Každý člen průvodu měl svou specifickou roli. Narozdíl od masek z Hlinecka si v Pokřikově s udržením všech specifických znaků masopustu hlavu nedělají, ale to neznamená, že není ctěna tradice. Maškarní průvod v obci každoročně prochází desítky let a jeho existenci nepřerušila ani totalitní doba.

Při sobotní obchůzce byli k vidění třeba vodníci. Obtiskli zelené razítko kolemjdoucím na čelo a rozdávali lístečky s nápisem „vodné a skočné“. „Tamhle je národní výbor, musíte složenku zaplatit. A jestli ne, najdu si vás,“ hleděl „poplatníkům“ upřeně do očí jeden ze zelených mužíků.

Další maskou byl „Starý pytel“, který sypal na zem zrní a požadoval malý obolus na své vyspravení. Zdravotní sestřičky „píchaly“ injekce proti prasečí chřipce, v průvodu se procházela „lahev“ s nápisem „Poškov“. Ve většině ovcí prochází jedna Kobylka, v Pokřikově měli hned dvě. A ovečky k tomu, ostatně fantazii nikdo meze neklade.

Silnici pokryla vrstva rozbředlého sněhu a kdo měl děravé boty, potřeboval trochu povzbuzení ve formě slivovice, piva nebo rybízového snapsu. U každého domu, kde hrála kapela k tanci, se ostatně ochotně a s úsměvem podávaly koledníkům štamprličky „ostré“ a hospodyně rozdávaly ořechové či jiné koláče, chlebíčky nebo další pochutiny a nápoje.

Masopustní průvod je velmi rozpustilý, každý jeho pozorovatel u mnoha figur nemůže přehlédnout sexuální znaky. Ty ve slovanských zvycích souvisí s očekáváním jara a přáním velké plodnosti.

Přejme Pokřikovským, aby jim jejich snaha o udržení dávné tradice přinesla ovoce, třeba ve formě rozesmátých tváří všech, kteří si sobotní maškarní obchůzku po vsi s dobrou náladou prožili.