Kníže Václav patří totiž k prvním historicky doloženým Přemyslovcům. Narodil se kolem roku 907, vynikal spravedlností, solidaritou s ujařmenými, vykupoval například otroky. V době, kdy mnoho panovníků bylo negramotných, vynikal vysokou vzdělaností. Naučil se slovanskému písmu a znal dobře i latinsky.
Jeho křesťanský způsob života, spojenectví s německým králem Jindřichem Ptáčníkem a určitá závislost na něm vyvolaly tvrdou opozici v té době ještě pohanské české šlechty. Ta na svoji stranu získala i jeho bratra Boleslava, na jehož popud byl Václav ve Staré Boleslavi u chrámových vrat zavražděn.
Po této vraždě vtrhl do země Jindřich Ptáčník, aby vrahy ztrestal. Mezi českým lidem začala být velmi rychle šířena svatováclavská úcta. Kult světců v minulých stoletích přispíval k posilování národní identity. Vzpomeňme kolik českých vládců a společensky angažovaných lidí neslo a nese Václavovo jméno.
Kníže Václav se stal natolik součástí české národní identity, že mu již ve 14. století v Římě v bazilice sv. Petra byl zasvěcen jeden z četných oltářů, což je ojedinělé privilegium. Jeho jménem pojmenované náměstí našeho hlavního města se stávalo svědkem nejvýznamnějších historických událostí.
Národní identita nabývá důležitosti naším začleněním do evropské unie. Stáváme se jednotnou Evropou, ale to neznamená, že by tu mělo jít o jakési splynutí národů.
Evropa není Spojenými státy, kde všichni začínali od nuly a vytvořili tak jeden společný národ.
My si naopak v rámci společné Evropy musíme vážit svého jazyka, svých bohatých národních dějin, kterými se navzájem lišíme.
Možná, že děti dnešních dětí se už od raného dětství budou učit dvěma jazykům, češtině a pravděpodobně angličtině, aby si rozuměly s ostatními Evropany. Snad však nepřestanou být hrdé na své češství, na bohatou kulturu a dějiny našeho národa.
Bohumil Šitavanc, katolický kněz
