Malířka se narodila 9. března 1924 v rodině Josefa Dvořáka, tkalce a kresliče textilních designů, talentovaného hudebníka a malíře, divadelního ochotníka a scénického výtvarníka, v letech 1903-5 žáka Antonína Slavíčka. Obdiv k hudbě a touhu věnovat se umění zdědili po otci syn Josef i dcera Anička. Zpívala v kostele – v povědomí jsou její vokální vystoupení při mších děkana Jaroslava Daňka ve Svratce – hrála divadlo, kreslila a malovala. V letech 1945-51 studovala pražskou akademii výtvarných umění v ateliérech Karla Mináře, Jakuba Obrovského, Vratislava Nechleby a Vladimíra Silovského.

Akademická malířka Anička Dvořáková.Po studiích v Praze se Anička Dvořáková vrátila domů, aby svůj umělecký zájem soustředila na portréty, malířskou oslavu krásy květin a nenápadných předmětů, na krajinu kolem rodných Kameniček. Stala se členkou krajské organizace Svazu československých výtvarných umělců, jehož přehlídek se pravidelně zúčastňovala, připravila i velký počet samostatných výstav.

Svou tvorbou se zařadila do rámce realistického umění, neboť její obraznost vyvěrala z konkrétního smyslového zážitku.

Malířku nejvíce přitahovaly lidské postavy a tváře v zamyšlení, figury ponořené do vzpomínek, osoby meditující a duchem jakoby vzdálené. Své dětské i dospělé modely však usazovala na dosah ruky, aby vyplňovaly celý obrazový prostor a dívaly se nám tak důvěřivě a bezelstně do očí. Těmito tichými výjevy se autorka bránila vtíravým ideologickým požadavkům, masovým formám života a demonstrativně zpolitizovaným námětům.

Početnou skupinu obrazů rané tvorby Aničky Dvořákové tvořily rovněž hudební kompozice – postavy kytaristů, flétnistů, chvíle posbírané při doma pořádaných sousedských koncertech. Zdá se, že z těchto děl zaznívá tichá melodická hudba, intimní rozechvění strun při zacházení s nástroji. Tematiku muzikální posléze doplnila zátiší a kytice, v nichž umělkyně spatřovala tradici pohorského světa a jakýsi archetyp vesnického života.

V posledních několika letech z domu již téměř nevycházela, leč její osamění projasňovala den po dni možnost usednout ke stojanu, k paletě s barvami, k prostému ale svěžímu zátiší. Vážnost a tragičnost skonu Aničky Dvořákové, tak alespoň trochu vyvažuje skutečnost, že prožila dlouhý, šťastný a plodný život.

Petr Kmošek