a žádat ministry a zákonodárce, aby konali ve prospěch občanů, kteří mají právo na důstojnou mzdu, bydlení, elektřinu, teplo, na zdraví,“ uzavřel Josef Středula.
Má se podle Karla Diviše, Pavla Fischera a Josefa Středuly prezident vyjadřovat k energetické krizi a vládním opatřením?
57
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
