Křížová cesta budí zájem nejen u místních

Děkujeme autorce rozhovické křížové cesty, že nám ochotně poskytla následující rozhovor.

Vyučila jsem se jako studentka naší školy (SPŠKS Hořice) na pískovci. Je to skvělý poddajný kámen, ale přesto jsem po čase dala přednost pro mne daleko tvárnější a komornější keramické hmotě, hlavně jemnému šamotu, ze kterého jsou i reliéfy křížové cesty pro Rozhovice.

Který umělecký směr je Vám nejbližší a proč?

Dějiny umění, které studentům přednáším, mi dávají možnost vidět do větší šíře výtvarné slohy, směry a názory. V každé době vznikala nádherná díla, která obdivuji. Od pravěkých idolů, dřevěných a keramických sošek přírodních národů, lidové plastiky, přes gotické portálové figury, barokní dynamiku a orientální dekory… Tak bych mohla jmenovat až po současnost. Nedokázala bych určit jeden směr, spíš si vážím formy a myšlenky, která se dokázala v průběhu dějin i v současnosti prosadit.

Mám radost z každé práce, která se mi daří. O hrdosti bych asi nemluvila, spíš o významu práce, která se mi naskytla. Takových zakázek už bylo víc. Například pro Holandský Odoorn jsem před lety vytvořila třímetrový pískovcový symbol ,,Vzájemnost“ před tamní radnici, představující přátelství s Hořicemi.

Je to dáno především pohodou a náladou, které prožívám. Nepatřím k těm systémovým tvůrcům, někdy jsou to chvíle intenzivní koncentrace, jindy relaxace a pokud nepracuji na zakázce, tak nádherná svoboda vyjádřit se spontánně. Mimoto mám také moc ráda práci s mladými lidmi a vždy jsem si přála na hořické škole učit.

Jak hodně je současná doba příznivá pro umělce Vašeho zaměření?

To je na dlouhé povídání, záleží na tom, co kdo preferuje: finanční zajištění, výstavy, symposia, ambice prosadit se, dobovou kritiku ap. Máme tvůrčí svobodu, široké možnosti poznání a srovnávání, nová média, ale na druhé straně větší konkurenci, komerci související s lacinou líbivostí a kýčem. Ale to souvisí s vlastním rozhodnutím a svědomím. Pro mne je tato otázka jednoduchá, mám to štěstí, že pracuji ve školství, ale hlavně mladí samostatní umělci si dnes těžce vyšlapávají svou cestičku.

Nakonec prosím ještě několik slov k tématu: rozhovická křížová cesta.

Křížová cesta v Rozhovicích byla mou druhou možností výtvarně řešit tento velký symbol křesťanství. Pro tvar i velikost jednotlivých reliéfů jsem se rozhodla po zhlédnutí vnitřních komorních prostor pseudorománského kostelíku. Klasickou uměřeností jsem chtěla tento prostor doplnit a neoslabit účinek monumentální malby v apsidě.

Reliéfy jsou z jemné šamotové hlíny, po výpalu kolorované a zavoskované. Svatozáře jsou zlacené plátkovým zlatem a vytvářejí výrazný akcent reliéfů. Forma kresebných stlačených reliéfů v dubových mořených rámech kontrastuje na bílých zdech kostela a vytváří tak novou siluetu s postupně gradujícím duchovním obsahem. Práce to byla moc pěkná, ale pálit tak velké plochy v keramické peci je vždy spojeno s napětím jak výpal dopadne. Naštěstí se vše dařilo vypálit napoprvé.