Kliknutím zvětšíteEkologické organizace nemají “offsety” příliš v lásce. Říkají jim již po léta “odpustky”, podle praxe katolické církve, která je za časů Jana Husa prodávala výměnou za odpuštění hříchů v nebi. My si jimi vykupuje jakousi “nevinnost” na našem nebi, respektive v atmosféře.
Z ekonomického hlediska jsou offsety nesmírně levné, do loňska se jeden prodával za méně než pět dolarů. Teoreticky jste tedy vykompenzovali tunu emisí CO2 za stovku, to se však poslední rok prudce mění. Dnes už stojí jedna tuna 15 dolarů. A to proto, že se do věci vložil Mark Carney, bývalý šéf britské národní banky a také vyslanec OSN pro klimatickou akci.
Smysl kompenzace
Offset je technicky vzato jednotka, jeden offset odpovídá jedné tuně CO2. Když jej nakoupíte, jiná organizace za vás někde vysadí strom, nebo naopak zabrání odlesnění, postaví fotovoltaickou elektrárnu, bude zachytávat metan na skládkách, nebo investuje do nějakého podniku (třeba továrny na odstraňování CO2 z ovzduší). Jenže to není tak jednoduché.
Aby měla kompenzace smysl, musíte uhlíkovou stopu nejprve spočítat a potom REDUKOVAT. Teprve ZBYLÉ emise kompenzujete. Tedy nakoupíte offset. Společností nabících prodej offsetů jsou po světě stovky, ovšem ne každá má dobrou pověst. Některé prodávají velmi levně, ovšem jejich projekt se zakládá třeba na tom, že majitel lesa slíbí nevykácet les, který by ale tak jako tak nevykácel.
„U výsadby stromů se třeba často vyčísluje hodnota uhlíku, který v sobě strom nastřádá za celý svůj život, takzvaný mýtní věk, přibližně 80 let,” vysvětluje Miroslav Kundrata, člen iniciativy No Greenwashing. „Takových stromů se u výsadby lesa dožije jen zlomek stromů, odhadem 10-15 procent.”
Dalším problémem je “leakage”. Příjemce peněz z offsetového projektu skutečně zabrání odlesnění nějakého území v Amazonii, ale to nemusí znamenat, že stromy nezmizí jinde. Řekněme, že jste dosud kácel stromy, abyste pěstoval soju. Po zaplacení kompenzace přestanete kácet, ale poptávka po soje nezmizí, takže to začne dělat někdo jiný. Takže kompenzace musí mít nějaké principy.
Kolik vlastně stojí tuna CO2?
Kompenzační programy schvalují neziskové organizace jako Verra nebo Gold Standard, ale neexistuje nad nimi žádný dohled třetí strany. Firma Microsoft dokonce platí své vlastní lidi, kteří vyhledávají důvěryhodné offsetové programy, aby se nemusela spoléhat na razítko od Verry. Kolem obchodů se dějí podivné věci – třeba britský BP má většinový podíl v přední offsetové firmě Finite Carbon. Uhlíkově neutrální ropný koncern, na což BP aspiruje – není to oxymoron?
Carney proto loni spustil iniciativu, která má v podstatě udělat z offsetů obchodní komoditu, která by se prodávala na burze – podobně jako emisní povolenky. Jejich cena loni vylétla na 60 dolarů, což fakticky znamená, že ETS (evropský systém pro obchodování s povolenkami) vyčísluje cenu jedné tunu CO2 na 60 dolarů. Podle Carneyho je třeba podobný systém zavést i v případě offsetů. Začít by měl fungovat už letos.
Do pár měsíců po vyhlášení jeho záměrů stoupla cena offsetu z pěti na současných patnáct dolarů. Zvýšil se také prudce objem obchodování, který nyní dosahuje miliardy dolarů ročně. Investoři cítí budoucí zisky, včetně institucionálních obrů typu Blackrock.
Mnozí enviromentalisté jsou ovšem stále nespokojení. Poukazují na to, že leckterý strom vysazený v posledních letech v USA nebo Austrálii prostě podlehl požárům a s ním vylétl do atmosféry i uhlík, který za svůj život nashromáždil. Stěžují si, že celá idea offsetů je prostě “licencí ke znečišťování”. Jiní nesouhlasí a říkají “do not let the perfect be the enemy of the good”, což by se dalo přeložit asi jako “nedovolme, aby se dokonalost stala nepřítelem dobra.”
4
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
