Jak vnímáte postavu Terezy, kterou v Kukačkách hrajete?
Jako čistého a upřímného člověka. Je trpělivá, laskavá, tolerantní a možná trochu paličatá. (usmívá se) Navíc je pro mě profesionální mámou, která se obětovala a oddala svému synovi trpícímu Aspergerovým syndromem.

Dokážete si představit, jak byste se v podobné situaci, kterou rozehrávají Kukačky, zachovala?
Asi by záleželo na spoustě okolností. Jestli by šlo o anonymní rodinu, nebo někoho, koho znám, a jestli bych věděla, že se mému dítěti daří dobře a podobně. Ale myslím, že si takovou situaci úplně nedokážu představit…

Na jakou scénu rozhodně nezapomenete?
Takovou perličkou bylo asi natáčení motokrosu. Takhle malé děti člověk na motorce jen tak nevidí, ale jinak vše probíhalo klidně a soustředěně. Nezapomenu na celé natáčení, protože to pro mě bylo velká škola.

Televizní diváci vás poprvé viděli v pohádce Slíbená princezna. Jak na její vznik po čtyřech letech vzpomínáte?
Slíbená princezna se natáčela částečně v Chorvatsku, což bylo velice zajímavé, protože jsme tam byli mimo sezonu. Tuším, že v květnu. Chorvatsko bez turistů bylo krásné. Opravdu jsme si moc užívali celý pobyt. Tedy kromě pár chvil ve vodě, které jsme s Honzou Cinou museli absolvovat. Moře mělo kolem dvanácti stupňů a kostým, boty a paruka v tu chvíli moc nezahřály. (směje se)

Už nějakou dobu vás vídáme v Ordinaci v růžové zahradě 2…
Do Ordinace jsem nastoupila asi před dvěma lety. Moje postava je boxerka Erika, která řídí sanitku a má dítě s lékařem záchranné služby. Seriál asi bude na jaře končit, tak všichni napjatě čekáme na vyvrcholení našich dějových linek.

Jakou postavu jste si zahrála v seriálu Až po uši a bavil vás coby divačku?
Seriál Až po uši je můj rest, bohužel jsem ho ještě neviděla, ale na natáčení si vzpomínám dobře. Hrála jsem servírku v krásné restauraci na nábřeží.

Letos by měl mít premiéru film Chyby režiséra Jana Prušinovského. Co o něm prozradíte?
Na Chyby se moc těším. Hraju v nich kamarádku hlavní hrdinky Jarku. Je to docela komická postava. Pracuje v Lidlu, chodí ráda na diskotéky a balí chlapy. Se svou další kamarádkou, tuším že Věrkou, tvoří celkem legrační dvojku. Natáčení s režisérem Prušinovským mě moc bavilo a myslím, že se diváci mají na co těšit.

Co by vás mělo v dalších měsících čekat?
Kromě Ošklivce, kterého zkoušíme v Činoherním klubu, mě čeká dotočení Ordinace, a doufejme, že se co nejdřív všichni vrátíme do divadla. Ale kdo ví? Doba nás učí trpělivosti.

Na jakou roli se po skončení uzavírky divadel nejvíc těšíte a proč?
Nejvíc se těším na představení Šoa ve Švandově divadle, kde hraju Židovku v koncentračním táboře, a na Sopranistky, což je naprostý protipól. Sopranistky by se měly obnovit v pražském karlínském divadle. Šoa je krásný text, který mě vždycky „upokorní“ a díky němu si uvědomím, jak dobře se pořád máme. Je to příběh, který se opravdu stal. A Sopranistky jsou muzikál o dívkách z katolické školy, které jedou do Edinburghu na soutěž pěveckých sborů. Je to myslím docela legrace a máme to představení moc rádi.

Marta Dancingerová
Narodila se 26. září 1991 ve Znojmě. Vystudovala pražskou DAMU. Už během školy hostovala v plzeňském a v mladoboleslavském divadle. Nyní je v angažmá ve Švandově divadle. Vidět jsme ji mohli v několika filmech a seriálech: Specialisté, Ordinace v růžové zahradě 2, Princip slasti nebo ve vánoční pohádce Slíbená princezna.