Tím se už dostali od výroby ryze dekoračních předmětů na pole staré, podobnostní magie, kterou se naši předci snažili uchlácholit přírodu i magické síly, aby přežili zimu.
Jak vysvětluje členka sdružení Boii Blanka Zelená, základem polazu bývalo nejčastěji jablko, případně se mohla použít koule z různých materiálů – například mechu. Do ní se hustě po celém povrchu zapíchaly špejle, dřívka nebo párátka, na kterých bylo sušené ovoce, rozinky, luštěniny a kousíčky barevných látek nebo papíru.
Výsledný produkt tak připomínal slunce a zavěšoval se v domě nad jídelní stůl, aby se tak slunce co nejdříve přivolalo na oblohu a tím tak přišlo znovu jaro.
JISTOTA JE JISTOTA
„Nikdo našim předkům nezaručil, že jim zásoby vydrží po celou zimu, že se nezkazí a oni neumřou hlady. Proto se snažili uchlácholit každou sílu, aby přežili," poznamenává Blanka Zelená.
close
info
Zdroj: Lukáš Vaníček
zoom_in
Dalším příkladem podobnostní magie byla luštěnina, konkrétně hrách. Tato plodina obecně byla před příchodem trvanlivých brambor pro naše předky velmi důležitá, neboť se dala pohodlně skladovat bez velkého rizika, že se zkazí (na rozdíl od obilí), takže byla důležitou součástí jídelníčku během zimy.
Když se hrách namočí, nabobtná. „Na základě této podobnosti se věřilo, že když se bude hrách podávat během štědrovečerní / slunovratové hostiny, tak podobně jako hrách nabývá na objemu, budou nabývat na objemu i pozemské statky strávníků," říká Blanka Zelená. To samé platilo pro čočku, která svým tvarem připomíná peníze a měla zajistit bohatství v novém roce.
PSOVI TROCHU ČESNEKU
Na štědrovečerní tabuli nesměl chybět ani med a bylinky, aby rodina byla zdravá a kus svěcené křídy ochraňoval před čarodějnicemi. Podobně se věřilo, že když se během Štědrého dne dá psovi, kohoutovi a houserovi po stroužku česneku, ti budou zlí a budou dobře hlídat. Se psem v náručí měl hospodář ještě třikrát obejít štědrovečerní stůl, než jej zadkem napřed vyhodil z okna ven. To mělo zajistit, aby se chlupáč netoulal a strážil dům.
Předkové také části štědrovečerní tabule dávali domácím zvířatům a stromům, aby tak zajistili jejich sílu a zdraví. Ostatně, právě na tyto tradice upomíná Karel Jaromír Erben v notoricky známé básni Hoj, ty Štědrý večere.
Předvánoční čas byl také příležitostí pro celou řadu věšteckých rituálů, pomocí nichž se naši předci snažili uhádnout budoucnost. Lití olova je notoricky známé, ale to se však nepraktikovalo jen na Štědrý večer. Mezi další patřilo třeba klepání v noci na kurník, aby se zjistilo, zda se dívka vdá. (To se musel jako první ozvat probuzený kohout).
Na svatého Ondřeje se například věštilo ze čtyř hrnků, které si pro zájemce připravovala bába kořenářka. Hrnky stály na stole dnem vzhůru. Kdo odhalil prsten, ten se měl oženit, hřeben znamenal nemoci a strádání, penízek bohatství, a co znamenala hlína ze hřbitova, snad není třeba dodávat.
