Kliknutím zvětšítePsi se při ostraze československých hranic začali využívat v 50. letech. Jak připomíná web Policie ČR , od 60. let se pak v základu dělili na psy pátrací, tedy určené k pátrání po narušitelích. Dále na šlo o psy hlídkové, kteří uměli mimo jiné upozornit na přibližující se osobu. Dále to byli psi prověřovací, které pohraničníci využívali pro pátrání po osobách v dopravních prostředcích. A samozřejmě šlo také o psy hlídací, kteří střežili vojenské objekty, jakými byly například muniční sklady.
Roztrhán zaživa. Video pojednává o využití služebních psů i případu, kdy smrtelně zranili mladého muže:
Jak uvedl zájmový web Československá lidová armáda, využití služebních psů při ostraze zejména hranice se západním Německem a Rakouskem přinášelo úspěchy. Proto hlídky žádaly o nové jedince, pokud svého pomocníka museli ze služby vyřadit kvůli zdraví, věku a s tím spojeným omezením požadovaných schopností. Zároveň se z nich stávali vážení hrdinové.
Služební pes Brek si užil penze
„Například v roce 1954 vydal ministr národní bezpečnosti rozkaz, že služební pes Brek od pohraniční roty Poštorná nesmí být utracen a že mu do konce života musí být věnována příkladná péče. Podílel se totiž na zadržení 62 narušitelů hranic. Po smrti byl vypreparován a stal se součásti expozice bývalého Muzea SNB a vojsk,“ uvedl web Československá lidová armáda.
Tisíc psů na hranicích
Uvádí ještě, že například v 60. letech bylo k ostraze hranic využíváno něco kolem tisícovky speciálně vycvičených psů.
V poddůstojnické škole psovodů v Libějovicích pak bylo podle webu ČSLA zřízeno výzkumné středisko výcviku. Zde byly ověřovány nové způsoby efektivního výcviku psů i metody, jak co nejlépe odhalit vlohy jednotlivých psů. Podle toho pak byli zařazováni k jednotlivým posádkám dle jejich služebního zaměření.
Státní hranice byly v době totality zejména v sousedství západního Německa a Rakouska přísně střeženy.
„Těsné spojení přípravy psovodů a výcviku služebních psů s výkonem služby podstatně zkvalitnilo ochranu státní hranice. Sto procent nočních hlídek a sedmdesát procent denních hlídek bylo doprovázeno služebními psy,“ doplnil web s názvem Klub českého pohraničí.
Trvalo půl hodiny, než se psi nakousali
Od 70. let se podle webu Policie ČR v některých úsecích využívali i takzvaní „supi“ – tedy samostatně útočící psi (zkratka SUP). „Pes byl umístěn v kotci. Po signálu narušení signální stěny se otevřely dveře výběhu nebo dvířka kotce - někde automaticky, někde otevření zajišťovala hlídka. Pes vybíhal do prostoru, kde měl blokovat narušitele,“ uvedl policejní web. A pes pak doslova nepustil až do příjezdu či příchodu pohraniční hlídky.
Pro web Českého rozhlasu využití i výcvik SUPů popsal někdejší pohraničník Jaroslav Jakub Sviták. Podle něj byli speciálně vycvičení psi využíváni zejména ve vzdálenějších a hůře přístupných úsecích hranice. V každém kotci jich bylo asi pět.
Jaroslav Jakub Sviták přibližně jednou za měsíc posloužil jako figurant. „Musel jsem mít nejen vatovaný rukáv, jako při výcviku běžného služebního psa, ale celý oblek s kovovou mřížkou přes obličej a vyztužené boty. Tak zhruba půl hodiny jsem se musel nechat potahat, než se ti psi dost nakousali a psovod je odvolal,“ přiblížil.
Když se narušitel zastavil, přestali psi útočit
Doplnil, že když na někoho při ochraně státní hranice skutečně zaútočili, tak nejlepší bylo si lehnout na zem a chránit si obličej. A také nic nedělat. V tomto případě psi obvykle přestali útočit a čekali na psovoda.
U Čížova na Znojemsku se dochovalo tři sta metrů drátěného zátarasu s pozorovatelnou, kterou za socialismu využívala pohraniční stráž k ostraze státní hranice Československa. Jde o jediný původní úsek železné opony v zemi.
„Ovšem pokud narušitel utíkal, nebo se dokonce bránil nějakým klackem či pistolí, to se pak rozzuřili a ani psovod je mnohdy nemohl odvolat. Byli to většinou už starší psi, kteří nestačili na ostatní činnosti. Za svůj život vystřídali několik psovodů - vojáků základní služby, takže už ani moc neposlouchali,“ doplnil někdejší pohraničník Sviták.
Je zdokumentován i případ, kdy zadržení s pomocí psů skončilo smrtí. Obětí se stal osmnáctiletý Hartmut Tautz, který podlehl následkům útoku služebních psů 9. srpna 1986 při neúspěšném pokusu o překročení hranice poblíž bratislavského sídliště Petržalka.
„SUPi jej dostihli pouhých dvacet metrů před rakouským územím,“ jak v článku o ostraze píše web Paměť národa.
Smrt 20 metrů před hranicí
Tématem ostrahy pohraniční stráže se zabýval i student historie na Masarykově univerzitě Stanislav Hasil ve své bakalářské diplomové práci s názvem Psi u Pohraniční stráže.
Z dostupných zdrojů mimo jiné zjistil, že se osmnáctiletý chlapec z NDR Hartmut Tautz rozhodl, že se vydá přes Československo na Západ. Při překračování signální stěny na hranici s Rakouskem však způsobil zkrat, který upozornil na nedovolené narušení hranice.
Velitel za ním vyslal dvoučlennou hlídky se dvěma SUPy. Jmenovali se Roby a Ryšo. Členové hlídky po příchodu k prostříhanému otvoru v signální stěně psy navedli na stopu a vypustili je. Mladý narušitel byl brzy dostižen.
„Je pravděpodobné, že se proti psům bránil, že se pokoušel vstávat, že se snažil dostat k „čáře“, že do psů udeřil. Tím se totiž dá vysvětlit, že jej psi napadali více než jednou. Pokud ležel na zemi a nekladl odpor, tak nebyla jeho zranění ničím míň, než naprostým selháním lidského faktoru zodpovědného za správnou selekci, výcvik a použití psa. Ať už došlo na kteroukoliv z možných variant, tak výsledkem byl hemoragický šok a následná smrt v bratislavské vojenské nemocnici,“ uvedl na základě prostudované literatury a dokumentů Stanislav Hasil.
57
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
