Kliknutím zvětšíte„Podcenili jsme množství síry, vytvořené dopadem asteroidu,“ uvedl pro odborný titul Live Science spoluautor nové studie James Witts, přednášející vědy o Zemi na Bristolské univerzitě ve Spojeném království.
Klimatická změna související s touto událostí tak podle vědců byla možná ještě mnohem větší, než si mysleli dříve, a vedla i k proměně chemie oceánů na desítky tisíc let. Nová studie na toto téma byla zveřejněna online v pondělí 21. března 2022 v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences, informuje o tom Science Alert.
„Právě to, že síra se snášela na zemský povrch tak dlouho a poté byla spláchnuta do oceánů, nám může pomoci vysvětlit, proč tak dlouho trvalo, než se život na Zemi, zejména mořský život, znovu obnovil,“ řekl Witts.
Přišlo se na to náhodou
Pozoruhodné na novém objevu je, že k němu podle vědců došlo úplně náhodou. „Vůbec jsme to neplánovali,“ přiznává Witts.
Tým chtěl totiž původně studovat geochemii skořápek pravěkých mořských živočichů, které se nacházejí poblíž řeky Brazos ve Falls County v Texasu. Tato oblast představuje jedinečné naleziště, protože v době vymírání neptačích dinosaurů byla pod vodou, a navíc není ani moc daleko od kráteru Chicxulub u Yucatánského poloostrova, kam asteroid o průměru asi deseti kilometrů před 66 miliony let dopadl.
Při sběru skořápek odebrali vědci také několik vzorků usazenin, což původně neměli v úmyslu, došlo k tomu spíše náhodou. Tyto vzorky byly nicméně dopraveny na Univerzitu St. Andrews ve Skotsku, kde v nich spoluautorka studie, geochemička a geobioložka Aubrey Lea Zerkleová analyzovala různé izotopy síry, mající ve svých jádrech různý počet neutronů.
Dalším velmi neobvyklým signálem bylo, že hmotnost izotopů se drobně lišila. Podle Wittse k takovým změnám dochází, když se síra dostane do atmosféry a tam vzájemně reaguje s ultrafialovým světlem.
„K něčemu takovému může dojít jen ve dvou scénářích: buď v atmosféře, která neobsahuje žádný kyslík, nebo tehdy, když se velké množství síry dostane opravdu vysoko do okysličené atmosféry,“ uvedl Witts.
Sakra hodně síry
Země je stará asi 4,5 miliardy let a okysličená atmosféra ji obklopila přibližně před 2,3 miliardy let. Podle Wittse se tak vědci zkoumající usazeniny stali prvními lidmi, kteří viděli izotopy síry s různou hmotností, pocházející z mnohem pozdějšího období, a přitom nalezené v usazeninách nepocházejících ze zemských pólů (tam se něco takového objevit může, protože síru mohou vysoko do atmosféry vymrštit také sopečné erupce, a když se tam smísí se sněhem, může skončit ve vysokých koncentracích v ledových jádrech na pólech, kde se jinak žádná jiná síra ani síran nevyskytují, takže není čím tento signál zředit).
„V podmořských útesech ale na takový signál nenarazíte. Moře má svůj vlastní izotopový podpis, který síru ze sopek zcela ředí. Pokud tedy najdete takový signál v mořské hornině z období křídy, znamená to, že po tom dopadu muselo být v atmosféře ale sakra hodně síry,“ uvedl Witts.
Tento jev podle něj musel mít samozřejmě obrovský dopad také na změnu klimatických podmínek, protože sirné aerosoly způsobují ochlazení, což víme i z moderních sopečných erupcí.
Skutečnost, že síry bylo tolik, byla ovlivněna i tím, kam asteroid dopadl, protože hodně jí pocházelo z vápence na Yucatánském poloostrově, který je na obsah síry bohatý.
„Pokud by asteroid dopadl někam jinam, možná by se do atmosféry neuvolnilo síry tolik a klimatická změna, která by následovala, by nebyla tak hrozná. Ani vymírání by pak možná nebylo tak drastické,“ řekl Witts.
Předchozí odhady sírových aerosolů, jež se po dopadu asteroidu uvolnily do zemské atmosféry, se pohybovaly v rozmezí od asi 30 do 500 gigatun; podle klimatických modelů se pak tato síra změnila na sulfátové aerosoly, což způsobilo ochlazení zemského povrchu o dva až osm stupňů Celsia na několik desítek let.
Nové zjištění však naznačuje, že kvůli většímu množství síry mohla být změna klimatu ještě závažnější.
57
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
