Vánoční svátky jsou spojeny s obdobím mrazivých zimních nocí. Celá příroda uléhá k zimnímu spánku a lidé z práce spěchají do tepla svých domovů. Více než kdy jindy trávíme čas s rodinou, díváme se na televizi, vyprávíme si příběhy a nasloucháme vzpomínkám našich rodičů. Při čekání na Štědrý den si krátíme čas při zimních radovánkách v našem okolí, na chalupě nebo na horách. Na okamžik se zastavíme a oddáváme se kouzlu, které vyčaroval vánoční čas.

Kořeny Vánoc

Hledat kořeny Vánoc je jako hledat jehlu v kupce sena. Kořeny propojují antické bujaré oslavy zimního slunovratu, pohanské rituály opředené magií, čáry a kouzly a křesťanské obřady oslavující narození Ježíše Krista. Trvalo několik století, než se zařadily mezi nejvýznamnější křesťanské svátky, než se ustálily zvyky a obyčeje, jak si je připomínáme i dnes. Cyklus vánočních svátků spojuje křesťanskou tradici s lidovým chápáním života jako sledu přírodních změn. Úkony během svátků měly zabezpečit vhodné podmínky pro úspěšnou sklizeň v dalším roce a zajistit příznivou budoucnost rodiny a jejích členů.

Cyklus byl započat 11. 11. na svatého Martina, kdy končil na venkově zemědělský rok a byl uzavřen obchůzkou Tří králů 6. ledna, kdy nadešel čas masopustu. V rozmezí celého cyklu byly stanoveny svátky připomínající život a umučení svatých (Cecílie, Kateřina, Ondřej, Barbora, Mikuláš, Ambrož, Lucie). Slavení Vánoc ve městě se brzy začalo lišit od slavení na venkově, a to s rozvojem měst a specializovaných řemesel v 17. století. Jídlo a výzdoba reprezentovaly rodinu, tabule musela být okázalá a bohatá. Životní rytmus byl rychlejší, proto s domácími pracemi pomáhali odborníci - pekaři, mazanečníci, kobližníci, koláčníci, perníkáři, cukráři, a další řemeslníci. I vánoční zvyky se začaly lišit.

Adventní čas

Předvánoční čas představuje čtyři neděle před Štědrým dnem a tento čas nazýváme adventní. Samotné slovo advent pochází z latinského slova adventus a znamená příchod, tedy očekávání narození Ježíše Krista, Syna Božího, Spasitele. Advent je počátkem církevního roku, dobou pokání, rozjímání a duchovního zklidnění. Od první adventní neděl (27. 11. - 4. 12.) se lidé postili. Směli jíst jen polévky a pokrmy z brambor, mouky a luštěnin. Čtyři týdny se netancovalo, nekonaly se žádné svatby, křty a oslavy. Vše podřizovali přípravě na svátek nejočekávanější, na oslavu narození Ježíše Krista. Uklízelo se v celém stavení, konaly se zabíjačky a peklo se na Vánoce. Advent s sebou přinesl také několik církevních svátků spojených s veselím a obřadními obchůzkami, které často narušovaly klid předvánočního času. Každou adventní neděli zapalovali naši předci svíci na adventním věnci. Tento zvyk poprvé uskutečnil evangelický farář Heinrich Wichern, který v roce 1839 věnoval dřevěný adventní svícen , veliký jako kolo od vozu, hamburskému sirotčinci, aby opuštěné děti měly o Vánocích alespoň trochu radosti. Jak míjela zima za zimou, vztáhl se půst v jídle i zábavě pouze na Štědrý den. Kdo vydržel celý den nejíst, měl večer vidět zlaté prasátko. Na štědrovečerním stole mělo být celkem devět chodů. Jíst se začalo s první hvězdou.

Vánoční symboly

Vánoce si neumíme představit bez ozdobeného stromečku, pod kterým leží zabalené dárky, na stolku stojí betlém a malý zvoneček. Tradice zdobení stromečku k nám přišla z Německa. Roku 1812 si ho nechal na svém zámečku v Praze vystrojit ředitel Stavovského divadla J. K. Liebch. „Kristův stromek” se rychle stal součástí štědrovečerní dekorace i v dalších městech a šířil se i na venkov. Od konce 19. století se objevil velký zdobený strom i na veřejných prostranstvích. Tradice stavění betlémů se v českých zemích zavedla v 16. století, poprvé v roce 1562 v pražském Klementinu.

Zajímavé jsou rozdíly ve vánočních dárcích. Tak např. v 15. až 16. století děti dostávaly dřevěné, slaměné či látkové panenky a dřevěné hračky jako např. koníček s jezdcem na dřevěné holi, káča, rakety ve hře podobné dnešnímu badmintonu. Od 18. století přibyly mezi vánočními dárky stolní hry, např. Mlýn nebo Člověče nezlob se, Lotto, či Domino. Kluci si hráli s flintami, děvčata dostala oblečky na panenky a společně se radovali z bubínků, péřových míčů, houpacích koní. Od 19. století se na dárcích podepsala sériová výroba. Mnoho dětí dostávalo divadélka, pokojíčky, nábyteček a samozřejmě knížky a leporela, vystřihovánky a omalovánky. Panenky měly porcelánové hlavičky a některé dokonce mrkaly. Prodávaly se cínové nebo malované figurky vojáčků, indiánů či trhovců. Populární byly plechové lodě, kočárky, vláčky a po roce 1910 i auta. V žádné domácnosti nesměla chybět zvířátka, od počátku 20. století i plyšová. Svět hraček šel s dobou až k dnešním Legům a jiným technickým vymoženostem.

Vánoční zvyky z dávných dob až do dnešních dnů si mohou zájemci prohlédnout na výstavě Vánoce 2011, která byla v chrudimském Regionálním muzeu otevřena 10. listopadu a potrvá až do 8. ledna 2012. Je otevřena denně kromě pondělí od 9 do 12 a od 13 do 17 hodin.

(vm)