Pomoct by tomu mimo jiné mohla i stálá expozice masopustních masek. ČTK to řekla vedoucí Souboru lidových staveb Vysočina Ilona Vojancová.

„Domnívám se, že by bylo ku prospěchu věci, kdyby prestižní ocenění dokázaly příslušné subjekty využít v propagaci cestovního ruchu,“ řekla Vojancová.

Stálá expozice by měla vzniknout v areálu roubenek v Hlinsku do tří let. Podle Vojancové Hlinecko nabízí lidovou kulturu i přírodní zajímavosti.

Masopustní obchůzky v tradiční podobě pořádají lidé z Vortové, Studnice a Hamrů a každoročně hostují maškary z jedné obce ve skanzenu Veselý kopec. Vojancová doufá, že si i nadále zachovají stejný charakter.

„Byli bychom rádi, kdyby se pozornost turistů spíš soustředila na Veselý kopec, aby obchůzky v obcích zůstaly co nejméně dotčeny. Nechtěli bychom, aby se z toho stalo divadlo,“ řekla Vojancová.

Červené a černé masky

Spolehlivé doklady o masopustních obchůzkách mají etnografové z první poloviny 19. století, patrně jsou ale ještě starší. Masky se dědí z otce na syna. V obcích se průvody liší jen v malých detailech. Průvody lidé pořádají spontánně, plakáty či hudební doprovod zajišťují dobrovolní hasiči.

„Hasiči z Vortové zatím jako jediní požádali loni o grant ministerstvo kultury na kožené holínky pro turky. Ostatní možnost získání dotace ještě nevyužili,“ řekla Vojancová.

Každá z masek v průvodu má svou roli a také místo, jako první jde kobyla a naopak poslední ras. Mezi prvními chodí takzvané červené masky (strakatý se ženuškou) a až po nich černé maškary, kominíci, židé a slamění. Jejich úkolem je bavit diváky a mazat obličeje přihlížejících zvláštním mazadlem.

Pětiletý výzkum

Masopustní obchůzky a masky na Hlinecku se staly součastí Reprezentativního seznamu nehmotného světového kulturního dědictví Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) 17. listopadu 2010. Nominační žádost na zapsání tohoto jevu tradiční lidové kultury z pověření Ministerstva kultury zpracoval Soubor lidových staveb Vysočina, který je pracovištěm Národního památkového ústavu v Pardubicích.

„Žádost se skládala ze tří předepsaných částí: písemné přesně podle zadání UNESCO, filmového dokumentu a fotografické dokumentace. Vypracování této žádosti předcházel téměř pětiletý výzkum masopustních obchůzek a masek v několika generacích na Hlinecku,“ uvedla po zápisu vedoucí Souboru lidových staveb Vysočina Ilona Vojancová.

(čtk, ron)