Jednotlivé díly ležely šestnáct měsíců v roztoku cukru, na tisíc litrů ho bylo potřeba šest metráků. Po vyjmutí z impregnačního roztoku zahájili druhou fázi konzervace a pravěkou dubovou studnu začali opatrně vysušovat.

První fáze v cukerném konzervačním roztoku měla kromě zpevnění také všechny díly pravěké studny ochránit před napadením mikroorganismy. Nyní bude dřevo vysychat odhadem čtyři až pět měsíců.

Odborníci vzácný nález neustále sledují, aby zabránili nežádoucím změnám jako například deformacím tvaru.

Vlastní konzervaci provádí pracovníci Fakulty restaurování Univerzity Pardubice společně se studenty. Na záchraně pravěké studny, zejména na přípravě vhodného technologického postupu ošetření, se podíleli také specialisté na konzervaci dřeva z Ústavu chemické technologie restaurování památek VŠCHT Praha.

"Tato metoda konzervace umožňuje současně dřevo zpevnit, a také zabránit jeho smrštění, případně deformaci při vysychání. Dřevěné díly studny teď budou vysychat odhadem čtyři až pět měsíců,“ říká. Karol Bayer, excelentní vědec a proděkan Fakulty restaurování pro vědeckovýzkumnou činnost.

Stáří nalezené studny dosahuje více než pěti tisíc let před naším letopočtem.

„Stromy použité na stavbu konstrukce studny byly pokáceny mezi roky 5256–5255 před naším letopočtem. Zajímavá je skutečnost, že rohové sloupy jsou vyrobeny z již dříve pokácených kmenů, konkrétně z kmenu, který byl pokácen na podzim nebo v zimě roku 5259 před naším letopočtem nebo v zimě na začátku roku 5258 před naším letopočtem,“ uvedl Michal Rybníček z Ústavu nauky o dřevě Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

Podle odborníků je obdivuhodné, že první zemědělci, kteří měli k dispozici pouze nástroje vyrobené z kamene, kostí, rohoviny nebo dřeva, dokázali naprosto precizně opracovat povrch pokácených kmenů.

O unikátní ostrovské studni jsme psali zde:

„Důkazem toho je tvar jednotlivých konstrukčních prvků a dochované stopy po nástrojích na povrchu dřeva. Za zmínku také stojí skutečnost, že jednotlivé kmeny, které byly použity na výrobu konstrukčních prvků studny, musely dosahovat průměru minimálně okolo 60 cm,“ doplnil Rybníček.

Studna skrývala také velké množství zbytků bezobratlých živočichů i drobných obratlovců, například kosti, schránky měkkýšů nebo hmyz. Tyto nálezy tak mohou v budoucnu blíže rekonstruovat životní prostředí v neolitu.

Bohatý je i soubor rostlinných zbytků, třeba pravěkých pšenic, lnu nebo vzácně dokládaného máku setého. Nalezeny byly i plané druhy rostlin.