Tento článek a mnoho dalších najdete také v magazínu Víkend, který je standardně součástí sobotních tištěných Deníků, nebo právě zde v naší placené webové verzi.

Původně se Antonie Nedošinská rozená Valečková (26. června 1885–17. července 1950) měla stát švadlenou. Nakonec ji ale zlákal svět divadla, jemuž se věnovala v ochotnickém souboru a zároveň navštěvovala soukromé herecké kurzy u Karla Želenského. I přes nevoli rodičů, kteří ji od divadla zrazovali, protože – zejména podle maminky – nebyla na herečku dost hezká, začínala profesionálně hrát s kočovnými hereckými společnostmi. Později se provdala za herce Jiřího Nedošinského, s nímž po návratu „ze světa“ zakotvili v pražském Švandově divadle na Smíchově.

Jiří v tomto divadle působil až do své smrti (zemřel předčasně 8. listopadu 1923 v Praze ve věku pouhých čtyřiceti tří let). Byl skvělým představitelem bodrých a vážených pánů i tatíků, kterým dodával záporné i kladné charaktery. Své postavy podtrhoval zejména svou fyziognomií, hmotnější a hřmotnější postavou. Ve Švandově divadle kromě hraní rovněž režíroval (například inscenace Pandořina skřínka). Antonie Nedošinská byla posléze (od roku 1928 až do roku 1940) členkou Národního divadla v Praze.

Hostovala i v dalších divadlech, například Dělnickém divadle v Kladně, v pražském Intimním divadle, v Divadle na Vinohradech, v plzeňském a Východočeském divadle. Za všechny postavy, jimž propůjčila tvář, jmenujme třeba Teklu v Gogolově Ženitbě, Kláskovou v Jiráskově Lucerně či Mastílkovou ve Fidlovačce.

Skutečnou slávu jí ale přinesl až film – od roku 1916 si zahrála v osmatřiceti němých snímcích. Poprvé ztvárnila paní radovou ve Zlatém srdéčku, k dalším titulům patří Vdavky Nanynky Kulichovy, Do panského stavu, Otec Kondelík a ženich Vejvara I a II, Dobrý voják Švejk, Švejk na frontě či Falešná kočička. Už v nich se Antonie Nedošinská stala výraznou představitelkou bodrých žen z lidu, citlivých a dobrosrdečných maminek. Diváckou oblibu si získala díky svému neokázalému civilnímu hereckému projevu a lidovosti.

Nejčastějším partnerem byl Theodor Pištěk

Jejím nejčastějším partnerem byl ve filmu Theodor Pištěk, většinou spolu hráli manžele. Stali se tak vlastně historicky první slavnou filmovou dvojicí českého filmu. A mnozí diváci si mysleli, že jsou jí i ve skutečnosti. Konkrétně se společně objevili v komediích Strýček z Ameriky, Matka Kráčmerka, Dokud máš maminku, Studentská máma, Barbora řádí, Kariéra matky Lízalky, Klapzubova XI nebo Cech panen kutnohorských.

Antonie Nedošinská se ale dokázala uplatnit nejen v rolích hodných a chápajících matek a tetiček, vytvořila i několik složitých dramatických a psychologických úloh. A uměla hrát i zlé a nesnášenlivé ženy (například majitelka nevěstince v Tonce Šibenici, poněmčená Mastílková ve Fidlovačce, panovačná majitelka domu Anna Faktorová v Domě na předměstí či bezcitná vdova Šustrová v dramatu U snědeného krámu).

Naposled se objevila ve snímku režiséra Martina Friče Čapkovy povídky v roličce hospodyně Máry. Celkem za svůj život ztvárnila na stovku filmových postav. V roce 1946 obdržela čestný titul Průkopnice českého filmu, jíž zůstala až do dnešních dob.

Ze života Antonie Nedošinské

* Hereččin manžel Jiří Nedošinský debutoval ve filmu v roce 1917 v komedii Pražští adamité, kde hrál postavu obávaného vrchního plavčíka Maňase. Film se dostal do historie československé kinematografie svými prvními dvojnickými triky. Byl také jako jeden z prvních prodán do zahraničí. Antonie Nedošinská přežila svého muže o sedmadvacet let. Jeho památce zůstala věrná po celý život.

* Zemřela ve věku pětašedesát let v Poděbradech, kam se jezdila léčit s nemocným srdcem.

* Manželé spolu měli dceru Jiřinu, herečka se dočkala i narození vnoučat.

* Všichni jsou pochováni na hřbitově Malvazinky v Praze.

* Vedle divadla a filmu spolupracovala Antonie Nedošinská i s rozhlasem.

* V pražských Košířích je po ní pojmenovaná ulice, ovšem nesprávně – jako ulice Nedošínské.